S manželkou jsme si pořídili byt na hypotéku. Udělali jsme pár oprav a postupně jsme si tam stěhovali věci… Po měsíci jsme se přestěhovali natrvalo. Rozhodli jsme se seznámit s našimi novými sousedy. Pozvali jsme starší manželský pár z protějšího bytu na čaj.
Čaj vypili nějak podezřele rychle. Jakmile se dozvěděli, že žena, která se mnou žije, je moje manželka a ne dcera, našli si záminku, aby rychle odešli mimochodem, bylo to v pátek večer.
V sobotu ráno někdo zaklepal na dveře. Stál tam policista, který chtěl vidět naše doklady moje i mé ženy.
Byli jsme trochu zaskočení, když po občanských průkazech chtěl vidět i oddací list. Hledali jsme ho, a protože jsme se teprve přestěhovali, nemohli jsme ho najít nakonec ho po deseti minutách hledání přece jen našli.
Policista se na moji ženu podíval s jistou závistí, omluvil se za ranní vyrušení, a chystal se odejít. Ale než odešel, řekl nám, že obdržel hlášení, že v tomto bytě žije muž s nezletilou dívkou.
Tehdy nám došlo, proč sousedé tak rychle opustili byt po informaci, že jsme manželé. Je mi 24 a mé ženě 26. Moje žena, Eliška, vypadá hodně mladě, často si ji lidé pletou se studentkou gymnázia.
V obchodě jí bez občanky neprodají alkohol ani cigarety. A právě v pátek si upletla dvě copánky, což ji ještě více přiblížilo vzhledu školní dívky, a odpoledne si dokonce smyla veškerý make-up. Celá situace je spíš úsměvná, ale přece jen… Rozhodl jsem se oholit vousy, abych už nepůsobil jako čtyřicetiletý otec žijící s dcerou.
