Moje skříň připomíná skladiště, na židlích leží hromady nevyžehleného prádla a v lednici smrdí zkyslá polévka když jsem si bral Janu, vůbec jsem nečekal, že takhle dopadne, ale přesně tohle jsem nakonec dostal.
Přesně si pamatuju, jak jsem si všiml Jany hned na první pohled. Taková krasavice se prostě nedala přehlédnout. Dlouho jsem si myslel, že jsem měl štěstí chytrá, pohledná, upravená. Nečekal jsem a brzy jsem ji požádal o ruku.
Pak jsme se rozhodli přestěhovat do společného bytu. Mimochodem, Jana mi hned oznámila, že domácí práce jí moc nebaví, že chce pracovat, a jestli bude práce doma rozdělena napůl, je v pohodě. Nejsem pyšný, souhlasil jsem. V tu chvíli mi to přišlo rozumné, ale později mě to dost mrzelo.
Domluvili jsme si pravidla, kdo co bude dělat. Jana tvrdila, že zvládne skloubit domácnost s kariérou, o které snila. Já byl v klidu, nehádal jsem se.
Jenže po půl roce manželství jsem začal tušit, že něco nehraje. Život se přizpůsobil po svém. Jana nikdy neudělala díru do světa pracovala na poloviční úvazek někde v pražské firmě, platila nepravidelně a z toho mála utrácela jen za sebe. Já makal od rána do večera, ale Jana nikdy nezapomněla na dělení povinností. Přesně věděla, co mám dělat já, a svoje úkoly často ignorovala.
Dřív se do domácích prací pustila poctivě, ale časem ji to začalo štvát. Dlouho jsem to neřešil, dokud to nezačalo být na očích nepořádek v bytě, prádlo všude, ve skříni kupa nevyžehleného oblečení, a přitom jsem za to byl já ten špatný. Jako že i já pracuju, nosím domů peníze, prý proč jí nepomůžu? To mě fakt zamrzelo. Táhnu práci za nás oba a ještě mám mít na starosti celý byt? Od začátku jsme to přece vyřešili férově.
Včera jsem našel v lednici zkyslý vývar, jehož smrádek by odradil i hmyz. Doufal jsem, že po narození dítěte Jana trochu zabere že bude na mateřské a bude mít víc času na barák. Ale spíš je to ještě horší. Někdy si říkám, že bez manželky by bylo jednodušší. A navíc teď jsou doma jen hádky. Prý mám pochopit její situaci a být empatický. Ale kdo chápe mě? Nejsem v lázních, jsem v práci, pak doma na home office a ještě musím hlídat domácnost. A jediné, co chci, je aspoň na chvilku si odpočinout.
Nechápu, co Jana celé dny na mateřské dělá, že nezvládne uvařit večeři nebo aspoň uklidit. Je to tak náročné? Dítě má sedm měsíců, většinu dne spí. Za tu dobu by mohla aspoň setřít prach. Co bude, až se nám narodí druhé dítě? Stále jsem zastáncem rovnosti a vzájemné pomoci. Jsem ochoten podporovat, ale chci to samé zpátky. A Jana to prostě nějak není schopná pochopit.
Rodinu ničit nechci, protože naše holčička je pro mě vším, ale nevím, jak tenhle cirkus dál zvládnu. Mám pocit, že mi brzy dojde trpělivost.
Co si o tom myslíš, stál bys na Janině nebo mojí straně?
