Cizí nevěsta Valérka byl v Praze mezi nejlepšími moderátory. Na televizní reklamu nikdy nedal korunu, jeho jméno i číslo však kolovalo ústně i přes facebookové skupiny tak, že se o něj doslova prali: koncert ve Žlutých lázních? Pohoda! Vést firemní večírek na Nuslích? Jistě! Dokonce měl úspěch i na mikulášském představení v mateřské školce, kde nadchl nejen děti, ale i jejich maminky! Začalo to jednou svatbou, kde kamarádův objednaný moderátor prostě zmizel neznámo kam a sedl si do hospody. Čas nebyl, Valérka popadl mikrofon. Od té doby jeho popularita rostla, zkušenosti sbíral v ochotnickém divadle v Modřanech, na univerzitě byl hvězdou studentského Majálesu. Časem jeho příjmy z moderování několikanásobně překonaly plat začínajícího vědce v Akademii věd. Nakonec koupil vlastní aparaturu, založil živnost, učil se zpívat a získal angažmá jako zpívající moderátor v restauraci na Smíchově. Ve třiceti byl úspěšný, fešák, mezi svobodnými slečnami vyhlášený, ale na vážný vztah nenarazil. S kamarády řešil, jak najít ideální ženu: „Musíš začít chodit s gymnazistkou a vychovat si ji k obrazu svému, v osmnácti si ji vezmeš a máš dokonalou manželku!“ Proto začal brát kšefty i na maturitní plesy. Jenže dnešní holky byly jiné, než si vysnil. Přesto nepřestával doufat a říkal, že „loví vzácnou zvěř“. Až jednoho dne zavolala paní – potřebují moderátora na svatbu 17. června. Souhlasí a domluví si schůzku. Tehdy poprvé pocítí, jaké to je, když se „podlomí kolena“. Paní jménem Ksenie byla nádherná a chytrá; Valérka ji zbožňoval na první pohled a neuměl si vysvětlit, proč právě ona si ho neobjednala o dekádu dřív. Domluvili se na všem a podepsali smlouvu, protože Valérka byl vždy pečlivý. Pak přišel ženich – místo elegantního čtyřicátníka mladý sympaťák Robert – což Valérku úplně dorazilo. Od toho dne neměl klid. Každá výmluva byla dobrá, aby Ksenii mohl kontaktovat. Přítel mu připomínal teorii o „gymnazistkách“, ale on už se smál: „Jaké puberťačky, Ksenie je dokonalá! Nikdo jiný mě nezajímá.“ Dva dny před svatbou přijela Ksenie scénář doladit. Skončili lahví Bohemky na Valérkově bytě a vyvrcholením noci, jakou ještě nezažil. Ráno tam Ksenie nebyla, zbyl jen lehký parfém na polštáři. Valérka jí volal s nadějí, jestli svatbu zruší. Ksenie ale chladně prohlásila, že svatba bude. Valérka se rozhodoval – pokazit svatbu nebo profesionalitu? Nakonec si řekl, že ji stejně potřebuje mít na blízku, i kdyby byla něčí ženou. Přišel slavnostní den. Ksenie přišla záhy po obřadu a smála se: „Po registraci jsem utekla, chtěla jsem tě vidět. Myslel sis, že jsem nevěsta?“ Až v tu chvíli Valérka zjistil, že nevěsta je Ksenina dcera Ksyuša, která studuje v Brně. Ksenie byla celou dobu jen koordinátorka, ne svatebčanka! „A co ty – jsi volná?“ vyhrkl Valérka. Když kývla, požádal ji o ruku rovnou na místě. Po letech vzpomínali příbuzní i známí z Moravy: „Jak by se do takové kdokoliv nezamiloval?“ A za čtrnáct dní měli Ksenie a Ksyuša termín v porodnici skoro současně.

Cizí nevěsta

Valerka byl žádaný, skoro rozchytaný. Nikdy nedával reklamu do novin ani do televize, přesto jeho jméno a číslo kolovalo městem z úst do úst. Kdo potřeboval moderátora na koncert, oslavu, svatbu? Stačilo zavolat Valerkovi a bylo vystaráno! Dokonce jednou vedl i rozloučení se školkou, kde okouzlil nejen děti, ale i jejich maminky.

Začalo to prostě. Nejlepší kamarád měl svatbu, objednaný moderátor se upil do bezvědomí a nikdo jiný nebyl po ruce. Valerka tedy vzal mikrofon do ruky. Ve škole byl vždycky aktivní v divadelním kroužku Logos, na univerzitě hrával v kavárně i v pořadech typu Na stojáka a ve studentském kabaretu. Moderování šlo na jedničku, ještě ten večer si ho dva páry objednaly na své vlastní akce.

Po dokončení školy nastoupil Valerka do vědeckého ústavu v Brně. Peněz měl málo, ale první honoráře z akcí ho nadchly. Bral každou zakázku, což mu přinášelo nejen slušný přivýdělek, ale i radost. Časem jeho zisky z moderování desetkrát převýšily platy zaměstnanců na jeho pozici mladšího vědeckého pracovníka.

Po roce sbíraní zkušeností se Valerka rozhodl: opustil ústav, za úspory pořídil kvalitní techniku, založil živnost a začal podnikat oficiálně. Vzal pár hodin zpěvu protože jeho hlas opravdu stál za to a zanedlouho byl z něj moderátor, který i zpíval, a dokonce třikrát týdně vystupoval v brněnské restauraci jako zpěvák.

Je mu třicet. Pohledný, finančně zajištěný, známý jako schopný zpěvák, DJ a moderátor, schopný rozjet jakýkoliv večírek. Neženatý proč by měl? Děvčata na něj visela a byla ochotná pro něj udělat cokoli. Jenže kamarádi se žení a mají děti a Valerka začal tajně snít o vlastním tichém štěstí. Jenže s kým? Lehce dostupné holky ho zajímaly jen krátkodobě, chtěl něco opravdového navždy.

Musím si najít nějakou školačku, vychovat si ji, a jak jí bude osmnáct, vzít si ji. To bude ideální manželka! smál se hořce. Začal moderovat maturitní plesy, že by se tam na nějakou dalo kouknout. Moderní holky ho jen rozčilovaly nebyly takové, jaké si představoval. Ale Valerka neztrácel naději, pozoroval mladé dívky, často opakoval, že loví vzácné zvíře. Bůh se však rozhodl si s mým sestřenickým bratrem trochu pohrát.

Zpočátku se zdálo všechno normální. Jednou zavolala žena, prý od známých:
Potřebujeme moderátora na svatbu. Máte volno 17. června? Skvěle! Můžeme se sejít?
Setkali se a Valerka prý poprvé v životě ucítil, jak mu jde země zpod nohou. Ta paní, která se představila jako Ksenie, byla oslnivá. Takovou krásku ještě naživo nepotkal. Mluvila věcně a jasně: Potřebujeme toto, tamto i támhleto. Valerka ji okouzleně pozoroval někdo má zkrátka štěstí! Krásná, inteligentní, což je vzácnost. Tipoval jí pětadvacet, maximálně něco přes třicet, ale v hovoru zmínila, že bývala svazáčkou tedy jí muselo být aspoň čtyřicet!

Domluvili se, sepsali smlouvu, i když Ksenie protestovala:
Nač? Věřím vám, máte skvělé reference!
Valerka ale vždy dbal na smlouvu:
Dávám přiznání na finančák, nechci potíže, vysvětlil.
Upřímně si však myslel, že potřebuje hmatatelný důkaz prostě ujistit se, že Ksenie není jen sen.

Zazvonil jí telefon SMS.
Aha, přijel pro mě ženich. Můžu vás hodit domů?
Valerka odmítl, ale šel ji vyprovodit. Dělal to vždy, když snoubenci chodili odděleně chtěl vědět, jak se k sobě chovají. Teď ho ale poháněla žárlivost. Ženich ho šokoval. Očekával muže kolem čtyřicítky, ale z auta vystoupil mladík, zjevně mladší než Valerka sám:
Ksenie, všechno v pohodě? usmál se klidně.
Usmála se způsobem, který říkal: Jasně, kdy nebývá? Nasedla, ženich zavřel dveře a obrátil se k Valerkovi:
Vy budete moderovat naši svatbu? Těší mě! Slyšel jsem o vás od Slávka, prý jste nejlepší, přátelsky si potřásl rukou, Já jsem Robert, ženich.
Valerka mu nejraději vlepí facku a smaže mu ten úsměv, ale zmohl se jen na:
Valer. Potěšení na mé straně.

Od toho dne byl Valerka úplně bez klidu. Hledal záminky, jak zavolat Kseniím, slyšet její hlas, vidět ji. Den svatby se nevyhnutelně blížil a Valerka šílel. Přítel, jemuž se svěřil, se smál:
A co ty tvé školačky? Z těch bude ideální manželka, ne?
Valerka zamával rukou:
Jaké školačky? Ksenie je dokonalá žena, nikoho jiného nepotřebuju!
Tak jí to pověz, radil kámoš.
Zbláznil ses? Vždyť se vdává, má toho svého ráda. K čemu bych jí byl já se svými pocity?

Někdy přijel šťastný Robert:
Hele, Ksenie ti posílá tohle…
Valerka vždycky zatínal zuby, aby neřekl něco ostrého. Uvažoval i o tom, že svatbu odmítne kašlat na pověst! Ale pak by už nikdy Kseniu neviděl, a to ho zlomilo.

Dva dny před svatbou přišla Ksenie za Valerkou, aby dolaďila scénář, ať všechno klapne. Problém byl, že v kanceláři byla rekonstrukce, tak museli do Valerkova bytu. Povídali o všem možném, smáli se, byli ve svém živlu. Když bylo vše připravené, Valerka otevřel láhev sektu:
Na dokonalou svatbu!
Ksenie bezstarostně přiťukla:
S chutí!
Smáli se a Ksenie byla zvlášť krásná. Sekt dal Valerkovi odvahu: políbil ji. A ona polibek opětovala. Motala se jim hlava.

Valerka se ráno prudce probudil, posadil se na postel. Zdálo se mu to, nebo skutečně prožil tu nejlepší noc v životě? Po Ksenii nezůstala žádná známka, ale když chytil polštář, byl cítit jejími parfémy. Takže opravdu byla u něj S pochybnostmi vstal, otočil se a došlo mu to: sen to nebyl. Co teď? Zruší svatbu? Vytočil Ksenii.
Ahoj…
Ona, jako by nic, odpověděla:
Ahoj! Jak se máš? Promiň, že jsem odešla bez rozloučení, ale chápete, svatba už zítra!
Tak bude svatba? vydechl Valerka.
Samozřejmě! Proč by nebyla? Všechno v pořádku!
Tak všechny ženy jsou takové cyničky? Jak může jít bez svědomí zítra před oltář? Valerka nevěděl, co dělat: zbavit ji svatby? Ale chce ji vůbec, tuhle cynickou potvoru? Odpověděl si sám: chce, za každou cenu.

Příští den přišel do restaurace dřív. Dekoratérky dokončovaly výzdobu a povolovaly po něm očima. A tu
Přišla Ksenie.
Ahoj. Utekla jsem ihned po registraci, chtěla jsem tě vidět, zářivě se smála, Co s tebou je, Valere?
Nějak tomu nerozumím, koktal, Tak byla registrace? A pak jsi utekla?
No jistě, ty můj hlupáku! Co mám jezdit po Brně s mladými, radši budu s tebou. Nebo snad nechceš?
Počkej s mladými? Ty ses přece vdávala, ne?
Ksenie se na něj v úžasu chvilku dívala a pak se rozesmála. Její smích byl tak čistý, že se Valerka usmál taky.
Jasně že ne. To byla moje dcera, Káča! Studuje v Praze, včera přiletěla. Ty sis myslel, že jsem se vdávala já?
A dva dny před svatbou bych spala s jiným?! Krásné mínění o mně…
Teprve teď to Valerka pochopil. Ksenie nikdy neřekla já nebo my vždycky nevěsta a ženich. A Robert jí nikdy neřekl jinak než Ksenie a vykal jí. Jak si toho mohl nevšimnout? Trapné… Nakonec se zeptal na to nejdůležitější:
A ty? Jsi volná? Když přikývla, bez rozmýšlení pronesl: Vezmi si mě! Prosím

Svatba byla skvělá, Valerka strhl všechny nejlepším výkonem, hosté byli nadšení. Novomanželé přišli poděkovat:
Děkujeme! Nevíme, jak se odvděčit.
Já už vím jak, přiběhla Ksenie, Vy běžte, limuzína už čeká. Já tu zatím všechno zařídím.
Zpráva, že se Valerka žení s ženou o devět let starší, se rychle rozšířila mezi příbuznými. Z počátku to všichni brali rozpačitě, ale když spatřili nevěstu, shodli se:
Do té se prostě nejde nezamilovat!
Ksenie a Káča porodily své děti s rozdílem dvou týdnů.