Terka se pohodlně usadila na gauči v malé kavárně na rohu a čekala na svoji objednávku. Často sem chodívala na kapučíno a větrník, aby si před pracovním dnem zvedla náladu. Za oknem hustě padal sníh. Terka si s potěšením usrkla horkou kávu. U stolu naproti seděly dvě holky, vypadalo to, že jsou kamarádky.
Hele, potkala jsem nedávno holku svýho bývalýho, začala jedna z nich. Fakt upřímně, vůbec nic na ní není! Co na ní asi vidí?
Třeba skvěle vaří svíčkovou? Nebo je v posteli zázrak? rozesmála se druhá.
Ale prosím tě! Podívej se na ni, tady mám fotku na Facebooku. Tvář? Ta se fakt nepovedla.
Obě se rozchechtaly. Terka ztuhla a najednou jí vytanula na mysli mámina věta, co jednou zaslechla jako malá: Naše Terinka krásou moc neoplývá. Ale aspoň ať si to vynahradí činy.
Dospělá Terka dbala, aby vypadala upraveně. Ale ať se snažila sebevíc, nikdy se necítila dost hezká. Máma jí často říkala: Hlavu vzhůru, holčičko. Krásu ti osud nedal, ale rozum máš. Uč se, pracuj, a nezůstaneš sama.
Ve škole se styděla za svou kostnatou postavu a rozčepýřené vlasy. Na vysoké se naučila vkusně oblékat i líčit, dokonce si našla přítele. Ale ten si neodpustil poznámky o placaté zadnici a velkých nohách. A tak Terka pochopila, že ani chytrou ji nikdo nemůže skutečně milovat. Smiřila se s tím a žila dál.
Když dopila kávu a dojídala větrník, chystala se do práce. O polední pauze se stavila u kámošky Leni nakrmit kocoura a zalít kytky. Lenka byla s manželem na dovolené v Egyptě a Honza byl doma málokdy. Když se náhodou potkáte, o Terku nemá ani okem zavadit, smála se Lenka, když odjížděla.
U Lenky doma nejdřív nasypala granule rozespalému Míšovi a pak se vrhla na kytky. Za zdí hrála rádio. Terka poznala melodii a začala si s úsměvem pobrukovat: Zázrak, co za okny se skrývá, znovu jsme daleko od domova A najednou jí bylo tak dobře. Z té písně, mezi kytkami, ve slunném obýváku. Cítila se najednou lehká, jakoby tančila na špičkách, sama pro sebe, mezi zelení a květy.
V tom zaslechla hlasy.
Otočila se a v předsíni stáli dva muži. Honza! Lenčin muž. A nebyl sám. Oba vypadali překvapeně. Tyjo, to je trapas! problesklo jí hlavou.
Ahoj Terko. Tohle je můj kamarád Pavel. Stavili jsme se pro nějaké papíry. Tancovala jsi tak krásně, že jsme nemohli odtrhnout oči. Moc se omlouváme, že jsme vyrušili.
Já… já… Lenka mě požádala
Terka pospíchala ke dveřím, přehlédla kocoura a zavrávorala. Zakopla, zamotala se do kabelky a natáhla se na podlaze. Před očima se jí zatmělo.
Probrala se až v nemocničním pokoji.
Dobrý den, jak se cítíte? Jmenuju se Hanka, jsem vaše spolubydlící. Máte lehký otřes mozku, ale doktor říkal, že to bude dobré. Stavili se tu za vámi kurýr a jeden mladý muž s kyticí. Hanka se mile usmála.
Děkuju, řekla jen Terka.
Opatrně vstala, došla k oknu a otevřela tašku. Bylo v ní ovoce, džus a její oblíbené větrníky. Asi od Lenky a Honzy.
Uchopila kytici a zahlédla vzkaz: Terko, brzy se uzdravte. Tak pěkné slečně jako jste vy, nemocniční postel rozhodně nesluší. Zvu vás na výstavu květin. Odpověď přijímám jen ano. Pavel.
Terka zabořila obličej do bílých chryzantém, zavřela oči štěstím a běžela obejmout spolubydlící Hanku
Krása nemusí být vždy nápadná a oslnivá. Každá holka v sobě nosí svou vlastní. Často je to ta, která hřeje a září zevnitř.
