Nic neslyším
Letadlo nesměle vystrčilo svůj nos z mraků, rozhlédlo se, udělalo ladný oblouk a jemně přistálo na zemi, jako ženich, který políbí svou milovanou nevěstu u oltáře.
Ozvaly se potlesky, ale piloti je nezaregistrovali.
Ani někomu je nezaslechl Karel Kapr, kterému při letu zalehly uši.
Kapr neustále tiskl nos a snažil se profouknout.
Vzduch se tlačil ven na všechny strany, jen tam, kde bylo potřeba, ne, a v jeho hlavě dál hučel bílý šum.
Karel se vrátil od své matky brzy ráno tak tak stihl nachystat se do práce.
Manželka nespala a pobíhala po bytě, horečně přerovnávala věci.
Kapr se přesunul do kuchyně a začal si balit oběd.
Sluch se stále nevracel.
“Odcházím!
Už mám dost!
Už mě nebaví nic, ta tvá výplata pár korun, byt na konci světa.
Myslela jsem, že mám trvalou lásku, a ono to jen nějaká nákaza!” Házela mu to za záda, zatímco klidně přesypával brambory z hrnce do termosky.
“Odcházím k Milošovi, neznáš ho a on tebe taky ne, ale je úžasný.
Mám k němu city, ty pravé!
A neboj se, nic mezi námi ještě nebylo, takže odcházím jako slušná žena, abys pak mamince nemohl nic vykládat!”
Karel ukončil balení oběda a začal si vařit kávu.
“Nevyjádříš se?
Já ti tu převracím duši naruby!”
“Mařenko!” zavolal Karel přes rameno.
“Můžeš mi prosím vyžehlit džíny?”
“Cože, džíny?!
Teď ti tu mluvím o citech a ty o žehlení no to snad není možné!
Myslela jsem, že mě třeba zastavíš.”
Po těch slovech popadla manželka kabelku, v hněvu si ji spletla s tou, kterou si Karel nachystal do práce, a vyběhla ven.
Teprve když byt otřásla rána dveřmi, Karel pochopil, že je žena pryč.
“Kampak asi v tuhle dobu?
A džíny?
Sakra, kde mám oběd?” s těmito myšlenkami prožíval ráno svůj rozvod.
Mrzutý z toho, že nemohl najít ani jednu ze svých dvou termosek, vyrazil do práce v pomačkaných kalhotách.
V domě nasedl do výtahu, pokynul hlavou předsedkyni SVJ ženě, která podle pravidelných sbírek stále nosila peníze do Prahy, jako by byl středověk.
Říká se, že její parfém prý budí koně z mrtvých a vyhání sousedy ze schovek.
Kapr zadržel dech, přistoupil dovnitř a otočil se k dveřím.
Výtah se zavřel, plynová komora jela dolů.
“Nedali jste peníze na dezinfekci.
Dneska bude hubení švábů v celém vchodě,” ozval se hlas předsedkyně.
Kapr sledoval, jak se od vůně rozpadávají těsnění na dveřích.
“Potřebuju to do večera.
Pošlete mi to na účet?” naléhala.
Karel mlčel.
Předsedkyně se sklonila k jeho uchu a nahlas řekla:
“Čekám převod do konce dne.”
“Gratuluji.
Kam vás převádějí?” ožil Kapr.
“Zpátky do středověké Prahy?”
Opravdu věřil pověstem, že žena je prapra-vnučka Karla IV.
Předsedkyně Kaprovi řekla spoustu, ale k jeho uchu dolétly jen útržky: “-ka”, “-dor”, “-vý”, “-at”, což znělo jako nějaká staročeská řeč.
Vyznat se nemohl, jen pokyvoval, jako když se ocitnete na moderní výstavě.
Dveře výtahu se otevřely, Karel rychle vyšel na čerstvý vzduch, předsedkyně zamířila do bytů vybírat daně.
Kapr pracoval jako elektrikář.
Poslední týden pracoval na místě, kde rozmar zákazníka převyšoval tvořivost a v peněžence měl jen drobné.
Materiály i plány odpovídaly jeho povaze s pachuťí.
Karel netrpěl sám.
S ním v tom nekonečném uměleckém bludišti uvízl instalatér a zedníci.
Zatímco Kapr drtil zdi pro kabely a kolegové se potili v jiných místnostech, přišel zákazník.
Celou noc slavil narozeniny kamaráda, a v tvůrčí náladě se rozhodl před spaním zkontrolovat stav rekonstrukce.
“Všechno špatně!” křičel a dupl nohama.
“Zásuvky chci v šachovnici a lustr posunout tři stupně vpravo od zemské osy!
Udělejte to, jinak vás nezaplatím!”
S podobnými výstředními nápady obíhal všechny pokoje, nakonec se zavřel v dětském a usnul na pytlech se štukem.
Po sedmi hodinách vstal, otevřel dveře a spatřil výsledek svých inovací.
Za tu dobu dělníci spojili obývák s kuchyní novým průchodem, do koupelny přidali hostovský záchod.
Oblečení zákazníka pokryté štukem, tvář hrůzou vybledlá.
Na své příkazy si nevzpomínal a chtěl dělníky obvinit ze lži, ale ti mu pustili video.
Jen Kapr nic neměnil nové příkazy mu ušly, nebylo slyšet.
Snad kvůli emocím nebo rezignaci dostal od klienta malou prémii “za odolnost proti opilému nápadu”, ostatní vyhodil pro neschopnost odporu.
Ale pod tíhou videa zaplatil vše.
Večer, hladový a unavený, už Kapr nevydržel a šel k lékaři, aby ho vrátil do světa zvuků.
Cestou se za ním pustil rozzuřený pes a štěkal, snažil se ho postrašit, jenže u Kapra to byla němá groteska všichni jen gestikulovali bez slov.
Nedovedl rozpoznat, co tím pes chce, a prostě šel dál klidně a sebevědomě.
Nakonec to psa omrzelo a odpadl.
“Ať vás provází zvuky!” řekl doktor a pročišťoval Karlovi uši.
Zpátky ve světě, Kapr spěchal domů.
Po cestě vytáhl z peněženky svou nečekanou prémii a koupil si párek v rohlíku, k tomu drobnou kytku pro manželku.
U vchodu ho přivítal smutný soused.
“Slyšel jsi novinky?” zeptal se.
“Já dneska neslyšel vůbec nic,” odpověděl Karel a prstem si čistil ucho.
“Mišíková ta naše SVJ, co sbírá peníze sesbírala od všech, sbalila kufry a zmizela pryč.
Odjela do Brna, všechno si dopředu naplánovala.
Prolezla všech sedm vchodů.
Dal jsi jí něco?”
“Ne, nedal,” zavrtěl hlavou Karel.
“Ráno něco mlela o převodu, ale moc jsem nerozuměl.”
“Štěstí.
Já, blbec, dal.
Aspoň že, zatímco běhala po patrech, švábi zdechli od smradlavého parfému,” zasmál se soused.
“Ale není to zas tak hrozné.”
Byt přivítal Karla vůní jídla a překvapivě něžnou manželkou.
“Promiň mi, jsem bláznivá, něco mě popadlo, ani nevím co asi sluneční výbuchy.
Všechny slova beru zpět a prosím, věř mi, že jsem nic špatného neudělala.
Lášek neexistuje, byla jsem u sestry, vypustila páru a zase jsem v pohodě.
Jak jsi ráno reagoval, to mě naprosto probralo.
Odpustíš mi, ty můj hlupáku?”
Objala Kapra, políbila ho a pozvala ke stolu.
“Nic jsem neslyšel,” přiznal Karel, cítící se jako někdo, kdo dostal nezaslouženou odměnu.
“Děkuju!” pevně ho objala Mařenka.
“No to jsou věci,” pomyslel si Kapr, který dnes neudělal nic výjimečného.
“Možná bych měl být občas hluchý třeba je pak život jednodušší.”
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
