Jana tiše vstoupila do bytu a pomalu se zouvala, snažila se nedělat hluk, aby nevzbudila maminku. S úlevou ztěžka vydechla, když sundávala nové lodičky, které jí rozedřely nohy do krve.
Tak brzy ses vrátila? Utekla jsi? Nebo se ti nelíbila svatba? z chodby se ozval hlas maminky.
A proč nespíš? Číháš na mě schválně? odsekla Jana.
Maminka semkla rty a zmizela v pokoji. Jana si hned v duchu vynadala. Čekala na ni, chtěla vědět, jak bylo, a ona na ni vyjela. Jana se šla za ní omluvit, posadila se vedle ní na gauč a objala ji.
Nemusíš říkat, já se dozvím všechno od mamky Katky, zamručela maminka.
Mami, promiň. Jsem úplně vyčerpaná, ty boty mě zničily. Ale restaurace byla úžasná, hostů minimálně padesát, možná víc. Hluk, smích, tancovačka.
A Katka v té bílé šatech nádhera. A ženich ten je fakt fešák, vzdychla Jana.
Tak proč jsi šla domů dřív? nedala se maminka.
Mami, všichni tam byli takoví důležití, nafoukaní, jako pávi. Prostě jiný svět. A navíc zítra brzo vstávám.
Kam bys zítra chodila, vždyť je neděle? zarazila se maminka a prohlížela si Janu.
Řeknu ti to ráno. Teď vyrážím do sprchy, políbila ji Jana na tvář a zamířila do pokoje.
Znechuceně sundala svoje šaty, které vedle těch drahých rób působily obyčejně a levně. Pod sprchou si dlouze drhla záda, kde se jí dotýkal ten zpocený tlustý muž.
Pozval ji na tanec, přes její odmítání. Tancoval s ní, tlačil ji na svůj velký břich a jeho vlhké dlaně jí sklouzly po zádech. Lodičky jí bolestivě trýznily nohy. Málem tu minutu nevydržela.
Pak si přisedl k jejímu stolu a naléval jí drinky. Nikdo si jí nevšímal. Jediného známého měla nevěstu, která měla plné ruce práce se svými hosty a manželem.
Jen jednou chytila pohled jednoho muže. Ale když mohl, nepomohl, aby se zbavila vlezlého tanečníka.
Vymluvila se na toaletu a utekla. Před restaurací chytila taxi a odjela domů.
Takovou svatbu by pro sebe nikdy nechtěla. Všechno okázalé, nacvičené jako divadlo, každý má svou roli. Ona se tam cítila jen jako komparz.
Dlouho nemohla usnout. Hlavou jí ještě zněly tóny hudby, smích, skleničky, cinkající přípitky Vzpomněla si na muže, co po ní pokukoval.
Raději by mě na ten tanec pozval on, ne ten tlustý vepř. Ale hlouposti, proč na něj myslím? napomenula se a konečně usnula.
S příchodem října vystřídalo vlídné babí léto deštivé sychravo. Katka se vrátila z líbánek a pozvala Janu na návštěvu, aby se podělila o dojmy.
Jana sama byla zvědavá, jak bydlí bohatí lidé. Ale nešla s prázdnou. Po školním cvičení zašla do cukrárny a koupila Katce její oblíbené věnečky. Když vycházela z obchodu, srazila se ve dveřích s mužem. Ustoupil jí stranou.
To jste vy? překvapeně promluvil.
Jana zvedla oči a poznala záhadného muže ze svatby. Ustrnula na místě.
Pojďte, blokujete průchod, zasmál se a jemně ji odvedl od dveří.
Na svatbě jste tak náhle zmizela, jako Popelka. Ani jsem vás nestihl poznat, rozesmál se a odhalil rovné bílé zuby.
Ale střevíček jsem neztratila, usmála se Jana.
Jdete domů? Mohu vás svézt? nabídl galantně.
Ne, jedu ke Katce. Vy jste přestal nakupovat? zvedla překvapeně obočí.
Tahleta náhoda mi vylepšila den tolik, že klidně riskuji, že přijdu o všechno cukroví světa, mrkl a pohlédl na její krabičku věnečků. Jdeme? nabídl rámě a dovedl ji ke svému SUV.
S takovým autem ještě nejezdila, i běžnějším vozům se vyhýbala. Řídil suverénně, ani se neptal na adresu. Janě to přišlo zvláštní.
Vím, kde Katka bydlí, jsem se jejím mužem obchodní parťák, vysvětlil, když postřehl její zneklidnění.
Cestou jí povyprávěl o sobě jmenuje se Petr, rozvedený, má labradora
Bohatý, hezký, úspěšný máma by byla nadšená blesklo Janě hlavou.
Když se konečně vrátila domů, máma už čekala.
Proč jsi tak pozdě? Začínala jsem být nervózní!
Zastavila jsem se u Katky No to je bydlení! Zaplavila maminku detaily o vile a opálené kamarádce, která si přes sychravý podzim uchovala bronz.
A jak ses tam dostala? Ona teď bydlí ve Valdštejnově dvoře! tak se mezi chudšími po Praze přezdívá luxusním developerským domům.
Svezl mě známý, odvětila Jana s povzdechem nad vlastní neprozřetelností obnažit se mamince na výslech.
Poznala ses s ním na svatbě? Je to jeden z těch? Aspoň jsi mu dala číslo?
Jasně, mami, vnutila jsem mu telefon, abys byla spokojena, odsekla Jana otráveně.
Proč jsi protivná? Slušný muž si tě všiml, a ty bys byla schopná ho odpálkovat, poznamenala maminka.
Neodbyla jsem ho, dostal číslo. Spokojená? Můžu spát? štěkla Jana.
Co s tebou dneska je? Proč jsi tak zlá?
Už mě rozčiluje tvoje vyptávání. Tak moc se mě chceš zbavit?! propukla v pláč Jana.
Máš rozum? Jde mi o tvoji budoucnost, abys neskončila s nějakým chudým studentem, zlomeně vzdychla maminka.
Mami, kdy jsme žily o suchém chlebu a vodě? přimhouřila Jana oči.
Trochu jsem to přehnala Holčičko, neříkej, že se ti nelíbí!
Mami, nechci se vdávat. Teď ne.
V tom zazvonil mobil Petr.
Nechci to odkládat. Můžu tě pozvat na neděli?
Budu se učit.
Celý den? Bude hezky. Co projížďka na koni? Jsi už někdy jezdila? Ne? Tak pro tebe přijedu v jedenáct.
Jana souhlasila, až pak jí došlo, kdy si stihli tykat. Viděla koně jenom u babičky ve vesnici a tehdy se jich bála. Nyní si ale vychutnala projížďku a emoce, které ji zavalily.
Petr se dvořil elegantně, vpravoval ji do svého světa peněz, možností i jistoty. Mluvil tak, že šlo jen těžko odporovat. Jana se opájela jeho zájmem.
Za týden se Petr náhle objevil u nich doma s pugétem a dortem.
Jana se styděla za malý byt, za prošoupaný koberec i za oprýskané tapety, ale Petr to neřešil. Bavil maminku a byl pozorný.
Vyprávěl, že taky vyrůstal v takovém paneláku a že je tu krásně útulno. Maminka byla v sedmém nebi.
To je princ. Jestli ti nabídne ruku, neodmítni! dívala se máma prosebně na Janu.
Mami! Viděli jsme se párkrát jaká nabídka? kroutila hlavou Jana.
Před Silvestrem ale Petr skutečně přišel s prstenem s diamantem.
Bože, mám to štěstí, zasloužíš si to. Teď už můžu klidně umřít, povzdechla si maminka. Jana si jen útrpně poklepala na čelo.
Svatba byla na začátku března ve venkovské usedlosti, když slunce začínalo hřát, rampouchy kapaly a ve vzduchu byl nový začátek.
Jana si prosadila skromnou veselku, bez velkého rozruchu. Petr byl spokojený. Po svatbě se nastěhovala k němu.
Aspoň mám s kým normálně mluvit. Ty jejich ženy jen řeší hadry, spa a nákupy v Rakousku. Ty snad ani nikdy nečetly žádnou knihu, smála se Katka.
Opět bydlely kousek od sebe. Katka už byla těhotná.
Jenže Petr nenechával Janu samotnou. Do školy ji vozil řidič, po výuce pro ni přijížděl. Jednou zrušili přednášku a Jana šla pěšky domů.
Jaro bylo v plném proudu, stromy rašily, vzduch voněl. Potkal ji spolužák Tomáš. Došli spolu do nedaleké kavárny Janě tolik chyběly obyčejné rozhovory.
Ano, nic jí nechybělo, ale lidi ji přestávali brát mezi sebe.
Na co myslíš? zeptal se.
Už musím, smutně vstala Jana.
On tě hlídá? zbystřil Tomáš.
Ne, jen prostě musím, uhnula Jana.
Když přišla domů, Petr už na ni čekal.
Kde jsi byla? chladně se zeptal.
Ve škole.
Nelži. Přednáška odpadla, nenapsala jsi řidiči. Proč? Šla jsi za milencem?
To nebyl milenec, ale spolužák! ztratila půdu pod nohama.
Petr nikdy předtím nemluvil tak úsečně. Jeho oči byly najednou ledové.
Jen jsme si dali kávu. O nic nešlo!
Jsi moje žena. Mám spoustu konkurentů, nepřátel, každý čeká na moji chybu. Nemůžeš mě ohrožovat.
Ohrožuju tě? Protože jsem s ním seděla v kavárně? vybuchla Jana.
Vůbec nechápeš? Petr vstal a přistoupil těsně k ní.
Nekřič na mě! vyjela a couvla.
Nikam tě nepustím, zasyčel Petr, chytil ji pevně za ruku a strhl k sobě. Jestli nebudeš poslouchat
Co? Připoutáš mě? Co až budu doktorka, budeš ve všech pacientech vidět hosty a milence? Jana se snažila vytrhnout.
Nevěděla, co se přesně stalo. V uších jí zabzučelo, jakoby byl svět pryč. Petr mluvil, ale ona vnímala jen chuť krve v ústech.
Rozumíš? zaslechla vzdáleně.
Já já rozumím, sotva zamumlala.
Druhá rána přišla tak rychle, že se nestačila chránit. Skončila na posteli v bezvědomí.
Když se probrala, Petr nikde. Tělem jí otřásaly vzlyky. Ztěžka vlezla po schodech do ložnice, kde propukla v pláč. Později chtěla pro led na obličej, ale dveře byly zamčené.
Ráno měla tvář nateklou, ret jí bolel. Petr za ní nepřišel, vzal jí i mobil.
Jana bloudila po místnosti jako pták v kleci. Už už to vzdávala, když kliklo v zámku.
Tak co, už jsi chytřejší? Petr stál ve dveřích.
Nesnáším tě! Pusť mě ven!
Ret znovu praskl, ucítila krev. Další rána ji znovu srazila zpět na postel.
Před obědem přicházela uklízet paní Libuše. Jana ji přemluvila: Prosím otevřete, řekněte, že jsem vás oklamala, nadiktovala si vodu a utekla.
On mě zabije, paninko!
Nakonec klíč otočila. Když uviděla Janin obličej, zděsila se.
Aspoň si vezměte kapuci, poradila tiše.
Jana poděkovala a vydala se domů. Okličkami, s kapucí naraženou na hlavě. Ostatní lidé se ji lekali. Doma matka jen vykřikla.
Jak se to mohlo stát?! Vypadal tak slušně! Odpusť mi, chtěla jsem ti jen dobře. A co když přijde sem? Dveře moc nevydrží!
Mami, dost
Jana už nevnímala, co kde. Bylo jí všechno jedno. Zavolala Tomáše a poprosila ho o pomoc.
Na rychlé sbíral zkušenosti, ošetřil Janě rány a zavolal lékaře, aby sepsal záznam. Její obličej vyfotil, fotky odeslal Petrovi se vzkazem, že pokud ji ještě jednou uhodí, půjdou ony fotky na internet.
Petr už nikdy nepřišel. Až za dva týdny, když otoky a modřiny zmizely, se Jana vrátila ke studiu.
Rozvod proběhl rychle. Po státnicích zašla s Tomášem do kavárny; náhle tam uviděla Petra s mladou dívkou.
Když Petr odešel na toaletu, přisedla k ní.
Utíkejte od něj, prosím. Je schopný hrozných věcí, pokud mu odporujete.
Kdo jste? znejistěla dívka.
Jeho bývalá žena. Neříkejte mu, že jste mě viděla. Utečte.
Jana vypadla z kavárny, a přes sklo sledovala, jak se Petr ptá dívky. Pokrčila rameny. Neřekla, úlevně si Jana vydechla.
Proč jsi jí něco říkala? Co když mu to poví? rozčiloval se Tomáš, když vyšli ven.
Nikdo mě nevaroval. Každý dělal, že neví, proč se rozvedl, i Katka. Kdybych to věděla, nikdy bych si ho nevzala, řekla Jana smutně.
S Tomášem odešli do jiného města. Po atestaci byl Tomáš chirurg, Jana kardioložka.
Narodil se jim syn. Maminka už nikdy do života dcery nezasahovala.
Jednou, když seděla ve funkčním holičství, četla v časopise senzační titulek: Byznysmen Petr Rýdl zabil manželku.
Za oknem viděla Tomáše s kočárkem. Díky Bohu, že mám Tomáše, malého Davídka. Maminka je zdravá, a peníze peníze jsou jen prostředek, jak zůstat člověkem, pomyslela si Jana.
Pojďte, jste na řadě, zvala ji křeslem kadeřnice.
