Je mi 41 let a nikdy jsem své manželce nebyl nevěrný. Ale než jsem ji poznal, rozhodně jsem nebyl žádný svatoušek. Nikdy jsem neměl vážný vztah. Byl jsem svobodný a žil jsem přesně tak naplno podle sebe. V pátek jsem měl rande s jednou, v sobotu jsem byl na večírku s druhou. Nikomu jsem nebyl nic dlužen, nemusel jsem vysvětlovat ani slibovat.
Pracoval jsem v elektro dílně v Brně a vydělával jsem slušné peníze. Po práci jsme s kamarády chodili do barů, na diskotéky, slavili jsme narozeniny. Občas jsem přespal u nějaké ženy a ráno prostě zmizel z jejího života. Ne proto, že bych byl zlý, ale nic vážného jsem nehledal. Vždycky jsem říkal, že vztahy nejsou pro mě.
Tohle všechno se změnilo tehdy, když jsem potkal svoji ženu. Bylo to v nemocnici v Brně, kde byla stážistka na zdravotní škole. Přišel jsem tam kvůli problémům s elektrikou. Poprosila mě o pomoc s rozbitou zásuvkou a dali jsme se do řeči. Ptala se, jak se jmenuji, já jsem se ptal taky, smáli jsme se. Na konci její směny mi dala číslo. Napsal jsem jí ještě ten večer. Tentokrát to nebylo jako dřív žádné sebevědomé komentáře, žádný flirt. Spíš nervy jako když mi bylo patnáct.
Naše první rande byla obyčejná procházka ve starém parku, zmrzlina, dal jsem si kousek štrůdlu po práci. Postupně jsem začal ostatní ženy ignorovat. Ne proto, že by mě k tomu tlačila, ale prostě mě už nezajímaly. Věděl jsem, že tahle žena není jen další.
Když jsem ji požádal, aby byla mou přítelkyní, řekl jsem jí narovinu: Jestli spolu začneme, musí to být pořádně. Nechci nic polovičatého. Podívala se na mě vážně a odpověděla: Já nesdílím. A já řekl: Já taky ne. A tehdy jsem pochopil, že věrnost není jen o tom, že přestanu koukat po jiných ženách, ale že člověk musí dodržet, co slíbil.
Vzali jsme se bez velké slávy. Bydleli jsme v pronajatém pokoji s půjčenou postelí a malou elektrickou troubou. Pracovali jsme každý den ona v noci, já přesčasy. Neměli jsme čas ani energie na zábavu. Měli jsme účty, únavu a společné naděje.
Pokušení ale přišla. V práci mi kolegyně posílala zprávy po půlnoci. Posílala náhodné fotky a tvrdila, že si zasloužím víc než unavenou manželku. Jednou mě čekala na parkovišti a navrhla, abych šel s ní do motelu. Řekl jsem jí jasně ne. Nasedl jsem do auta a jel rovnou domů.
Na večírku jednoho kamaráda si ke mně sedla podnapilá žena a začala mě hladit po ruce. Vstal jsem, našel svou ženu a odešli jsme, aniž bychom se rozloučili. Radši jsem působil drsně, než abych překročil hranici, která už nejde vzít zpět.
Kamarádi si mě dobírají říkají, že jsem dřív byl živý a teď jsem nudný. Mají pravdu. Dřív jsem žil jen pro sebe. Teď žiji s někým.
Nedávno se mě syn zeptal, jestli jsem měl jiné ženy, když jsem byl ženatý. Řekl jsem mu ne. Překvapilo ho to a poznamenal, že skoro všichni jeho kamarádi mají rozvedené rodiče kvůli nevěře. Tehdy jsem pochopil, že můj výběr ovlivňuje nejen manželství, ale i životy mých dětí.
Byl jsem svobodný a dělal, co jsem chtěl. Ale v den, kdy jsem se rozhodl, že ona je žena, se kterou chci zestárnout, jsem poznal, že věrnost není klec, ale každodenní rozhodnutí. A do dneška nelituji toho, že jsem si zvolil právě ji. Protože skutečná láska je v tom, že člověk dodrží slovo a tím buduje domov, kde se vyplatí zůstat.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
