Honzo, chápu všechno, ale rozhodně nejsem žádná kuchařka tvé maminky, zasyčela rozhořčeně Radka, když hodila do košíku plechovku hrášku. Nejradši bych teď všechno nechala, sedla do auta a odjela domů. Sliboval jsi mi klidný večer ve třech, a místo toho tady vaříme pro celou rotu příbuzných, zatímco tvá maminka sedí! To je normální?
Honza provinile sklopil oči a tvářil se, že ho extrémně zajímá složení krabích tyčinek. Vypadal jak přistižený pes, který právě roztrhl polštář.
Radko, prosím tě trochu potichu, lidé se dívají, trapas zamumlal a pokusil se ji vzít za loket, ale ona pohybově ruku stáhla. Mamka to prostě trošku nezvládla, stává se. Koupíme prostě všechno podle seznamu, vrátíme se, doděláme saláty a hotovo. Vydrž aspoň kvůli mně a kvůli svátku.
Trošku nezvládla. Jak půvabně řečeno
Radka vztekle zatla zuby. Dobře věděla, že jeho maminka si to velmi dobře spočítala.
Celé to začalo před týdnem telefonátem. Marie Hlavová volala, aby popřála mladým šťastný Nový rok, a najednou je pozvala k sobě.
Moji drahouškové, ševelila maminka tak sladkým hlasem, že člověk málem dostal cukrovku jen posloucháním. Přijeďte ke mně na Vánoce, moc mi chybíte! Posadíme se ve třech, zavzpomínáme a popovídáme. Je mi samotné smutno ve čtyřech stěnách.
Radce se hned rozsvítila kontrolka. Tušila, že něco není v pořádku. Rodinná pohoda u paní Hlavové vždycky skončila výslechem na téma vnoučat.
Poprvé se Marie o vnoučatech zeptala, ještě když Honza s Radkou ani nebyli svoji.
Radko, přemýšlela jsi už někdy o dětech? zeptala se najednou, když byli sami.
Radka byla úplně vyvedená z míry.
No začala nejistě a horečnatě v hlavě vymýšlela odpověď. Chci, ale teď ne. S Honzou se teprve poznáváme.
Ale, Radko, razítko v občance dětem nepřekáží, mávla rukou Marie. Ale věk Hodiny tikají, nemládneš, a já taky ne A co když umřu, aniž bych viděla vnoučata!
Nejdřív Radka odlehčovala, pak začala být ostrá. Nakonec, aniž si toho všimla, začala hlavně vyhýbat setkáním s Marií kvůli svému duševnímu zdraví.
Takže s Marií Hlavovou se pořádně nikdy neznali. Radka by v tom pokračovala, ale Honza s matkou nechtěl mít zlé vztahy.
Radko, prosím, pojďme tam. Je už stará, je jí samotné smutno. Jedenkrát, kvůli mně, prosil Honza, díval se jí do očí.
Honzo, já tě nenutím. Jeď. Dobře víš, že Vánoce neslavím.
Nekoukej na to jako na Vánoce, ale jako na rodinnou večeři, naléhal Honza. Mamka to chce urovnat, jsme přece rodina
Radka dlouho odolávala, ale nakonec svolila. Doufala, že to přečká jen s úsměvem a dortem u čaje. Jak moc se spletla
Už den předem se všechno zaseklo. Marie Hlavová trvala na tom, že mají přijet v osm, aby pobyli co nejdéle. Radka se bránila: chtěla se vyspat během víkendu. S bojí vyjednala příchod až v deset.
Konečně, ospalí, vstoupili do Mariina bytu. A nic. Žádná vůně masa, žádné syčení oleje. Marie je přivítala v sepraném županu a natáčkách.
Konečně jste tady! Už je půl jedenácté! Hosté za rohem, a u nás ani noha. Měli jste vstát dřív! Teď mi budete pomáhat.
Radka zůstala stát nestihla si ani pověsit bundu.
Jaké hosté? zeptala se zaskočeně.
No přece, moje sestřenice a její manžel z Brna proč je nepozvat? Paní Vlasta ze třetího patra taky přijde. Neteř slíbil, že se zastaví Nemůžu přece všechny vyhodit! Dost už řečí, všichni rychle do kuchyně, není čas!
Radce došlo, jaký průšvih se na ně valí. Byli sem pozváni ne jako hosté, ale jako bezplatná pracovní síla.
Svátek se změnil v peklo. Marie Hlavová se proměnila z hostitelky v generála, ozbrojila se utěrkou a honila po bytě rozdávala příkazy. Sama v kuchyni neudělala skoro nic. Navíc i s nákupem pochybila: něco chybělo, něco zapomněla koupit. Honzovi dala seznam a vyslala mladé do supermarketu.
Radka opravdu měla chuť utéct, ale kvůli Honzovi zůstala.
Brzy už stál každý u svého pracoviště. Radka u prkénka, Honza nad bramborami. Místo sváteční nálady jen seznam povinností. Dřeli v kuchyni přes pět hodin bez pauzy.
Po čtvrté začali přicházet hosté. Oblečení, voňaví, veselí. Radka a Honza se ovšem dostali ke stolu až naposled, s rudými tvářemi a oděvem plným fleků, vysílení Neměli chuť ani žít, natož slavit.
Marie Hlavová ale stihla převléknout se do šatů a dokonce namalovat rty. Seděla za čelem stolu, přijímala pochvaly.
Marie, ty jsi prostě Paráda, tolik jsi toho uvařila! chválila ji nějaká neznámá žena, nabírala salát, který nakrájela Radka.
Snažím se, všechno pro hosty, skromně odpověděla Marie a usmála se.
Navíc v jednu chvíli spustila opět proslov o dětech: zvedla skleničku a začala moralizovat o tikajících hodinách. Kdyby Honza netlačil kolenem na Radčinu nohu, Radka by misku s salátem nejspíš převrhla na stůl.
To bylo naposled, řekla suše Honzovi po cestě domů. Už do tvé mámy nejdu. Jestli chceš, jeď k ní, pomáhej, klidně se uvař, ale bez mě. Mám toho dost.
Honza ani neprotestoval, pouze mlčky přikývl.
Uběhly tři měsíce. Radce už záda dávno nebolela, ale pachuť zůstala. Když Honza první březnový týden oznámil, že mamka opět zve, Radka nervózně sevřela čelist.
Zve nás na Osmý březen. Prý tentokrát ve třech. Pokud přijde teta Vlasta, tak jen na chvíli, řekl Honza, ale když viděl pohled Radky, rychle dodal: Ale nenutím tě, jenom informuji.
Honza čekal hádku, výčitky, zkažený svátek. Ale Radka jen zamyšleně pohlédla z okna a pak
Dobře. Řekni mamince, že přijedeme.
Radko Vážně? Vždyť jsi říkala
Pamatuju si, co jsem říkala. Ale když jí odmítnu, bude nás zase každý den bombardovat telefonáty, jako minule. Chci docílit, aby nás už nezvala a nekňučela, aby se necítila ublíženě. Poslechni Prostě mi věř, jestli nechceš zase otročit u plotny.
Honza mlčky odvrátil pohled a zůstal neutrální.
Osmý březen u Marie Hlavové začal jinak, než čekala. Radka s Honzou leželi v posteli, koukali na pitomý seriál, jedli zmrzlinu žádné přípravy, líčení a hledání pěkné košile.
V poledne začala Marie volat.
Dobrý den, Marie Hlavová? Neuvěříte právě jsme se probudili, řekla Radka sladce do telefonu. Včera jsme byli dlouho s přáteli, budík jsme prospali.
To snad ne, Radko, už vás čekám! odsekla Marie. Honem, hus je studený.
Jasně, už se rovnáme! Hodinka, maximálně dvě a jsme u vás! slibovala Radka a zavěsila, pokračovala v seriálu.
Honza se na ni díval nervózně, ale mlčel. Raději v teplé posteli, než v kuchyni jeho matky.
Ve dvě telefon zase zvoní. Radka počká, pak zvedne.
Jsme skoro na cestě, Marie Hlavová! Zavoláme si taxi a dorazíme, zpívala do sluchátka, ani nevstala.
O hodinu později příběh změněný.
Na dálnici havarovala dodávka do autobusu, celá cesta zavřená, oznamovala Radka, vypínala zvuk televize. Strašná zácpa, snad se to brzy rozjede.
Okolo půl čtvrté to Marie nevydržela.
Kde jste?! štěkla už bez ranního medu. Kolikrát jste mohli dojít pěšky!
Radka slyšela na pozadí smích a hlasy. Přimhouřila oči.
Marie Hlavová, vy nejste sama? zeptala se přímo.
Sama, nesama Co je komu do toho? Příbuzní přišli popřát. Nemůžu je vyhodit. Kde jste?! Už nemůžu stát, je to těžké!
Jasné. Marie Hlavová zase očekávala zadarmo výpomoc, jen se jí tentokrát plán zhroutil a musela vařit sama. Vyhrabala si na sebe jámu.
Víš co Nepřijedeme, řekla Radka klidným hlasem.
Cože?!
Udělalo se mi špatně cestou. Otáčíme a odjíždíme domů.
Na druhé straně bylo delší ticho, pak Marie vybuchla:
Jak můžeš?! Nevychovaná! Od rána stojím u plotny pro koho jsem to dělala?! Pro koho?! rozjela se v hněvu. Ty schválně! Směješ se mi do očí! A co když mi teď praskne céva?! Honzo! Dej Honzu k telefonu!
Honza to slyšel, ale ani se nepohnul. Jen sklopil oči. Radka po krátkém rozmyšlení stiskla červené tlačítko, vypnula telefon.
Přesně jak jsem čekala, řekla Honzovi. Zase dav a čekali, že nás využijí k obsluze. Ať se mamka postará sama, když pozvala celý cirkus.
Večer jeli k rodičům Radky.
Rozdíl byl jasný už od prahu. Taky bylo rušno, ale zcela jiná atmosféra. Nikdo neseděl s kyselým obličejem, nikdo nečekal obsluhu. Radčina mamka se snažila dostat na stůl obří mísu salátu táta krájel chlebíčky.
O, mládež dorazila! zasmál se Radčin otec, když je oba uviděl. Honzo, dones židle z ložnice do obýváku, ať máte kde sedět.
Honza šel pro židle. Radka pomáhala mamce s nádobím.
Pomáhali, ano ale ne z donucení. Bylo to normální, přirozené, každý přidal ruku k dílu pro společnou pohodu.
U stolu Radka sledovala, jak maminka září a Honza si povídá s tchánem, a cítila, jak napětí mizí. Konečně spravedlivý pocit. Sice to bylo tvrdé a přes konflikt, ale Marie Hlavová už se neodváží podobného triku. Mosty mezi Radkou a její tchyní byly definitivně spálené a to je pořád lepší, než být sluhou na cizím životním svátku.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
