Kocour se náhodou připletl k telefonu Ten předmět voněl po člověku a byl neskutečně teplý. Kocour si našel pohodlné místo, objal ho tlapami, lehl si na něj a telefon se náhle rozsvítil už při jediném kočičím doteku.
Šárka se nestihla ani pořádně zaradovat ze svého nového chytrého telefonu. Od první chvíle byl nějaký pokažený: začal hřát už při každém stisknutí tlačítka. A pak ho ještě dokázala někde ztratit.
Škoda Ten telefon byl vlastně skvělý: obrovský displej, výkonná baterie právě ta jí nakonec zlomila vaz. A teď už ani nemůže vyměnit nebo vrátit zařízení prostě zmizelo.
Šárka si zanadávala do trubek, vzala svůj starý, ošoupaný tlačítkový mobil a vytočila vlastní číslo. Ozývaly se tóny, ale nikdo hovor nezvedal.
Nakapala si tedy trošku kozlíku lékařského na uklidnění, lehla si a snažila se zrekapitulovat, kde dneska chodila. Možná kdyby prošla cestu znovu, mobil by se našel. Vtom ji něco zavibrovalo pod rukou někdo jí volal zpátky. Na displeji svítila ta známá, vlastní čísla.
Haló, slyším vás!
V odpověď se ozývaly jen šumy a krátké dechy a najednou:
Mňau
Šárka okamžitě hovor zavěsila. Někdo si dělá srandu, pomyslela si rozčileně. Mrzelo ji, že si telefon nestihla ani zamknout teď si někdo hraje s jejím mobilem. Z přemýšlení ji vytrhl další hovor.
Znovu ty samé šumy, dechy a do toho podivné mňoukání do jejích slov.
Přestaňte mi volat! vybuchla.
Jenže zvonění neustávalo. Nakonec si řekla, že už ji nic horšího nemůže potkat, oblékla se a vyrazila ven. Zvuky jasně zněly odkudsi z ulice vtipálek by mohl být právě tam, kde telefon našel. Musí projít svou trasu ještě jednou.
Šla a pravidelně vytáčela své číslo. Už skoro bez naděje uslyšela známou vyzváněcí melodii. Šárka šla za zvukem, v duchu si už připravovala, co řekne drzounovi, který si hraje s cizím telefonem.
Mezitím kocour, přitulený k hřejícímu předmětu, fascinovaně pozoroval, jak věc ožívá a něco mumlá. Očichal telefon a ten pořád něco vyprávěl. Kocour proto slušně odpověděl.
Mobil zmlknul. Opatrně ho šťouchl tlapkou a přístroj zas začal mluvit, byl čím dál teplejší. Venku byla zima, ale tenhle podivný objekt byl jako opravdový ráj pro zahřátí. Kocour ho tlapkou žduchl ještě jednou
Vtom chytrý telefon náhle začal zpívat. Vystrašený kocour ho popadl silněji, ale mobil zpíval dál. V boji s hudebním předmětem si kocour ani nevšiml, že už pod stromem není sám.
Veškerá odvaha Šárky byla ta tam, když spatřila pravého hříšníka. Pod stromem seděl zrzavý, životem zkoušený kocour a zuřivě mlátil do chytrého telefonu tlapou, aby vyloudil ticho. Když si všiml Šárky
Rozběhl se k ní jako k dávné známé. Jak vrněl, jak se tiskl k jejím rukám nešlo mu odolat. Šárka jen omámeně stála v záplavě té zrzavé něžnosti.
Kocour se třel o její tváře, jako by ji líbal. Ucítila, jak je promrzlý není divu, že se choulil k jejímu horkému telefonu.
S mobilem v kapse a kocourem v náručí se Šárka loudala domů a přemítala o lásce na první pohled. Jak se jí tohle zrzavé stvoření mohlo tak líbit! Po takové přemíře mazlivosti by ho tam rozhodně nechtěla nechat.
Kocour, šťastný až k šílenství, se vlnil v jejích rukou, třel se jí o rty a bradu, i když se Šárka stydlivě uhýbala i když jí to bylo ve skutečnosti strašně příjemné. Člověk by neřekl pouliční, ale tak vděčný.
Přitom to bylo celé jednodušší, než si myslela
Kocour byl úplně omámený vůní kozlíku, kterou si Šárka před hodinou nakapala na nervy.
