Vzal jsem svou švagrovou a jejího malého syna na dovolenou. Stokrát jsem toho litoval.
Letos jsme se já a moje manželka zase rozhodli vyrazit na dovolenou k moři. Už několik let máme s přáteli tradici, že sbalíme naše auta a jedeme na pobřeží Jadranu většinou do Chorvatska. Jsme na to mistři. Vybereme si úsek pláže, postavíme stany a užíváme si vodu a sluníčko. Večer pak sedíme u ohně, hrajeme na kytaru, zpíváme a srkáme sklenku suchého vína, pravda, spíš za pár desítek korun než za stovky. Letos se k nám ale připojila i moje švagrová Lucie, a s sebou vzala i svého dvouapůlletého synka Ondru. Dlouho jsme váhali vzít je, nebo nevzít.
Bohužel jsme podlehli přesvědčování. Když se dnes ohlédnu zpátky, vlastně nám žádné trable nepřipravil Ondra, ale právě Lucie. Problémy začaly už cestou. Lucie chtěla každou hodinu zastavit, stěžovala si, že je unavená, potřebuje se natáhnout, kávu, zmrzlinu Dorazili jsme k moři mnohem později než ostatní, naši kamarádi už dávno leželi na dece a stihli se vykoupat.
Konečně jsme byli na místě. Ale to byl teprve začátek. Lucie na nás spustila:
Tady spát nebudu!
Proč? Přeci jsme jasně říkali, že jedeme se stany!
Myslela jsem, že budeme hledat ubytování na místě, třeba pronajmeme pokoj v penzionu, ne že budeme spát ve spacáku, ve stanu!
Můj švagr už to nevydržel a štěkl:
Proč si myslíš, že jsme všichni tahali spacáky a stany?
Ale slyšet to nechtěla. Nakonec jsme pro Lucii museli sehnat a zaplatit pokoj v soukromí za pár tisíc korun na týden, protože prý do stanu prostě nevleze. Každý den pak ještě můj švagr jezdil do penzionu pro Lucii a odvážel ji zase na noc zpátky. A museli jsme ji vozit na zmrzlinu, do kavárny, na trh… Když chtěla “pauzu”, museli jsme se postarat o Ondru.
Přitom malý Ondra byl naprosto vzorné dítě. Nebyl s ním žádný problém, běhal, koupal se, jedl cokoliv a přes den v pohodě spal ve stanu. To spíš jeho maminka měla speciální požadavky. Příští rok si na takovou dovolenou Lucii určitě brát nebudeme. Zato Ondru klidně, pokud nám ho jeho rodiče svěří. On se na kempování vyloženě hodí.
Když jsem si to celé v hlavě srovnal, uvědomil jsem si, že člověk by se neměl nechat do ničeho přemluvit, pokud už předem ví, že to nebude ono. Dokonalá dovolená je pro každého něco jiného a platí to i pro nás v Česku.
