Švagrová byla na dovolené v lázních, zatímco my jsme rekonstruovali dům, a teď chce žít v pohodlí
Navrhla jsem, abychom se švagrovou složily peníze na rekonstrukci domu, ale ona to odmítla. A dnes nás prosí, jestli by mohla bydlet u nás, protože její polovina domu je neobyvatelná. Takže si za to vlastně může sama!
Ten dům patřil babičce mého manžela. Když zemřela, byl rozdělen mezi něj a jeho sestru. Už byl starý, ale my jsme se rozhodli ho opravit a nastěhovat se sem. Dům měl dva samostatné vchody, takže tu mohly žít dvě rodiny, aniž by si překážely. Zahrada i dvůr byly společné. Počet místností byl v obou polovinách stejný.
Dědictví jsme dostali, když už jsme byli s manželem svoji. Všechno proběhlo v klidu, nikdo se nehádal. Tchyně to okamžitě odmítla, byla zvyklá na městský život. Řekla svým dětem: Dělejte si s tím, co chcete.
Můj muž a zeť dali dohromady nějaké peníze a opravili střechu a základy. Chtěli jsme pokračovat, ale švagrová byla rozčílená. Řekla, že do té chaty na kuřích nožkách investovat nebude. Její muž raději mlčel a odešel nikdy se s ní nehádá.
My s manželem jsme plánovali, že tam budeme žít. Vesnice byla jen kousek od Brna a měli jsme auto, takže dojíždění nebyl problém. Byli jsme už unavení z malého panelákového bytu na sídlišti. O vlastním domě jsme snili dlouho, ale postavit úplně nový by bylo extrémně drahé.
Pro švagrovou byl ten dům možná letní chalupou. Plánovala jezdit na venkov, opékat buřty a užívat si pohodu. Dokonce nám řekla, ať s ní při rekonstrukci nepočítáme.
Za čtyři roky jsme naši polovinu úplně zrekonstruovali. Vzali jsme si hypotéku, ale nestěžujeme si. Udělali jsme novou koupelnu, vytápění, elektřinu, nová okna a vymalovali jsme lodžii. Práce bylo pořád dost, ale vytrvali jsme chtěli jsme vlastní domov.
Švagrová si pořád užívala dovolené. O rekonstrukci nebo svůj díl domu se vůbec nestarala. Žila si svůj život. Ale pak přišlo dítě a ona zůstala na mateřské.
Najednou skončily i její cesty, peníze docházely. Vzpomněla si na svůj díl domu. S miminkem v jednopokojovém bytě bylo těžké, na vsi by malý mohl běhat venku po zahradě celý den.
V té době jsme už bydleli ve své polovině a náš byt jsme pronajímali. Její půlka zůstala celou dobu prázdná a za ty roky začala chátrat. Ani topení tam nebylo. Přijela na měsíc s kufrem a chtěla u nás přespat týden nešlo to odmítnout.
Její syn byl děsně hlučný. A švagrová si pořád dělala, co chtěla, bez ohledu na nás. Protože pracuji z domova, hrozně mi to vadilo, tak jsem se na čas nastěhovala k přítelkyni. Té to vyhovovalo, protože potřebovala, aby někdo občas zalil květiny.
Okolnosti mě přinutily vrátit se skoro po měsíci. Po týdnu u přítelkyně mi onemocněla maminka, musela jsem se o ni postarat. Na švagrovou jsem zapomněla, byla jsem si jistá, že už je dávno zpátky v bytě.
Až když jsem se vrátila, nestačila jsem se divit byla stále u nás a chovala se, jako by byla doma. Zeptala jsem se, kdy se chystá odejít.
Kam bych šla? Mám malé dítě, tady nám je dobře, odpověděla.
Zítra tě odvezeme do města, řekla jsem.
Mně se do města nechce.
Jestli jsi za celý ten čas ani neuklidila, vrať se na svůj díl, tady hotel není.
Jakým právem mě vyhazuješ? Je to i můj dům!
Tvůj díl je za zdí, běž tam.
Snažila se poštvat manžela proti mně, ale ten jí řekl, že už u nás byla dost dlouho. Urazila se a odešla. Za pár hodin mi volala tchyně:
Neměla jsi právo ji vyhodit, je to přece i její majetek.
Manžel jí vysvětlil:
Mohla zůstat na své půlce, tam je paní domu.
A jak tam má žít s dítětem? Není tam ani topení, záchod je na dvoře. Mohla jste být víc vstřícná své švagrové.
Manžel už to nevydržel a mamince řekl všechno kolikrát jsme navrhovali, že opravíme celý dům spolu, bylo by to levnější pro oba. Nechtěla to. Proč se teď všichni zlobí na nás?
Navrhli jsme švagrové jiné řešení: ať svou polovinu prodá mojí mamince. Souhlasila, ale chtěla za ni tolik peněz, že bychom za to koupili v Brně perfektní dům. To jsme odmítli.
Od té doby jsou vztahy na bodu mrazu. Tchyně je pořád naštvaná a švagrová, jmenuje se Milena, je jen na obtíž. Teď už sem chodí vzácně, ale když přijede, pořádá hlučné oslavy, dělá naschvály a ničí nám věci na dvoře.
Začali jsme stavět plot, abychom si oddělili své území. Už dál neustupujeme, protože tohle si Milena sama zvolila.
A tak jsem si uvědomila jednu věc kompromis má smysl jen tehdy, když o něj stojí i druhá strana. Když někoho nezajímá společná práce ani odpovědnost, nečekejte, že bude ctít váš domov a vaši práci. Hlavu vzhůru, buďte spravedliví, ale naučte se dát i jasné hranice.
