Ještě jsem nestačila ani sundat kabát, když slyším nervózní hlas své ženy:
Pavle, kdy už konečně přijedeš?
Už jsem skoro u domu, snažil jsem se zpomalit vlastní tep.
Tak si pospěš, musíme si vážně promluvit!
Stalo se snad něco, Zdeno? znejistěl jsem okamžitě.
Ještě se to nestalo, ale je čas o tom mluvit v jejím hrdle zněla napjatost i obava, žádná hrůza, ale dusno v bytě se dalo krájet.
Za čtvrt hodiny jsem už otvíral dveře našeho bytu na sídlišti v Brně.
Tak co se tady děje? nakoukl jsem opatrně na manželku.
Převlékni se, umyj si ruce, není třeba hned zachraňovat celý svět, zavrněla Zdena, políbila mě na tvář a nasměrovala mě ke koupelně.
Jakmile jsem vyměnil pracovní oblek za domácí, zašel jsem do obýváku a Zdena mě vedla rovnou do dceřina pokoje. Markéta seděla na pohovce, rudé oči od pláče, tváře nafouknuté vzdorem.
Co se tu stalo? zkusil jsem zůstat v klidu.
Zeptej se svojí dcery! ucedila Zdena skrz zuby. Tak povídej, Markéto, co sis vymyslela tentokrát?
Markéta jen o to víc zaryla pohled do okna.
Tak poslouchejte, holky rázně jsem třískl dlaní do stolu, buď mi teď řeknete, o co se jedná, bez slz a dramat, nebo to nechám na vás a půjdu si odpočinout po šichtě!
Tady se nám chce Markéta vdávat, sarkasticky oznámila Zdena, a nejlíp hned dneska.
Prosím? Vdávat? Za koho, jestli se můžu zeptat?
Markéta dál trucovala, tak to zase musela vzít do rukou Zdena.
Lukáš Matušek, takový ten brejlatý, co se tu poslední dobou pořád ukazoval.
Matušek, jasně Tak co, dcero?
Markéta mlčí.
Hele, Markétko, přestaň tady hrát partyzána. Nemám chuť tancovat kolem tebe celý večer!
My s Lukášem se milujeme! vykřikla najednou. Je to ten nejúžasnější kluk a budeme se brát!
No, aspoň jasněji, povzdechl jsem si, vy dva jste spolu na škole?
Ano, v jednom ročníku.
Prváci povzdechl jsem, jako bych věděl, jak tohle dopadá za všech okolností.
My nejsme děti! Už nám oběma bylo osmnáct, můžeme si rozhodnout sami!
Fajn, když jste dospělí, budeme se tedy bavit jako dospělí.
Nemám zájem to rozebírat. Zas začne: Jste mladí, počkejte, nejdřív se postavte na vlastní nohy, ověřte si svoje city a další nuda. Vy to stejně nepochopíte, prostě se milujeme a chcete nám lásku zničit!
Nikomu nic nezabíjím, pokrčil jsem rameny. Jen to chci pochopit. Takže vy a Lukáš vážně. A chcete se brát oba?
Tati, neponižuj Lukáše, on to chce taky!
Jasně, chcete. A víte, kde budete bydlet? Za co žít? Přemýšleli jste o tom?
To není důležité! Máme lásku a to stačí!
Markéto, kolik ti je? Upřímně si myslím, že nechodíš na vejšku, ale na základku. I srdce potřebuje střechu, teplou polívku a čisté ponožky. Kam spěcháte? Nikdo Lukáše neodmítá, ať přijde, seznámíme se, promluvíme, setkáme se i s jeho rodiči Souhlas, Zdeno?
Naprosto, Pavle. Ale víš co? Jestli oni nespěchají, tak nevím kdo.
Že by narukoval? Už se přece na vojnu nechodí
Ne, ne kvůli vojně. Markétko, tak pověz proč dneska takový fofr?
Nemusíš to všechno říkat za mě, vrkla uraženě dcera, já bych to řekla sama No, s Lukášem čekáme dítě.
Výborně vydechl jsem a už ve mně bylo všechno šedivější Tak co teď zamýšlíte?
Budeme se brát! Porodím! A nezkoušejte mě přemlouvat na na to! Naše dítě se narodí!
Klid, nikdo tě do ničeho nenutí. Já chci jen vědět, ví to Lukášovi rodiče?
Dneska jsme si řekli, že to každý povíme doma
Už někdo volal?
Zatím ne
Dobře, až budeš vědět, povíš mi to. A teď mě nechte najíst, protože tohle postrachování mě poslalo žaludek do paty.
Přešli jsme se Zdenou do kuchyně, kde rychle ohřála večeři a mlčky přede mě postavila talíř.
Co teď? špitla.
Těžko říct. Počkáme, co řeknou ti druzí, třeba to vyřešíme společně
Jen co jsem dojídal, přišla Markéta s mobilem a šeptem podstrčila přístroj:
Volá Lukášova máma. Chce mluvit s jedním z vás
Zdena popadla svůj hrnek jako štít:
Prosím tě, Pavle, dneska to zvládni ty.
Zhluboka jsem se nadechl, stiskl tlačítko a pustil reproduktor.
Dobrý večer, jsem Markétin otec, Pavel Bárta.
Dobrý večer, tady Marie Matušková. Váš syn nám dnes oznámil, že se setkává s vaší dcerou a že evidentně nejsou žádní svatoušci. Mají velké plány. Víte to?
Mluvili jsme o tom.
Dobře. Počítejte s tím, že my jsme zásadně proti těmto velkým plánům! Náš syn musí dokončit školu, udělat si kariéru, žádné svatby, žádné děti ještě dlouho neplánujeme.
My jsme taky nepočítali s rychlou svatbou, paní Matušková. Ale Markéta čeká dítě, od vašeho syna. Jak si to představujete dál?
To je vaše věc, pane Bárto. Za prvé si nejsem jistá, že je to opravdu Lukášovo. Za druhé, tahat syna do rychlé svatby proto, že je dívka v tom na to vám neskočíme. Chápu, že chce v dobré rodině s bytem a penězi vyřešit život, ale udělám vše, abych svého syna chránila. A manžel je stejného názoru. Už jsme s Lukášem mluvili, a on uznal naše argumenty. Má vaší dceři vzkázat, že se nemá dál ozývat. Ať si dítě nechá vzít, nebo ho porodí, nás se to netýká. Na shledanou.
V telefonu zasyčel tón odpojení. Podíval jsem se na Zdenu s Markétou se ztěžklýma očima:
Všichni jste slyšeli, o co jde, že? Nechci teď slyšet o žádných potratech. Dítě není žádná chyba, prostě život. Přijde čas, vezmeš si rok pauzu ve škole, vrátíš se nebyla jsi první a nejsi poslední. My pomůžeme, peníze dáme, i s dítětem pohlídáme. A s těmi se ještě setkáme. Ale teď si dejte čaj, klidně si poplačte, ale nezdržujte to, zítra nás čeká nový den.
Odtáhl jsem Zdenu do chodby.
Dneska ji vem k sobě do ložnice, ať není sama. Já si lehnu k ní, když bude chtít. Potřebuje tvoji blízkost.
Za chvíli někdo tvrdě zazvonil.
Kdo to, sakra, v tuhle hodinu? zabručel jsem otráveně a šel otevřít. U dveří stál Lukáš ostýchavý kluk, brýle, pár pupínků.
Lukáši! Markéta se mu vrhla kolem krku. Přišel jsi pro mě?
Ano, Markétko. Pane Bárto, paní Bártová, přijel jsem si pro Markétu.
Proč a kam bys ji rád vzal?
Ještě nevím. Asi si seženeme nějaký podnájem. Jsme plnoletí, mě už nebudou rozhodovat cizí lidé! Půjdeš se mnou? obrátil se na Markétu.
Samozřejmě, klidně hned!
Stop, stop! zastavil jsem je. Malá tiskovka. Tvoje máma nám jasně řekla, že ty i celá tvoje rodina jste proti, i ty.
Není to pravda, pane Bárto. To je mámy rozhodnutí, otec se k ní vždy přidá, ale já jen dělal, že souhlasím, abych měl klid. Schoval jsem si doklady i kartu a jsem tady.
Zajímavé! uznale jsem přikývl. Chceš si tedy s Markétou zařídit byt a žít spolu za co, promiň, budeš platit?
Něco jsem si ušetřil, večer prodávám své fotografie na internetu, vedu vlastní kanál. Na pár měsíců to vyjde a pak zas vydělám další peníze.
Hm, slušné. Zdeno, pustíme Markétu? Kluk asi není úplný blázen, jak jsme si mysleli.
Nevím Večer je, kam půjdou?
Takhle večer nikam. Takže, máme plán: chcete se vzít?
Ano! odpověděli naráz.
Chcete se starat o dítě?
Zasborovali spolu Ano!
My vás v tom podpoříme, ale s podmínkami. Za prvé Lukáši, zkusíš to s rodiči ještě napravit, a ty, Markéto, ho podržíš. Spát dneska budeš u nás; host, ne manžel, jasné? Rodičům, Lukáši, napiš, že jsi u kamarádů. Najděte správný způsob, jak jim to sdělit beze skandálů! Školu dokončit oběma! Markéta půjde na mateřskou, vrátí se, až to půjde. A pokud bude třeba, pomůžeme s péčí i s penězi, ale váš život, vaše práce. Svatba zatím v tichosti, peníze budete potřebovat. Velká svatba může být později. Souhlas?
Ano, přikývl Lukáš bez zaváhání.
Chtěla jsem princeznu, šaty, hosty a limuzínu povzdechla Markéta.
Na to není čas ani prostředky! Teď papírově, svatba bude časem!
Jak myslíš
Tak, děti, věci došly rozřešení, plánujte, co a jak dál. Zítra nový rytmus.
Ještě když jsem šel v noci znova do kuchyně, Zdena mě zachytila za rukáv.
Pavle, můžu se tě zeptat Jak to, že jsi změnil postoj tak rychle?
Poslechni si mě, po tom, co jsem slyšel od té její matky jsem byl v šoku. No a pak tenhle brejlatý mamánek přišel a postavil se za moji dceru. To je chlap! Za takového bych ji klidně dala i desetkrát.
Jsi fakt nejchytřejší na světě, Pavle, špitla Zdena a s úsměvem mě políbila, než šla zařizovat spacáky, ručníky nový začátek jejich životů.
