Karolína byla špatná.
Opravdu špatná. Až jí bylo člověku skoro líto, jak špatná Karolína umí být.
Všichni se snažili její matce vysvětlit, že Karolína zkrátka není ta správná.
Špatná a ještě ke všemu nešťastná.
Samozřejmě, nemá manžela, syn už dávno dospělý, žije po svém.
Karolína je sama, nikomu nechybí.
V pondělí přišla do práce, kde se kolegyně předháněly v tom, která víkend víc uklízela, která prala nebo okopávala zahrádku.
Kdo byl na chatě, kdo zavařoval marmelády.
Karolína mlčela, protože o čem by měla mluvit? Nemá chlapa, dítě vyrostlo, tak drží jazyk za zuby.
Dnes odešla z práce dřív, což dělá párkrát do měsíce.
Kolegyně vrtí hlavou a samozřejmě vědí, kam Karolína jde prý za svými milenci, prý jich má spoustu. Všichni si tím byli naprosto jistí. Vždyť Karolína je prostě zlá.
Karolína byla špatná, jasně.
Všechny ostatní jsou správné, vdané dámy, které mají pořád co dělat, ale Karolína je ta špatná.
Karolíno, říká máma, proč jsi taková?
Jaká, mami?
No, neusedlá, měla by sis najít nějakého chlapa, holka zlatá. Pořád to stíháš, dneska rodí všechny i po čtyřicítce.
Mami, na co bych potřebovala nějakého chlapa? A proč bych měla mít další dítě s někým, koho bych sotva snesla? Mám přece Jakuba, toho mám až nad hlavu!
A chlapa? Na co jako, co bych s ním dělala? Mám přece Otu.
Ale Karolíno, Ota není tvůj chlap!
Jak by nebyl? Právě že je, směje se Karolína. Dvakrát měsíčně mě zve na rande, dává mi dárky, pomáhá mi s dovolenou, nebere mě k matce na chalupu mýt okna, ani nechce, abych mu prala slipy, nevyžaduje teplé večeře ani nesedí celé dny na gauči.
Tomu se říká blahobyt.
Jasně, blahobyt a chudák jeho žena to má doma.
A ty chceš, aby to měla taky mně? Neblázni, mami. Mně je přes čtyřicet, byla jsem vdaná dvakrát, připomínám, dvakrát, a od toho štěstí jsem utíkala, až se mi prášilo za patami.
První muž, otec Jakuba nezapomněla jsi? Tvoje nápad vdávat se hned po plnoletosti. Prý je starší, rozumější, bude mě milovat a vážit si mě, ještě peníze má že, mami?
Pět let, celé pětiletí, zavřená v domácím vězení, na školu nemysli, s kamarádkami žádná řeč, Jakub malej raději jsem ho ani moc nezvedala, co kdybych to udělala špatně. Jenom dři, hlavně na něj a na jeho matku.
No, aspoň zlato jsem nosila, že?
Jednou měsíčně mě vyvedl mezi lidi, abych byla příklad správná manželka, žádná laciná figurína. Sám se s takovými často vodil
A když jsem od něj utekla a podala žádost o rozvod, díky bohu za babičku, všecho chtěl zpět, i spodky
Podruhé jsem se vdávala z lásky, studovala jsem a pracovala. Pamatuješ, mami?
Přes den škola, večer dřina, abych nebyla přítěž tobě a tátovi
Karolíno! Jak to můžeš říct? Copak jsem ti někdy vyčetla kousek chleba nebo talíř polévky?
Ty ne, mami. Ale nejsi jediná, že Je tu taky táta.
O kom mluvíš?
O tátovi přece. A taky bráška Vítek, ten nikdy nic dělat nemusel, protože je doma máma Ty pracuješ na dvou směnách, honíš se, do obchodu skočíš po cestě domů, protože kluci mají hlad jeden sedí na gauči, druhý u počítače Uvaříš, uklidíš, vypereš
A tak jsem z velké lásky šla podruhé do manželství, bez lásky už jsem byla.
Co se změnilo?
Vůbec nic. Jen starostí přibylo. Byla jsem Karolína všem povinná.
Můj milovaný na gauči, já v práci, pak do školky, dítě je přece moje, muže zatěžovat nesmím, nebyl to jeho potomek, ale kdyby byl, stejně by to nebyl jeho úkol. Hlavně, že muž je unavený.
Zvládla jsem to, cestou do obchodu, všechno sama dítě, nákupy, auto jsem neměla, nač taky, když muž ji potřebuje na cestu do práce, že? Kdo se ptá, že jsem unavená? Kdo by tedy vařil? Uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit, ještě potěšit muže, aby si náhodou nehledal jinde Poklad!
Peníze chybí? To přece nevadí, peníze chybí jen tvému dítěti, kdybys měla vlastní, tak by snad i pomohl, ale cizí Hledej si jiného hlupáka na své břemeno.
Ano, tak jsem dvakrát byla vdaná jednou za bohatšího, podruhé za chudšího. Výsledek stejný.
Všem bylo dobře, jen mně ne právě nejlíp, mami.
Karolíno, tak ale žijí všichni, miláčku.
Ať si žijí, mami, já tak nechci.
A co jsi dělala v sobotu?
No, Vítek s Martinou nám s dědou dali na hlídání Olinku a Vašíka, chodila jsem s nimi ven, pekla palačinky, trochu jsem uklidila, utřela prach, vysála, vytřela podlahu, vyprala, večer děti uložila, otce nakrmila, žehlila jsem až do půlnoci, pak padla do postele.
Ráno děti brzy vstaly a chtěly zase palačinky. Nakonec přijeli Vítek s Martinou, upekla jsem kuře, nasekala salát, pizzu, povečeřeli, uklidila, padla na gauč a spala, v noci mě vzbudil táta, ať jdu do postele.
Mami, nevzpomínám si, žes někdy takhle běhala kvůli Jakubovi? Nevzpomínám, že bych ti dítě šoupla a frnkla pryč.
Karolíno, ty jsi byla samostatná, a tihle, no slov nemám.
Chceš slyšet, jak jsem trávila víkend minulý? V pátek mi zavolal Jakub, jestli vezmu na víkend Tofíka, protože chtějí s Martinou, svojí přítelkyní, do Krkonoš. Jasně, že jsem vzala.
Tofík je kocour Mariny, tedy Martininy kamarádky. Mami, kdybys nebyla neustále zaneprázdněná rodinou Vítka, možná by ses zajímala víc o svého staršího vnuka.
Tak mi syn s kamarádkou přivezli kocoura, přivezli pizzu a zmizeli.
Večer jsem si dala pizzu a koukala na seriály. Nemusela jsem ráno vyskočit z postele v sedm.
Ráno jsem Tofíka nakrmila, uvařila si kafe, trochu poklidila, dala prát a zavolala ti chtěla jsem tě vytáhnout do muzea nebo na kávu.
Telefon vzal táta, ty jsi měla ruce mokré, něco jsi myla, seřval mě, že jsem zahálčivá, zatímco ty makáš a staráš se o vnoučata, a já se prý flákám v muzeích jako nějaká kněžna.
Chtěla jsem se urazit, ale k čemu to Táta má přece vždy pravdu.
Šla jsem do muzea, byla tam výstava tvého oblíbeného malíře pamatuju, jak jsi ho měla ráda. Pak jsem zašla do kavárny, nakoupila, přijela domů, kocour klidný, spí.
Na nic jsem už neměla náladu. Lehnu na gauč, dám seriál.
V neděli ráno jsme s Tofíkem chrupali do jedenácti, chtěla jsem tě pozvat na parník, ale telefon vzala Martina, brebentila s plnou pusou, že jsi zase zaneprázdněná, myješ asi nádobí nebo uklízíš po obědě.
Nakonec mi zavolal Ota a pozval mě večer do restaurace. Víš, šla jsem proč bych chodit neměla? Jsem volná ženská, jeho manželka mě nezajímá, stejně o ní nemluvíme. O svých problémech se nebavíme, prostě si to spolu užíváme.
Odpočatá jsem ráno šla do práce.
Mami, zkusila jsem se seznamovat s nezadanými muži. No, děs. Buď hledají maminku, nebo je život zdeptal a mají více exmanželek a dětí než chutí do života. Jeden po mně chtěl, abych automaticky měla ráda jeho děti a starala se o ně, protože to ženy dělají, on nutně musí platit alimenty i bývalé manželce, protože si to zaslouží zbytek výplaty propije na rybách, mně občas donese rybu k večeři.
Na otázku, zda by pomáhal mému synovi, se rozčílil, že Jakub má svého otce, a ten se má starat.
Férové? Možná, ale poslala jsem ho do háje. Když se to vezme, Jakub má i mámu mě.
Tak se ze mě stala špatná, vypočítavá, lakomá, líná potvora, prý bych ráda někoho natáhla na dítě
Odsud mám Otu. Špatná v očích ostatních, ale mně není ani trochu líto, jak žiju.
Je mi jen líto, že žiješ tak ty, mami, a proto tě tahám ven. Jako dnes. Musela jsem si vymyslet, že potřebuju pomoc.
Jenže já bych chtěla, abys byla chvíli s tebou i se mnou, tvojí dcerou, užiješ si to pro sebe.
Karolíno, se zbláznila, a co táta?
Co s tátou, je nemocný?
Není, ale oběd
Nevěřím, že nemáš oběd připravený.
Ale musí se ohřát a Vítek
Mami! Já se fakt urazím. Vím, že jsem špatná, ale nech mě být chvíli dobrou. Pojď, jdeme si užít.
V pondělí v práci kolegyně sborově naříkají, jak zase odpočívaly. Karolína se jen potutelně směje. Všichni ví, že Karolína je ta špatná, tančí si chodbou a usmívá se, jakoby měla nějaké vlastní tajemství.
Však všem je jasné, co asi Karolíně běží hlavou. No jasně, samé špatnosti
A já se toho už nikdy nebojím přiznat. Mám svůj život. Největší chybou bylo chtít se zalíbit všem. Odteď se zalíbím hlavně sám sobě a těm, které miluji.
