Žena vezla psa k veterináři a v hlavě jí už začínala hlodat myšlenka, že udělala osudovou chybu. Teď už totiž doma neměli jen jednoho nešťastného tvora, ale rovnou dva…
Všechno se vyjasnilo, jakmile do domu přišlo kotě. Tedy přišlo našli ho v kontejneru za panelákem. Někdo ho prostě vyhodil…
Taťána šla vynést odpadky a vrátila se s dalším členem rodiny. Nazvali ho Nedom, zkráceně podle nedomeklý nešikovný smolař.
První, co udělal, vlezl předními packami do horkého guláše. A zatímco Taťána chytala vřeštícího tvorečka na jídelním stole, zadními packami zahučel do misky se zakysanou smetanou. A od té chvíle to šlo z kopce…
Nedom pravidelně střádal jednu smůlu za druhou. Zvrtnul si všechny čtyři tlapky, jen tím, že skočil z gauče.
Když ze stolků shazoval sklenice, talířky i vázičky, často mu spadly přímo na hlavu. Prostě skákal přesně tam, kde to bylo nejméně bezpečné.
Jestli někde na stole byla sůl, všichni si ji chránili rukou. Věděli, že Nedom už letí a slánka skončí na zemi!
Třikrát ho kopl elektrický proud. Kočky takové věci většinou nerozdýchají, ale jakoby měl Nedom svého Anděla strážného. A veterinář ho třikrát přivedl zpátky…
Několikrát se skoro utopil v kbelíku s vodou na vytírání. Vždycky ho vytáhli. Od té doby se voda v kbelíku v jejich bytě nikdy nenechávala bez dozoru.
Nedom skákal tak originálně, že nikdy netrefil určené místo. Narážel do rohů, zrcadel, loketních opěrek…
Znáte to sami.
Taťána ho vzala i k místní léčitelce. Ty se smály, peníze si vzaly, a vyválely z něj smůlu vajíčky. Jenže Nedom stihnul každé z nich rozbít kompletní čajový servis. Od té doby už k němu žádná víla či čarodějka domů nechodila a všichni léčitelé dali ruce pryč.
Unavená věčným řešením katastrof požádala Taťána o radu kamarádku. Ta jí poradila: Kup mu kocoura nebo aspoň pejska.
To jí pobavilo, a tak za nemalé peníze pět tisíc korun českých pořídili dceři a Taťáně nejpodivnějšího psa, jakého kdo viděl: čivavu.
Proč podivného? Viděli jste někdy čivavu zblízka? Slyšeli jste ten štěkot, co zní spíš jako kašlání? Pokud ano, rozumíte.
Hned druhý den bylo jasné, do čeho se pustili. Bydleli v starém rodinném domku a měli doma myši…
Nedom se myší nebojí. Právě naopak. Pozoruje je, někdy si s nimi hraje na honěnou. Proto koupili pastičky.
Jednou do pastičky chytli to podivné psisko jménem Fík…
Taťána vezla kňučícího Fíka k veterináři. Tiše si v duchu opakovala, že udělala strašnou chybu. Teď už totiž nebyl v jejich domě jen jeden smolný tvor, ale dva…
Nedom vzal Fíka pod svá ochranná křídla. Venku na dvoře chodili zásadně spolu. Těm dvěma bylo třeba dávat dobrý pozor.
Narazili na mravence, vosy i včely. Husy je chtěly klovat, slepice klovat ještě víc. Starostí přibylo.
Ale pak jednoho dne se vše změnilo…
Taťánin manžel měl auto postavené na ulici přímo před domem. Naštěstí sousedů aut nebylo nazbyt. Ráno vždy vyšel s hrníčkem kávy, zavřel branku, sedl do auta a odjel do práce.
Ale zrovna v to ráno Nedom místo aby utekl pod stůl, jak to dělal vždy, když převrhl hrnek s kávou a schodil chleba na zem tentokrát skočil ke dveřím a zatarasil cestu.
Manžel ho chtěl odsunout, ale dostal ránu packou a zlostně nahrbená záda.
Ty zatracený zvíře! rozčílil se. Nestačí ti rozlít kafe a shodit chleba, ještě na mě útočíš?! Vypadni odsud!
Chtěl Nedomka odstrčit nohou, když tu…
Zpod postele vyběhlo to směšné psisko, kašlelo víc, než štěkalo, a statečně bránilo svého kočičího přítele!
Ten mrňavý Fík roztřásl všechny své tenké nožičky, postavil se před Nedomka a vycenil mini zoubky, v očích plamen odhodlání a hněvu:
Nikomu ho nedám! říkala jeho celá psí podstata. Zabij nejdřív mě! Tudy neprojdeš!
Situace začala být vážná.
Zbláznili jste se? rozčiloval se manžel. Jdu do práce a oni mi brání ve východu!
Utíkal do ložnice za Taťánou.
Vstávej! Musíš mi pomoct, ti dva mě nepustí ven!
Kdo? Cože? zmateně hlesla Taťána.
Vstali a šli oba ke dveřím. Když k nim dorazili, zvenku se ozvala rána jako z děla.
Vyletěli ven za plotem stálo velké auto s mlékem, které se řítilo z kopce, bez brzd narazilo do jejich auta a udělalo z něho hromadu šrotu.
Hrneček kávy jim vypadl z ruky… Řidiče odvezla rychlá s infarktem. I to se stává…
***
Od té doby Nedom s Fíkem pouštěli manžela ven bez okolků, jenže on pokaždé u dveří zastavil a ptal se:
Kluci, jak to vypadá venku? Je dneska bezpečno?
Fík pohrozil zubama a vážně přikývl…
Možná si myslíte, že už mají štěstí? Ale kdepak!
Tahle dvojka dál vplétá do života další neuvěřitelné příběhy a smůlu. Jenže už nikdo nehází rukama, nepočítá ztráty a nehořekuje nad nešťastným osudem těch dvou.
Nosí je na rukou, pusinkují, čistějí od smetany i guláše. Fíkovi koupili drahý a krásný obojek, Nedom může škrabat kdekoliv mají doma škrabadlo v každém koutě a pelíšek vlastní, měkoučký.
I když na něm nespí, protože raději leží u nohou svých lidí v posteli. A pravidelně z ní padá a vřeští…
Na jeho křik přibíhá Fík, který spí právě v novém pelíšku. Fík chrčí co to jde a je připraven bránit svého kočičího parťáka před celým světem.
Po půl hodině celá rodina znovu zalehne. Fíka s Nedomkem vezmou do postele mezi sebe jen tak se dá dospat až do rána…
A pokud si říkáte, k čemu je tento příběh, možná ho snadno přeskočíte.
Jenže o tom to celé je o lásce. Věřte mi, Fíka a Nedomka mají rádi ne proto, že by měli štěstí, ale prostě proto, že jsou. A to je nakonec ta největší klika!
