CO ZKRÁTÍŠ, TO NEVRÁTÍŠ
Když Táňa ukazovala známým svoje svatební fotografie, vždycky si posteskla:
Ach, co já jsem si v těch šatech vytrpěla! Samozřejmě byly krásné, ale hrozně těžké a objemné! Příště, až půjdu podruhé do chomoutu, vezmu si už jen lehké, vzdušné šatičky.
Všichni byli přesvědčení, že Táňa žertuje, a smáli se spolu s ní. Ona vážně jen žertovala. Všichni věděli, že Táňa se vdávala z opravdové lásky. Byla to taková ta klasická dovolená láska. Táni bylo jednadvacet, Oldřichovi osmadvacet.
Srpen, příjemné Jaderské moře, burčák, hvězdné nebe, romantika To všechno dalo dohromady jediný výsledek žádost na matrice. Pravda, ještě než se tak stalo, musel se Olda rozvést se svou druhou ženou a Táňa se přestěhovala do jeho rodného města.
Praha Brno Praha. Tenhle okruh se pro Táňu stal na dalších deset let skoro domovem. Ale to bylo až později.
Nejdřív si mladí museli najít nový byt. Olda svoji byt přenechal druhé ženě, která vyhrožovala, že spolkne prášky, polije jeho třetí ženu kyselinou, nebo vyskočí z okna, jen když se neodváží nevrátit zpátky k ní! S časem ta bývalá utichla. Možná jí Olda něco slíbil. O první ženě radši nemluvil. To už bylo První manželství vydrželo sotva rok a půl. Nesedli si a brzy ji radostně přenechal svému kamarádovi všichni byli šťastní!
Druhá žena vydržela déle. Stačily tři roky a Olda vystřízlivěl z její podivné povahy. Byla to ignorantka, která nechtěla žádné lidské mláďata, přesně těmi slovy!
Táňu ty starosti nijak netrápily. Byla sebevědomá, cílevědomá, věřila v svou krásu i jedinečnost a Olda ji nosil na rukou. Byl přesvědčený, že už na Zemi vstoupil do ráje. Kytky jí nosil v obrovských náručích, kožichy kupoval rovnou ve třech variantách a o botách a botičkách ani nemluvím. Táňa mohla střídat každý den. Olda vzal svou ženu do Londýna, do Paříže, podívat se po Evropě. Pro zkušenosti a sílu před narozením jejich prvorozené.
Brzy se jim narodila dcera Maruška. Zatímco o ni Táňa pečovala, Olda koupil domek, vybavil ho od podlahy po strop. Všechno dělal s velkou láskou ke svým holkám!
Oslavili kolaudaci, Marušku šoupli do školky.
Táňa zasvětila všechnu energii dalšímu vzdělávání, ale studovat chtěla doma, v Praze. Tam měla kamarádky, maminku, i cizí lidé jí tam přišli milejší a srdečnější. Pod starými lipami je vždycky člověku dobře.
Marušku vždycky nechávala na hlídání tchyni, která malou úplně zbožňovala. A po dobu zkouškového zůstávala Táňa ráda doma v Praze. Olda na ni hrozně žárlil. Často za ní jezdil a dělal nejapné žárlivé scény i v cizím městě! Táňa mu ale nezavdala žádnou skutečnou záminku. Nebo alespoň tak to vypadalo
Ve skutečnosti pořád utíkala od domácích povinností. Učení ji bavilo, hlavně když nemusela mýt nádobí, prát podlahy, starat se o muže a vychovávat dítě. Měla pocit, že život je krátký a utíká jí mezi prsty. Bylo jí líto, že ona chytrá a krásná musí ztrácet čas na každodenní maličkosti.
Po nějaké době měla Táňa v kabelce tři červené diplomy. Jejím oborem byla psychologie. Všechny měla po ruce, protože s nadšením hledala práci. Olda byl striktně proti:
Copak nám chybí peníze? Z toho bych zešílel, čekat na tebe z práce! Táňo, pojďme mít kluka! Nebo klidně zase holku. Hlavně abys byla s námi.
Táňa druhé mateřství neplánovala. Svoji misi považovala za splněnou. Dala život dceři a muži dceru co víc chtít? Tchyně jí, když poslouchala tyhle řeči, navrhla, ať Marušku nechá u ní, dokud sama Táňa nedospěje. Prý na dítě není čas, Táňa má pořád hlavu v oblacích a nekonečně by studovala. Dítě přece potřebuje lásku a pozornost! Táňa bez rozmyslu souhlasila a hned odjela zpět domů, Oldu ani neupozornila. Zavolám z Prahy pomyslela si.
Ale v Praze na ni čekal Olda. Už dávno prohlédl všechny její úniky. Táňo, kde je Maruška? Proč jsi tady a ne v Brně? Máš snad někoho jiného? rozčiloval se.
Oldo, neblázni! Nikoho nemám. Jen je mi s tebou nudno, chápeš? Já toužím po svobodě! klidně prohlásila Táňa.
Svoboda? Odejít od nás, od dcery? Kam šla láska? Kam zmizela? Máš krizi středního věku? To zvládneme spolu! To nic není, Táňo, přemlouval Olda.
Ne, to nepřekonáme, udělala Táňa tečko.
Olda se obrátil na tchyni, ale ta jen pokrčila rameny:
Já s tím nic nenadělám. Domluvte se sami. Táňu stejně nepřesvědčíš, ta je tvrdá jak skála!
Olda se sám vrátil do Brna. Nemohl pochopit, co má dělat. Jak probrat ženu, jak rodinu zachránit? Připadal si jak páté kolo u vozu.
Zatím plynuly dny a týdny Táňa nepřijížděla, na telefon odpovídala stroze: Mám se dobře.
Čas běžel dál
Po spoustě přemýšlení Olda prodal dům, vzal Marušku a přestěhoval se do Prahy. Všechno kvůli záchraně rodiny.
Táňa přijala tu zprávu ledově chladně. Zkoušela ho od toho odradit proč prý trápit dceru, měnit školu, brát ji od kamarádů. Ani babička by nesouhlasila To ale byly jen výmluvy. Táňa se koupala ve své svobodě a nechtěla se jí vzdát. Žít jako pták nebeský to se stalo jejím heslem. Založila si malý šicí podnik, pronajala si byt, měla kolem sebe pár obdivovatelek i obdivovatelů. Nudit se fakt nestíhala. A v tom najednou muž a dcera? Proč? Chtěla minulost prostě vyškrtnout. Byla rozhodnutá jako nikdy předtím.
Olda se nedal a s Marušku se do Prahy opravdu přestěhoval. Doufal, že ještě rodinu spojí a jeho láska k Táni stále žila.
Ze začátku Olda Táňu vyzvedával z práce, přiváděl dceru (byla celá po mamince). Zbytečně. Táňa působila jako sochařska. Nic s ní nehnulo. Jednoho dne udělala definitivní tečku:
Oldo, nech mě být! Je čas rozvodu. Marušce můžeš najít domov ty.
Marušce bylo už jedenáct. S oběma (tatínkem i babičkou) byla šťastná. Máma jí chyběla a nechápala, proč se jí dobrovolně vzdala.
Čas letí, nikdo jej nezastaví.
Život jde dál, a každý sklízí, co zasel.
Olda přestal lovit ryby na suchém břehu. Dávno pochopil, že k Tániině srdci se už nedobouchá.
Osud mu přivedl obyčejnou ženu. Oběma nohama stála na zemi, žádné výšiny. S ní se přestěhovali na vesnici. Žena měla dva syny z prvního manželství.
Ukázalo se, že nechce žádné Londýny, žádné Paříže, kožichy ani stovky botiček. Stačí gumáky na bahno, teplá vesta ke kravám a vychovat děti. To bylo všechno štěstí, co si přála.
Oldovi s takovou ženou bylo klidno a teplo. (Kde je jednoduchost, tam je sto andělů, kde jsou spletitosti, tam není ani jeden.) Brzy se jim narodila dcera a Olda našel opravdové štěstí. Třeba až na čtvrtý pokus, ale konečně poznal čistou lásku. O prvních třech manželstvích radši nemluvil.
Táňa žije s maminkou v jejím bytě. Jeden z obchodních partnerů jí jednou slíbil sedm mil do nebe a oškubal ji jako husu. Šití skončilo, všichni nápadníci se rozprchli.
Zkrátka, všichni se dvořili, ale nakonec utekli. Táňa teď pracuje jako školní psycholožka. Přišla vhod ta studia. Ničeho nelituje. Nebo přece? Duše člověka je hluboká nikdy na úplné dno nedohlédneme. Snad v Táni, nebeském ptáku, ještě zažehne jiskra lítosti. Kdo ví
Maruška, už dospělá, žije s manželem a babičkou, která ji vždycky vychovávala, v Brně.
Na její svatbě měla Maruška na sobě lehké, vzdušné svatební šaty. Dar od maminky Táni.
Dnes, když se v tichu večera ohlížím za těmi lety, uvědomuji si, jak je lehké jedním rozhodnutím přeříznout něco, co se už nikdy nespraví. Co zkrátíš, to nevrátíš. A někdy je štěstí daleko blíž, než si umíme připustit stačí neotáčet se zády k těm, na kterých skutečně záleží.
