Hele, já ti musím něco říct. Rozhodně nechci bydlet s rodinou své dcery a teď ti povím proč.
Moje dcera, Klára, a její rodina se úplně nečekaně ocitli bez domova. Po velké povodni byl jejich byt v Brně úplně na hadry a potřeboval pořádnou rekonstrukci. No jasně, co měli dělat? Tak se na pár týdnů nastěhovali ke mně do bytu v Olomouci.
Bylo naprosto jasné, že v té situaci jinam jít nemohli, takže jsem řekla: “Fajn, pojďte ke mně.” Ale rovnou jsme si s Klárou a jejím manželem, Tomášem, sedli a řekli jsme si, že je to jen dočasné řešení, než se budou moct vrátit do svého.
Hele, Klára je skvělá holka a Tomáš není žádný hlupák, takže jsme se shodli na tom, že rodina je prostě samostatný organismus. A všichni ostatní jsou tak trochu vetřelci. Na tohle mám dost jasný názor a ráda bych ti vysvětlila proč.
Mám svoje zvyky, které jsou od těch jejich úplně jiné. Třeba: Klářinu přítomnost celkem zvládám, ale Tomáš je pro mě pořád cizí člověk i když na druhou stranu chápu, že i on má právo na soukromí. Vážně, nemá cenu se hádat kvůli mému zvyku usínat s puštěnou televizí nebo proto, že Klára s Tomášem pozvali domů návštěvu. Každý má jiný přístup k pořádku, a tak není nutné se vytočit z toho, že někdo nechal neumyté hrnky ve dřezu. Právě takové maličkosti dokážou pokazit ty nejhezčí vztahy.
No a o jídle ani nemluvím Na chutě máme každý jiné priority. Ani se mi nechce začínat s tím, když se u nás z ničeho nic objeví návštěva. Vždyť víš sama, jak snadno někdo sáhne na tvoje oblíbené dobroty, když nejsi zrovna ve střehu. A věšet zámek na lednici? To asi těžko.
Do toho ještě každému vyhovuje jiný režim. Někdo chodí spát pozdě, druhý zase vstává se slepicemi a pak se furt proplížíš bytem po špičkách. Nikdo není úplně imunní vůči poruchám spánku a z nedostatku spánku je člověk protivný a bolí ho hlava to pak stačí úplná maličkost a bouchneš jako papiňák.
Navíc, fakt nechci soudit Klářin a Tomášův život. Naučila jsem ji všemu, co jsem mohla, a teď už chci jenom vědět, co mi sama chtějí ukázat nechci znát jejich celé soukromí. A to prostě nejde, když sdílíš s někým domácnost.
A to nejdůležitější chci mít možnost rozhodnout se sama, kdy, jak a čím jim pomůžu. Chci to udělat dobrovolně, ne proto, že se to ode mě čeká. Taky si chci najít chvíli jen pro sebe a svůj vlastní klid.
Takže vidíš proto nechci dlouhodobě bydlet s rodinou mojí dcery. Potřebuju svůj prostor i svůj čas. Chápeš mě, viď?
