Olga celý den chystala oslavu Silvestra: uklízela, vařila a prostírala stůl. Byl to její první Nový rok bez rodičů, jen s milovaným mužem. Už třetí měsíc bydlela s Tondou v jeho bytě. Je o 15 let starší, byl ženatý, platí alimenty a občas rád popije… Ale to je přece jedno, když člověka milujete. Čím ji okouzlil, nechápal nikdo: rozhodně nebyl hezký, spíš by se dalo říct, že byl ošklivý, měl odpornou povahu, byl neskutečně lakomý a peníze nikdy neměl. A když už měl, tak jen pro sebe. A právě do tohohle českého „zázraku“ se Olina zamilovala. Ola doufala celou tu dobu, že Tonda docení, jak je hodná a šikovná hospodyňka. A určitě si ji bude chtít vzít za ženu. Říkal přece: „Nejdřív spolu chvíli pobydeme, uvidím, jaká jsi hospodyňka. Co když budeš stejná jako moje bývalá.“ Jaká byla jeho bývalá, to pro Olinku zůstávalo záhadou – nikdy nic kloudného neřekl. A tak se Olinka snažila co nejvíc, ukazovala to nejlepší: neremcala, když přišel opilý, vařila, prala, uklízela, nákupy platila ze svého (aby si Tonda nemyslel, že je vypočítavá). Dokonce i silvestrovský stůl připravila za své peníze. A jako dárek mu koupila nový mobil. Zatímco Olinka chystala slavnost, její zázračný Tonda nezahálel a „připravoval se po svém“ – opil se s kamarády. Domů přišel v náladě a oznámil, že na Silvestra dorazí jeho známí. Jeho kamarádi, které Ola vůbec neznala. Stůl byl nachystaný, do půlnoci zbývala hodina. Olině bylo do breku, ale přemáhala se, aby neskončila jako „jeho bývalá“. Půl hodiny před půlnocí se vřítila hlučná, opilá parta. Tonda hned pookřál, všichni se nacpali ke stolu a začali popíjet. Olinku Tonda ani nepředstavil – nikdo si jí nevšímal, bavili se mezi sebou a smáli se jejímu pokusu ve správný čas rozlít šampaňské. „A kdo to vůbec je?“ zahuhňala jedna z žen. „To je spolunocležnice!“ zachechtal se Tonda a ostatní se rozesmáli s ním. Jedli, co Olinka uvařila, a dělali si z ní srandu. O půlnoci se Tonda s kamarády smáli její „naivitě“ a chválili Tondu, jak „mazaně si našel služku zadarmo“. A Tonda se k nim přidal – jedl, pil, smál se na cizí účet a u toho Olinku jen ponižoval. Olinka pak tiše odešla, sbalila si věci a vrátila se k rodičům. Tak hrozný Nový rok ještě nezažila. Mamka jen pokrčila rameny: „Já ti to říkala.“ Táta si oddychl a Ola, vyplakaná, konečně sundala růžové brýle. Za týden, když Tondovi došly peníze, objevil se u Olinky a klidně se ptal: „A proč jsi odešla? To ses urazila? No teda, ty si užíváš u mámy s tátou a mně tu chcípl pes! Začínáš být stejná jak moje bývalá!“ Z toho drzého chování Ola oněměla. Tolikrát si v duchu představovala, jak mu to od plic všechno řekne, ale teď zůstala stát beze slova. Jediné, na co se zmohla, bylo vynadat mu a zabouchnout mu dveře před nosem. A tak pro Olinku Nový rok znamenal i nový začátek.

Celý den jsem dneska věnovala přípravám na Silvestra uklízela jsem, vařila a chystala stůl. Je to poprvé, co neslavím Nový rok s rodiči, ale s člověkem, kterého miluju.

Už třetí měsíc bydlím s Petrem v jeho bytě. Je o patnáct let starší, byl už ženatý, platí alimenty a občas si rád přihne Ale když člověk miluje, tak nad tím přivře oči. Nikdo ze známých nechápal, co mě na něm vlastně tak upoutalo žádný krasavec to není, spíš naopak, trochu podivín, povahy těžké, lakota sama, nikdy peníze nemá. Když už je náhodou má, utrácí je jen sám pro sebe. A právě do tohohle kouzelníka jsem se zamilovala já, Veronika.

Celé tři měsíce jsem doufala, že Petr ocení, jak jsem skromná a pečlivá hospodyňka a třeba jednou mě požádá o ruku. Sám říkal: Musíme si na sebe zvyknout uvidíme, jaká jsi hospodyně. Aby to nedopadlo jako s mou bývalou. Jaká přesně jeho ex byla, to pro mě zůstalo záhadou, nikdy o ní pořádně nepromluvil. Snažila jsem se ze všech sil. Nenadávala jsem, když přišel domů opilý, pokorně vařila, prala, uklízela, jídlo většinou kupovala za své (aby si třeba nemyslel, že jsem vypočítavá). I ten slavnostní novoroční stůl jsem prostřela za svoje peníze. Dokonce dostal i nový mobil jako dárek.

Zatímco jsem makala, Petr připravoval Silvestra po svém: opil se s kamarády. Přišel domů v náladě a oznámil, že přijdou na oslavu jeho přátelé všichni neznámí lidé. Stůl byl připravený, do půlnoci chyběla hodina a mé náladě nebylo do zpěvu, ale držela jsem se, abych mu nic nevyčetla přece nejsem stejná jako jeho ex.

Půl hodiny před půlnocí se do bytu vřítila banda opilých mužů i žen. Petr hned ožil, všechny rozesadili ke stolu a začalo další kolo pití. Ani mě jako hostitelku nikomu nepředstavil, nikdo mě nevnímal měli své řeči, vlastní vtipy. Když jsem připomněla, že za dvě minuty bude půlnoc a chtělo by to šampaňské, koukali na mě, jako bych došla nepozvaná.

A kdo to je? zeptala se jedna opilá holka.

To je moje postelová sousedka, rozchechtal se Petr a všichni se k němu přidali. Vysmívali se mi, jedli jídlo, které jsem připravila, a při odbíjení půlnoci chválili Petra, jaký je borec, že si našel zadarmo kuchařku a uklízečku. A Petr místo obrany se smál s nimi, jedl moje jídlo, a choval se, jako bych byla vzduch.

Tiše jsem se zvedla, sbalila si věci a odešla k rodičům. Tak mizerný Silvestr jsem ještě nikdy nezažila. Mamka jen řekla své obvyklé: Vždyť jsem tě varovala, a táta si slyšitelně oddychl. Všechno jsem si obrečela a najednou jsem tu růžovou mlhu, co jsem kolem Petra měla, viděla v pravém světle.

O týden později, když Petru došly peníze, objevil se u mě a jako by se nechumelilo, se ptal:

A proč jsi odešla? To ses jako urazila? A když viděl, že se s ním nechci bavit, pustil se do útoku: To teda pěkný, ty si užíváš u maminky s tatínkem a já mám v lednici pusto! Chováš se už úplně jako moje ex!

Z té drzosti jsem neměla slov. Tolikrát jsem si představovala, jak mu všechno řeknu, co si o něm myslím, a najednou stála a nevěděla, kde začít. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo ho poslat slušně do háje a zabouchnout mu dveře před nosem.

A tak mi s Novým rokem začal nový život.