Vyděláváš přece spoustu peněz, ne? Švagrová si půjčila peníze a odjela na dovolenou k moři.
Tohle léto nás navštívila mladší sestra mé manželky, Jana. Doma jí přezdívají mazlíček, protože na rodinných setkáních se o ní pořád jen mluví byla výbornou studentkou, úspěšně dokončila vysokou školu, našla si místo v oboru… prostě vzorná dcera.
Naopak její starší sestra, má manželka, ani nedostudovala a brzy se provdala. Ale nikomu to nevadilo, protože jsem byl poměrně úspěšný podnikatel, vlastnil jsem byt v Praze, auto a měl dobrý příjem. Přesto byla nejlepší dcerou vždycky právě mladší Jana.
Letos v létě Jana přijela na návštěvu a poprosila mě o půjčku, protože chtěla hypotéku na byt, jenže neměla vlastní úspory na akontaci. Pro mě to nebyla závratná částka, tak jsem jí rád půjčil, když slíbila, že peníze rychle vrátí pracuje přece ve státní instituci a je spolehlivá.
Jana slíbila, že mi to bude splácet měsíčně. Ale za týden poté odjela k moři do Chorvatska. Upřímně řečeno, dost mě to překvapilo člověk, který si musí půjčit na základ hypotéky, najednou má na drahou dovolenou?
Chlubila se rodině, jak na tu cestu šetřila celý rok. Jenže na hypotéku si nakonec nevzala vůbec žádný úvěr. Když jsem se zeptal, co bude dál s nákupem bytu, prostě odpověděla, že si to rozmyslela.
Poprosil jsem ji, aby mi půjčené peníze vrátila co nejdřív vždyť nebyly určené na pláž, ale na nové bydlení. Její odpověď mě skutečně zamrzela:
Budu vydělávat hodně peněz, tak zatím počkej, teď na to prostě nemám.
A jak to asi dopadlo? Správně, podala to tchýni tak, že jsem na vrácení tlačil příliš brzy a že rodinu bych měl chápat, ne být nelítostný. Takže mladší dcera se opět stala andílkem rodiny a my jsme zůstali ti zlí a bohatí.
Co jsem se z toho naučil? V rodině není důležité, kolik kdo má peněz, ale upřímnost a důvěra. Ty totiž žádné peníze nenahradí.




