Rok jsem dával peníze dětem na splácení úvěru! Už nedám ani korunu navíc!
Já i manželka máme jen jedno dítě, syna, který už má svoji vlastní rodinu. Stali jsme se dokonce prarodiči.
Vyrůstal jsem ještě za socialismu a ženil jsem se až ve třiceti. Tehdy mě už okolí vnímalo jako starého mládence. Bylo samozřejmé, že se očekávalo, že dítě přijde hned. Nemít děti v těch letech znamenalo být trochu jako vyvrhel.
Nakonec jsme s manželkou měli jen jednoho syna a rozhodli jsme se, že to stačí. Jako vzdělaní lidé jsme chápali, že dítě něco stojí a čím víc dětí, tím víc financí. Právě proto jsme se rozhodli zůstat u jednoho potomka. To nám umožnilo syna dobře vychovat, dopřát mu kvalitní vzdělání i vlastní slušný život.
Můj syn na to však měl jiný pohled. Krátce po svatbě přišla jeho žena Veronika do jiného stavu a narodil se nám vnuk. Mladí ještě neměli vlastní byt, takže si vzali hypotéku. Nějak jsme jim na ni přispívali každý měsíc. A pak přišla zpráva, že je snacha znovu těhotná. Hned jsem se ptal, jak to chtějí zvládnout s dvěma dětmi a ještě k tomu s hypotékou na krku. Naštvali se na mě a tvrdili, že se o vše postarají sami. Řekl jsem jim na rovinu, že pokud to zvládnou, ať to zvládnou sami.
Nějakou dobu to opravdu zvládali. Pak už ale Veronika nemohla pracovat kvůli těhotenství a syn Marek přišel o práci. A co teď? Rozhodli se, že se nastěhují do našeho bytu, který jsme pronajímali. Manželka Jana prohlásila, že jim pomůžeme se splácením hypotéky. A tak jsme celý rok Marekovi a Veronice platili jejich hypotéku z vlastních úspor. Měl jsem pocit, že jim opravdu pomáháme a děláme správnou věc. Realita byla jiná.
Teprve nedávno jsem zjistil, že jejich dluh vůbec není splacený naopak mají už šest měsíců skluz. Kam zmizely všechny ty peníze? Manželka je zoufalá, já jsem taky v šoku. Nechápeme, jak to mohli takhle odbýt. Rok jsme jim platili a oni na nás spoléhali a jen se vezli. Teď už jim ale žádné další peníze dávat nebudu.
Poučení? Pomoc rodině je samozřejmá, ale nesmí to znamenat, že si necháme sedět na hlavě. V budoucnu si musím dávat větší pozor na to, kam skutečně moje peníze jdou a kde je hranice mezi pomocí a zneužíváním.
