Černá vdova
Před ukončením studia na Fakultě žurnalistiky na Karlově univerzitě potkala půvabná a chytrá Markéta Nováková mnohem staršího muže. Samozřejmě si jí jako první všiml Vladislav Kovář. V Praze byl známou osobností, skládal písně, které se hrály v místních rádiích a kavárnách.
Vlad byl skoro všude svůj, na regionální televizi znal skoro každého. Proto Markétě bez problémů pořídil místo moderátorky jeho pořadu. Za chvíli se vysílala její první relace Rozhovory od srdce. Pozvala uznávaného městského psychologa a další osobnosti. Debata probíhala formou otázek a odpovědí, se skutečnými příklady ze života.
Dobrá práce, Markéto, pochválil ji Vlad, když viděl pořad, to musíme pořádně oslavit.
Vladislavovi Kovářovi bylo pětačtyřicet, třikrát ženatý, jeho energie i zajetá společnost přátel nějak nepasovaly k rodinnému životu. Byl kumštýř, vášnivý písničkář, sám sebe považoval téměř za národního skladatele. Občas vysedával v pražských restauracích, kavárnách i saunách. Nikdy nikde nebyl cizincem, pil víc než dost.
Čas plynul. Markéta se stala v Praze populární, provdala se za Vladislava, její pořad sledovala půlka města. Vypadala skvěle, oblékala se s vkusem, sympaťačka, pohledná, vždy laskavá. Říkali o ní televizní kráska, vůbec ne démonická. Jenže vdala se, jak už to někdy bývá, špatně. Sama prohlédla, jakmile byl Vladislav doma neustále opilý.
Vlade, neotravuj pořád, pověděl mu jednou kamarád Šimon, tahle holka ti brzy převálcuje tvoje ego, když ji Vlad ponižoval v opilosti.
Ne, Šimone, já jsem nikdy neměl chytré ženy, Vlad pořádně štípl ženu do tváře. Seděli v kavárně a Vlad si myslel, že je nejchytřejší ze všech.
Když ji dobýval, byl galantní. Květiny, dárky, dvě písně složil právě Markétě, na vše trpělivě poslouchal. Jen co se stala jeho ženou, zájem se vypařil. Markétě věnoval pozornost jako kočce, sem tam něco zahudral.
Naivně jsem doufala, že s ním budu hvězdou, Markéta si povzdechla.
Ale opak byl pravdou. Na univerzitě studovala francouzštinu, což nebyla zrovna praktická výbava pro cestování. Vlad jí neustále vrtal do hlavy:
Uč se anglicky. Jinak budeš v cizině za buranku. Do fitka nemusíš, čas je jen plýtvání, ale na angličtinu ani nemáš hodinu.
Tohle Markétu navzteklilo navzdory manželovi anglicky učit nechtěla. Ale když jednou kamarád Šimon, vzdělaný, při večeři poznamenal:
Každá půvabná žena potřebuje angličtinu stejně jako vysoké podpatky. Markéta hned druhý den našla kurzy s kvalitním učitelem.
Tys ji ovlivnil, Šimone, teď je knihkupectví plné jejích učebnic, v autě místo hudby samé fráze, smál se Vladislav.
Žili ve starém bytě na Vinohradech, který Vlad zdědil po dědovi-profesorovi medicíny. Měli paní na úklid, Věru Šafránkovou, osamělou čtyřicetiletou ženu, závistivou a ostrou, ale uměla to skrýt. Před Věrou se nedalo utajit nic byla doma celý den, sledovala každý úsměv i hádku.
Markéta ráno vstala, manžel opět schroustal noc v pracovně, vrátil se zpitý. V kuchyni našla Věru s prázdnou lahví slivovice:
Včera byla plná. Co mu nachystat, až se vzpamatuje?
Vývar, odsekla Markéta a šla do sprchy.
Po sedmi letech manželství dítě neměla, Vlad ho nechtěl, měl syna z prvního svazku. Markéta taky nebyla mateřsky naladěná, budovala kariéru. Po snídani poslala Věru k Vladovi do pracovny. Ležel na břiše, na polštáři se vyjímala krvavá skvrna.
Markéto! volala Věra, musíme volat záchranku!
Co se stalo?
Netuším.
Za patnáct minut seděla Markéta v sanitce a jela s ním do nemocnice. Vladislava okamžitě umístili na JIP. Lékaři oznámili:
Je to vážné, zatím nemůžeme nic slíbit.
Večer volali manželce:
Váš manžel zemřel.
To snad není pravda, pronesla otřeseně. Ještě nebyl starý. Pohřeb byl důstojný. Přál si to Šimon, přišlo hodně lidí, Vlad byl známý. I na smutečním obědě Šimon řekl:
Nežalostme. Vlad žil pestrý, zajímavý život, zaslouží odpočinek, je teď svobodný.
Měl všechno, slyšela šeptat někoho.
Markéta si těžko zvykala, že je doma ticho, stísněná atmosféra. Věra ji pozorovala, co rozhodne, jestli ji propustí. Kolegové domnívali:
Markéto, co bys trápila? Jsi sama, mladá, svobodná a hlavně s penězi. Po manželovi zůstaly dva slušné účty, rozdělily se mezi něj a jeho syna. Markéta i sama vydělávala. Hledala společnost, nechtěla být doma sama, chodila občas do kavárny.
Jednoho dne po natáčení pořadu zašla do podniku na Malé Straně. Driapala se po skleničce španělského vína, když k ní přišel robustní muž, usmál se a poprosil:
Mohu si přisednout?
Samozřejmě.
Jmenuji se Ignác Petřík, představil se. Proč tak smutná. K takové krásce se smutek nehodí.
Nějak to na mě padlo
Ignác měl kolem čtyřicítky, byl mohutný, hnědovlasý, s výraznými rysy, Markétě připomněl plyšového medvěda, což ji pobavilo.
Dovolte mi pozvat vás. Víno, koktejl, zákusek je libo něco?
Děkuji, stačí zákusek, sladké mě moc nebere.
Ignác nebyl krasavec, ale jeho šarm a vtip Markétu očarovaly. Uměl poutavě vyprávět, ovládl její pozornost hned. Markéta se smála, po večeru ji doprovodil domů. Domluvili se na schůzce.
Ráno oznámila Věře:
Děkuji, Věro, od teď si zvládnu všechno sama, vařit i prát.
Markétko, vždyť jsem pro vás žila celé roky, kam teď půjdu?
Najdeš nový domov, nebo práci někde v recepci.
Vyhazuješ mě Věra se rozplakala, ale já si zvykla.
Nezblázním se, když tě nechám. Aspoň nemusím čistit okna a toalety, pomyslela Markéta.
Pak na Věru kývla:
Dobrá, když chceš zůstat, zůstaň. Věra byla šťastná, políbila Markétu na tvář.
Vás s Vladislavem jsem si zamilovala, že jste mi byli skoro rodina. A najednou Vlad pryč, a ty mě chceš odstrčit.
Tak žily dál, často u nich pobýval IgnácKuba, tak ho Markéta něžně nazývala. Ignác Markétu nosil na rukou. Za tři měsíce si ho vzala. Svatba byla skromná, na svatební cestu jí Ignác vyvezl na Kanáry. Dlouho byl podnikatelem, mohl si to dovolit.
Markéta čekala dovolenou jako s Vladem: obyčejný let, solidní hotel, pár turistických atrakcí. Jenže Igancova představa byla snová. Letěli první třídou. Na letišti je čekal průvodce a doporučil jim osobní loď. Na ostrově je vítali jako VIP osobnosti, ohňostrojem, drinky, místními tanci.
Vila nádherná, čtyři pokoje, dvě koupelny, bazén na dvoře, soukromá pláž.
Bojím se představit, kolik Kuba za tohle utratil, napadlo Markétu.
Nikdy se nezajímala, zda je opravdu bohatý, věděla, že má peníze. Ignác byl láskyplný, kulatý kaštan, staral se, upravoval polštář a ráno dohlížel, aby nesnídala jen kávu.
Vlad byl nepříjemný, ponižoval mě, tvářil se, že mě vytáhne na svou úroveň. Kuba, i když není hezoun, žije pro mě, je mi oporou, poslouchá mě, a to potřebuji, promýšlela.
Věra ho taky chválila, byla ráda, že žije s nimi v Ignácově prostorném domě za Prahou. Jediný šok přišel, když Markéta zahlédla, jak si Ignác píchá tenkou jehlu.
Co to děláš? vylekala se.
Jen inzulin, mám cukrovku. Ale žiju naplno, žádný strach.
Na Kanárech u bazénu Markéta snila:
Vytáhla jsem šťastný los?
Luxusní odpočinek se jí líbil. Litovala, že nepatří k trenérovi surfování nebo modrookému tenistovi.
Musím Kubu donutit, ať chvíli drží dietu a chodí do gymu.
Navrhla mu to, ale on zvážněl:
Udělám to kvůli tobě, ale mám problémy s metabolismem. Apollon ze mě nikdy nebude, jsem závislý na inzulinu.
Tak to nevadí, rozhodla Markéta.
Po návratu do práce ji přepadla melancholie. Najdu někdy skutečnou lásku? K manželovi city nemám. Cítím prázdnotu, toužím poznat vášeň, zažít silné emoce. Chci v noci u sebe mít svalnatého krásného muže, ne plyšového méďu. V práci kolegové žertovali:
Markéto, vážně nejsi nevěrná? Opravdu jsi tak ctnostná?
Markéta však nebyla až tak morální, jen nerada ubližovala dobrotivému manželovi. Na Silvestra v redakci to přehnala s pitím, kolega Karel zavolal kamaráda Tomáše, aby ji odvezl domů.
Markéto, svezu tě, nabídl jí Tomáš, ona souhlasila.
Tomáš ji usadil vedle sebe:
Karle, proč jsi mi Markétu nikdy nepředstavil? smál se. Markéta zírala na něj jako uhranutá.
Fešák v luxusní oktávce na ni nepřestával civět. Odvezl Karla, pak Markétu, cestou si vyžádal číslo. U domu ji podpořil, přitiskl k autu, drsně políbil. Neodmítla, líbila se jí jeho síla.
Stal se jejím ideálním milencem. Doma mazlila Kubu, Tomáš se žádnými láskami nezdržoval. Potkával ji ve svém bytě, hned ji objal, tvrdě a rychle. Poté se válel v klidu:
S tebou je fajn.
Oběma to vyhovovalo. Ignác se vracel pozdě, v podnikání byl začátek roku, nevšiml si ničeho. Jednou Markéta přijela za Tomášem, polehávala v jeho posteli, on vyšel z koupelny. V tom někdo zvonil, bouchal do dveří.
Teď někoho zastřelím, zanadával Tomáš a šel otevřít.
Markéta slyšela dva známé hlasy, Tomáš a Ignác. V leknutí oblékala šaty. U dveří už stál Ignác, mlčel. Bylo by lepší, kdyby jí vynadal.
KubaIgnácto není tak
Tomáš nic neřekl, mohl mu zabránit vejít.
Kdo mě práskl? zeptala se.
Teď je to jedno. Stejně jsem nevěřil, ale šel jsem to ověřit.
Markéta viděla, že Ignác vypadá zděšeně, bledý, zpocený, padl k zemi. Přiběhla k němu, dýchal těžce,
Záchranku, rychle volat.
Tomáš zavolal. Markéta našla jeho injekční pero s lékem, věděla kde ho má, píchla ho.
Snad ho to zachrání. Ale neprobral se. Přijela záchranka, lékař vynesl ortel:
Zemřel.
Markéta se konečně vzpamatovala. Tomáš ji odvezl domů, Věra ji čekala:
Co se stalo? Jsi jak stín
Markétě hlavou proběhla myšlenka:
Třeba mě práskla Věra. Tomáše nemusela, pořád se na něj vyptávala. Ale mlčela, nepřizná se.
Po pohřbu se dlouho sbírala. Příčina smrti byla srdeční selhání, dostala o tom papíry. Krátce se objevila Ignácova dcera z prvního manželství s advokátkou, vyhodila Markétu z domu, vyhrožovala, že pokud by se soudila, nedostane ani dům, ani firmu. Vhodila na stůl tučný balík peněz, dala jí tři dny na vystěhování s Věrou.
Markéta dědictví řešit nechtěla, vzdala se všeho. S Věrou odešly do bytu na Vinohradech, kde kdysi žila s Vladislavem.
Čas běžel. Markéta se oklepala, Tomáš jí pomáhal, scházeli se, ale o svatbě nemluvil. Věděla, že se za muže nehodí, ale dál vztah udržovala. Jednoho dne jí Karel zavolal:
Markéto, sedni si Tomáš umřel, havárie, na místě
To už se zamýšlela.
Proč mi všichni muži umírají? Jako bych byla černá vdova, brzy mě budou tak nazývat. Mám černou auru?
Za čas přišel do pořadu mladý muž Matěj Kadlec. Markéta cítila, jak na ní spočívá jeho pohled, po vysílání ji pozval do kavárny.
Dobrá, přikývla. Už byl čas, aby se vzpamatovala.
Matěj ji získal, zamilovala se až po uši, štěstí ji zaplavilo.
Takhle vypadá láska. Bez něj nemůžu dýchat. Ale mám o něj strach.
Matěj ji také miloval, trávili spolu čas, Markétě bylo s ním lehko. Ani nepřemýšlela, kdo je, odkud pochází. Věděla, že nemá sourozence, někde žije otec, ale nestýkají se. Matěj bydlel u ní, ráno odešel do práce, Markétě se v hlavě začalo honit zjišťování, zda je svobodný, děti nemá.
Markéta zapnula notebook, zadala Matějovo jméno a už první odkaz ji šokoval. Matěj, prostý, milovaný, patřil mezi top tisíc nejbohatších Čechů. To byl šok. Jeho majetek byl skutečně obrovský.
Snad to není pravda, Markéta se zasmála, ale zároveň se lekla, co když se něco stane i jemu?
Zklidnila se, odjela do práce. Večer volala Matějovi, byl zamlklý. Mobil nebral, volala do firmy:
Dobrý den, mohla bych mluvit s Matějem Kadlecem?
Kdo ho hledá? ptala se sekretářka.
Markéta
Odvezli ho do nemocnice řekla jí, kam.
Markéta letěla do nemocnice.
Co s ním je? ptala se lékaře.
Doktor ji uklidnil:
Nebojte se, bude žít, šlo jen o srdce, je to pod kontrolou.
Mohu k němu? Aspoň na chvíli…
Dobře, deset minut.
Markéta vešla do pokoje, Matěj ji čekal s úsměvem, posadila se k němu, vzal ji za ruku.
Bude to dobrý, miluji tě, až se dostanu ven, vezmeme se. Souhlasíš?
Samozřejmě, políbila ho. Čeká nás celý život a pravé štěstí.
Děkuji za přečtení, podporu a odběr. Ať se vám daří!
