Představ si tuhle scénu, kámo: Slunce se odráží od skleněných stěn na Pankráci, před tím obřím moderním barákem, co tam vyrostl. U vchodu postává ženská, co má na sobě oblečení, za který bys klidně nechal výplatu na dva měsíce. Ale ve tváři má, jakoby právě našla špínu na svým kabátě od Blazka. Dívá se na chlapa před sebou, ale vlastně spíš na jeho zaprášený montérky a pracovní boty, ze kterých se sype prach.
Podívej se na sebe, prosím tě! Říkala jsem ti přece, ať se převlíkneš, než sem přijdeš. To se nebojíš, co si o mně lidi pomyslej? říká a natahuje krk, jestli ji někdo ze známých náhodou nevidí.
Ten chlápek se ani moc nerozčiluje, jen si otře ruce do džínové bundy a podívá se jí zpříma do očí. Přijel jsem rovnou ze stavby, právě jsme dodělali základní desku, povídá klidně.
Ženská nakvašeně přistoupí blíž a zasyčí: Je mi to jedno. Seš jen dělník. Nechci, aby mě s tebou někdo viděl. Zapomeň na mě a taky na moje číslo.
A v tom momentě bouchne těžký dveře od recepce a vyběhne z nich chlap v obleku, co má boty naleštěný jak z reklamy a v ruce tablet. Ženskou naprosto přehlídne a spěchá rovnou k dělníkovi.
Pane Horáku, počkejte, prosím! Investoři už jsou připraveni na vyhlídkový let vrtulníkem nad *vaší* novou budovou, hlásí s úctou.
Ta slečna zůstane stát jak opařená, otočí se a skoro nevěří svým očím. Pan Horák? Majitel téhle stavby?
Chlap se na ni s jemným úsměvem podívá a pohodí žlutou helmu asistentovi.
Zmatená žena šeptne: Martine já nevěděla jsem, že to je vaše. Proč jste mi to neřekl?
Martin Horák na ni pohlédne, už bez jakýkoliv měkkosti ve tváři, jen s ledovým zklamáním. Chtěl jsem vědět, jestli mě máš ráda jako člověka, nebo kvůli tomu, kým jsem. Teď už odpověď známe oba.
Opravil si bundu a dodal: Klidně si moje číslo nech, ale já si tě zablokuju sám. Měj se krásně.
Odešel do výtahu, ze střechy už doléhal rachot vrtule vrtulníku. Ona zůstala zaraženě stát na dlažbě před vchodem, pomalu jí docházelo, že právě odkopla nejen dělníka, ale i možnost na něco opravdového.
Víš, co z toho plyne za poučení? Nikdy nesuď člověka podle špinavých kalhot a zaprášených bot. Právě oni staví města a často mají v sobě mnohem víc než ti v drahých oblecích.
