Můj manžel přišel včera z práce a byl nějaký zvláštní.
Zeptala jsem se ho na svatbu a okamžitě sklopil zrak. Řekl, že půjde na svatbu sám…
A co já? byla jsem udivená.
Manžel mi pověděl: Miláčku, v lednu jsem dostal prázdnou výplatu. Takže nejspíš půjdu na svatbu sám. Ty zůstaň doma s dcerou. Nic se nestane, neboj. Odjedu jen na tři dny, musím přespat v hotelu a něco sníst. Samozřejmě i svatební dar musím koupit.
Byli jsme mladá rodina. Bydleli jsme v malém bytě. Dala nám ho tchyně. Já byla na rodičovské dovolené. Dcera, Lucie, měla téměř dva roky. Do práce jsem nespěchala, neměla jsem s kým Lucii nechat. Tchyně nám poskytla byt jak se říká, díky za to.
Moje maminka se starala o sebe, přivydělávala si. Hned mi řekla, že pokud potřebuju naléhavě pohlídat dítě, protože bych šla do zaměstnání, určitě přijede. Ale že bych si koupila nové šaty, nabarvila vlasy a chtěla odpočívat, tak to ne. V takovém případě mi dceru hlídat nebude.
Znám dobře povahu maminky. Mimochodem, každoročně létá do zahraničí a všechny víkendy tráví ve wellness centrech a salonech krásy.
V naší rodině nebyly žádné nečekané situace. Když byl manžel doma, mohla jsem si vyřídit své záležitosti. Pravdou je, že manžel nebyl z toho nadšený a dovolil mi jít ven jen málokdy a na chvíli.
Pak ale přišlo pozvání na svatbu.
Mladší bratr mého manžela se rozhodl oženit. Museli jsme jet na tři dny do jiného města, do Brna. Zašla jsem tedy za maminkou a prosila ji, aby zůstala s vnučkou. Svatba je přece důležitá událost. Jen tři dny. Navíc Lucie je klidná holčička, nebrečí, nevzteká se.
Maminka dlouho odmítala, ale pak si povzdechla a vzala si tři dny dovolené. Byla jsem moc šťastná. Už jsem byla unavená, dva roky jsem byla jen s dítětem doma. Mohla bych si alespoň na svatbě odpočinout…
Mé sny se však zhroutily po manželově oznámení.
Pro mě to měla být velká událost. Rok jsem kojila dceru a nevycházela z domu. Poté se ukázalo, že nikdo s ní nechce zůstat. A manžel chodil často na firemní akce, jezdil na služební cesty.
Bratrovi mého muže jsem příliš neznala. Jeho snoubenku jsem viděla jen na fotografii.
Byla jsem opravdu smutná. Ale manžel mě nechtěl chápat. Myslel, že vše je v pořádku.
Miláčku, tvoje maminka není ráda, že má Lucii doma. Nech ji si odpočinout, zůstaň raději ty. Nemá smysl někoho přemáhat. Pokud nechce, tak nemusí. Navíc ani moji rodinu pořádně neznáš. Proč bys tam měla jet? Tvým úkolem je být doma a starat se o dítě. Já tam jedu, dám dar a vrátím se.
Tak jsem rozhodla, že nikdo nikam nejede. Proč by měl manžel rozhodovat, co mám dělat já?
A koho si myslíte, že je v tomhle příběhu v právu?
Osobně si myslím, že maminka a manžel jsou trochu drzí. Samozřejmě, babička nemá povinnost hlídat vnučku. Ale mohla by myslet nejen na sebe, ale i na dceru.
A manžel nepochopil svoji ženu. Ta věnovala tolik času dceři. A také potřebuje odpočinout.
Měl by to pochopit, pokud ji opravdu miluje…
Ta žena v tomto příběhu byla velmi smutná. Byla závislá na manželovi. Neměla nikoho, kdo by jí pomohl.
Ráda bych slyšela, co si o tom myslí ostatní. Doufám, že nakonec najde způsob, jak situaci vyřešit a sdělit manželovi svůj názor.
Milé ženy, nezapomínejte, že žijeme ve svobodné zemi! Můžete vyjádřit svůj názor, nic strašného se nestane. Manžel nebude chtít rozvod jen kvůli tomu, že jste jednou řekly, co cítíte. A kdyby přece, znamená to, že jeho city nebyly upřímné. Měli bychom si navzájem dávat radost a úctu.
