Podrazil a diktuje podmínky
Poslouchej, Šárko, já fakt nemám čas ani chuť poslouchat tvoje nekonečný stížnosti.
Buď teď okamžitě přestaneš dělat ublíženou oběť a pokračujeme spolu normálně, nebo si zítra balím kufr a sama našemu Marušce vysvětlíš, proč táta odešel.
Sama! Rozumíš?
Normálně A jak jako normálně, Karle? zašeptala tiše. Jakože se nic nestalo? Že jsem si těch zpráv nevšimla?
Jako že Milan Náhradní díly ti v dvě ráno nepsal, jak se mu stýská po tvých rukou?
Karel funivě odfoukl a začal ze sebe zuřivě sundávat tenisky, aniž by si je rozvázal, a zuřivě přitom dusal patou na patu.
Zase Ta samá písnička. Říkal jsem ti jasně: je po všem. Bydlím doma? Jo. Jsem tu s tebou? Jo. Peníze dávám? Dávám.
A co ti ještě chybí? Jako mám snad padnout na kolena? Tak na to si počkej dlouho!
To netřeba. Stačilo by, kdybys se mnou mluvil aspoň trochu slušně. Ty se chováš, jak kdybych ti vlezla na nervy už jen tím, že dýchám. Chováš se hrubě, pořád do mě rýpeš, urážíš…
Protože jsi nesnesitelná! skočil jí do řeči. Chodíš tu jak duše bez těla, tvář pořád jako bys chroupala citron.
Myslíš, že se mi sem chce vůbec vracet? Přijdu a buď výslech, nebo ticho jak v hrobě!
Normální ženská by už dávno dělala, že nic, jen aby zachránila rodinu. Ale ne ty potřebuješ šťourat v ráně jak s rejžákem.
Prošel kolem ní do kuchyně a vrazil jí ramenem. Šárka zavrávorala, ale ustála to.
Celý život si myslela, že si vytáhla výherní los. Karel úspěšný, rozhodný, skvělý otec. Měli spolu dcerku, pětiletou Marušku, společný byt, oba slušný plat.
Nevěra, ke které došlo před půl rokem, nebyla žádná náhoda Karel už tu druhou ženu měl nějaký měsíce.
Šárka se to dozvěděla kuriózně Maruška si hrála s Karlovým mobilem a najednou se objevil v upozorněních vzkaz: Milan Náhradní díly se ptal, jestli Karel koupil to prádlo, co jí tak sluší.
Když pravda vyšla ven, Karel nehodlal zapírat. Prvně mlčel, pak se rozčílil a nakonec suše vypálil:
Jo, bylo. Bylo a není. Nedělej z toho tragédii, jsem přece doma.
Za celý půlrok se ani jednou neomluvil, ani kapka lítosti. On se v podstatě nikdy necítil vinný a to Šárku bolelo ze všeho nejvíc.
Když vešla do kuchyně, seděl už u stolu a scrolloval mobil. Před ním talíř s pečenou rybou, kterou mu pečlivě přikryla, aby nevychladla.
Ty jsi šetřila se solí, nebo ti soli došly, protože už máš všechny chuťové pohárky vyplavené slzama? ucedil, když odkryl rybu.
Karle, dost už. Maruška je v pokoji, všechno slyší.
Tak ať slyší, uchechtl se a nacpal si sousto do pusy. Aspoň uvidí, že maminka dělá vše pro to, abych z tohohle baráku zmizel. To chceš, ne? Abych zmizel?
Chci, abys byl člověk! Sám jsi slíbil, že budeme rodinu držet pohromadě. Tohle je jako tvoje práce na sobě? Že mě ponižuješ při každé příležitosti?
Karel odložil vidličku.
Hele, rodina je projekt. A já do toho projektu investuju. Hraju si s Maruškou, platím jí kroužky, vozím ji do školky.
Chtěla jsi, aby měla dítě tátu? Má ho. Nemusím se na tebe usmívat po tom, co mi tři měsíce cpeš tuhle kauzu do hlavy!
Řekl jsem ti jasně: buď konec řečí, nebo odcházím. Ale když odejdu, máš smůlu i s penězma!
Byt prodáme, budeš mi muset vyplatit miliony korun. Máš je snad? Nemáš. Takže nájem, jiná čtvrť, jiná školka pro Marušku. Stojíš o to?
Šárka mlčela. On znal její slabiny líp než ona sama. Představa, že by Maruška musela opustit svůj svět, kamarády, a Šárka by se musela mačkat v nějakém oprýskaném 2+1 na sídlišti, zatímco bude běhat po soudech, jí děsila.
No, mlč. Jez. Už jsi jak kostra, není se na to dívat.
***
Večer, když Maruška už spala, objímajíc svého plyšového králíka, seděla Šárka na balkoně a přemýšlela.
Karel byl opravdu dobrý táta podle českých šablon: nepil, nikdy nezvedl ruku, Maruška ho zbožňovala.
Táto, ty jsi můj rytíř, šeptala mu ráno.
Jak by mohla Šárka rozbít jejich svět?
Z pokoje se nesl Karlův hlas telefonoval s někým. Šárka nastražila uši.
Jojo, zítra platí. Jasně. Hele, už jsem to říkal: vyřeším to. Ona popláče, zabrečí a uklidní se. Kam by šla, z ponorky se taky neskáče.
Šárka ztuhla. Takže takhle o ní mluví Tiše otevřela balkonové dveře.
Karel si ležérně rozvalil nohy na gauči. Jakmile ji zahlédl, okamžitě típl hovor.
S kým jsi volal? zeptala se.
S kolegou. Chceš snad seznam kontaktů? teatrálně jí podával mobil. Tak pojď, prohlédni si to. All inclusive pro naši domácí špiónku.
Jen bacha: najdu tam jedinou smazanou zprávu, co tě naštve zítra jsem u mámy! To si piš.
Ty si děláš srandu, Karle? Šárka přišla blíž. Ty myslíš, že máš právo mi tu stavět podmínky? Po tom všem?
Mám. Protože jsem chlap a chlap určuje, jak rodina bude žít. Buď půjdeš se mnou, nebo si plav sama.
Přistoupil k ní až pod nos.
Víš moc dobře, Šárko, že cizí chlap tvoji Marušku nebude nikdy mít rád jako já, co? zasyčel jí do ucha. Snad ji chvíli přežije, pokud budeš mladá a pěkná.
Pak mu začne vadit. Tohle bys chtěla pro dítě? Někdo, komu je fuk?
Jsi hajzl, Karle, šeptla.
Jsem pragmatik, usmál se. Jdu do sprchy. Připrav mi zítra čistou tu bordó košili. A pořádně vyžehli, dneska na límci byly varhánky a to mě štve.
Zmizel v koupelně. Šárka zůstala stát v obýváku.
***
Ráno se rozběhlo jako vždy křik, syrky pod očima. Šárka smažila tvarohové lívanečky, Maruška trucovala, protože nechtěla punčocháče.
Karel se objevil v té pověstné bordó košili samozřejmě vyžehlené.
Mami, půjdeme v sobotu do ZOO?
Jasně, zlatíčko, Šárka se snažila usmívat.
Tati, půjdeš s námi? Sliboval jsi mi ukázat toho obřího lva!
Karel Marušce prohrábnul vlasy. Tvár mu zázrakem zněžněla.
Jasně, princezno. Pokud se maminka bude chovat rozumně a nebude tatínka zlobit, určitě půjdeme.
Šárce málem vypadla z ruky obracečka.
Karle, co to zas meleš? sykla, když byla Maruška u televize.
Co by. Vychovávám dítě v rodinné hierarchii. Nebudeš přece kvůli svým scénám kazit dítěti výlety, ne?
Šárka mlčela. Na co reagovat, když se on pořád kryje dítětem
***
Celý den byla v práci jak duchem nepřítomná. Kolegové se ptali, jestli není nemocná, mávla rukou, že je prostě unavená.
O polední pauze nahlížela na Sreality. Ceny byly jak z jiné galaxie a byt v jejich čtvrti zmizel dřív, než řekla nájemní smlouva.
Něco dostupnějšího bylo až na druhém konci Prahy.
Dvě hodiny tam i zpět školka do šesti. To nestíhám, Marušku bych věčně brala pozdě, řekla si a zaklapla notebook. Kam bych šla? Jak to mám vůbec celé zvládnout?
Hodinu před koncem pracovní doby volal Karel:
Hele, dnes přijdu později. Zařiďte si večeři beze mě. A jo, Šárko
Co je?
Kup cestou polosladké červené, nějaké dobré. Večer si promluvíme, v klidu, bez tvých hysterií.
Karle, já
Šárko, já ti nedávám na výběr. Nabízím šanci napravit atmosféru. Chyť ji za pačesy. Tak. Dejte Marušce pusu.
A típl hovor. Šárka zírala na displej, dokud nezhasl. Zkusit si promluvit? Snad už to ani horší být nemůže…
***
Maruška usnula během chvilky a Šárka seděla v kuchyni a hypnotizovala tu pitomou láhev vína, co přinesla, zatímco se za tu slabost pohrdala.
Karel dorazil kolem jedenácté, vysmátý jak po tombolovém večeru.
Šikovná, letmo ji líbnul na tvář a ona ucukla. Ale nech toho už. Nalijem si.
Poslouchej napadlo mě, že bychom měli někam vypadnout. Třeba do Chorvatska příští měsíc? Všichni. Maruška má ráda moře, koukal jsem už na hotely.
Karle, jaké jako dovolená? My spolu žijeme jak nájemní spolubydlící!
To jenom ty děláš dusno, upil si vína. Já se snažím to slepit. Ale! Chci slib: už nikdy nezmíníš tuhle historku.
Žádné šmírování mobilu, žádné otázky, žádné slzy. Prostě žijeme dál, jako by se nic nestalo.
A co důvěra? podívala se mu do očí.
Důvěra je luxus, který si teď nemůžeš dovolit, uchechtl se. Tobě jde o jistotu, dítě potřebuje tátu, a v domě má být hospodář.
To všechno máš. Cena? Tvůj klid a mlčení. Myslím, že férový obchod.
A když na ten obchod nekývnu?
Karel odložil sklenku.
Tak zítra balíš kufr. Fakt, Šárko, už mě nebaví tahle nekonečná šaráda.
Jsem chlap, potřebuju domácí klid, ne věčně uraženou partnerku.
Jestli nejsi schopná odpustit a zapomenout tak to spolu nemá cenu.
Ale pamatuj: vezmu si všechno, na co dosáhnu. A jediné, čí bude chyba, to bude tvoje hrdost!
Odešel. Šárka seděla ve tmě a poslouchala proud vody v koupelně. Věděla, že je to drzost, že je to vydírání bez servítek.
Že každá silná ženská by už mu tu sklenku dávno rozbila o šišku a šla mlčky pryč. Ale ona silná není
Ona je hlavně máma. Musí myslet na Marušku. Konec konců, každý má právo na jeden průšvih.
Dopustil se chyby jen jednou, možná si zaslouží odpuštění. Kvůli dceři by se měla pokusit zapomenout…
Mami? ozval se ospalý hlásek z chodby.
Šárka si rychle otřela oči a otočila se ve dveřích stála Maruška.
Mami, měla jsem strašný sen. Kde je táta?
Táta je tu, zlatíčko, vzala ji Šárka do náruče a pevně sevřela. Táta je v koupelně, nikam neodešel. Pojď ke mně, všechno je v pořádku. Jsme doma.
Opravdu? Maruška zabořila nos do jejího krku. Budeme vždycky spolu?
Šárka pevně zavřela oči, srdce na tisíc střípků.
Vždycky, moje děťátko. Vždycky.
Když ji nesla zpět do jejího pokojíku, rozhodla se: rodinu udrží. Od zítřka se prostě bude snažit na všechno zapomenout Ale to až zítra.
