Ty jsi zrádce svatba nebude
Má lásko, co mi to vyčítáš za nesmysly? Viktor se sotva podíval na fotky. Miluju jenom tebe, nikoho jiného nepotřebuju. Určitě je to nějaký fotomontáž.
Opravdu? Komu by se chtělo s tímhle ztrácet čas, myslíš si? Libuši rozčílilo, jak je Viktor k tomu všemu lhostejný. A i svoje výmluvy říkal nějak líně.
Kosmetický salon, který jí odkázala babička, Libuši upřímně moc nezajímal. Daleko více ji bavilo učit děti malovat na základní umělecké škole. Dědictví ale samozřejmě neodmítla.
Salon výborně vydělával, vedla ho spolehlivá paní, takže Libuše mohla dělat, co ji baví, a měla dostatek na živobytí. Jen jí trochu scházela rodina.
Po smrti babičky se 27letá Libuše cítila hodně sama, dokud se nepotkala s Viktorem na vernisáži. Sympatický mladý muž s nesmělým úsměvem ji okouzlil svou slušností, laskavostí a péčí.
Po dvou měsících ji pozval domů seznámit s nevlastním otcem, Jiřím Vítkem.
Můj vlastní táta zemřel, když mi byly čtyři, svěřil se Viktor. Máma se znovu vdala po deseti letech.
Jiřího jsem nikdy neříkal tati, ale máme dobrý vztah. Když máma před dvěma lety zemřela, zůstali jsme spolu.
Jiří Vítek se Libuši ihned zalíbil. Upravený, s bystrým pohledem a kultivovaným projevem, nevypadal vůbec na svých 56 let.
A bylo vidět, že padla do oka i ona jemu.
Teda to má ten náš lempl štěstí, políbil galantně ruce budoucí nevěstě pan Vítek.
Proč lempl, strejdo Jirko? Viktor to vzal skoro dotčeně.
Protože skutečný chlap nedělá manažera v hobbymarketu, zasmál se nevlastní táta. Ale hlavní je, že máš štěstí na nevěstu!
Libuše byla nejdřív v rozpacích, ale celou večeři se smála jeho vtipům tak, že Viktor začal žárlit.
O půl roku později ji Viktor požádal o ruku. Byla šťastná, zamilovaná a plná snů o společné budoucnosti, takže když jí přišla zpráva s fotkami, nejdřív vůbec nechápala, o co jde.
Když se rozkoukala, zůstala jako opařená. Na několika fotkách byl Viktor, jak objímá a líbá nějakou slečnu, s tím svým známým stydlivým úsměvem.
Datum pod fotkami říkalo, že jsou z předminulého týdne.
Má lásko, co mi to vyčítáš za nesmysly? Viktor se sotva na ty fotky podíval. Miluju jenom tebe, nikoho jiného nechci. To je určitě nějaký výmysl.
Fakt? Komu by se to dle tebe chtělo dělat? Libuši uráželo, jak to odbyl. Ještě se vymlouval bez zájmu.
Nemám tušení, řekl Viktor bezstarostně. To už je dneska každý druhý blázen.
Libuše už to nevydržela. Kdo jiný by se alespoň omlouval, vysvětloval, svatosvatě sliboval oddanost a nabídl, že zjistí, kdo jim škodí… Viktor nejenže ji podvedl, ale ani se nezačal omlouvat.
Ty zrádče! Svatba nebude! vykřikla Libuše a utíkala z bytu pod šokovaným pohledem ženicha.
Tři dny se doma jenom utápěla v slzách. Pak týden nechodila ven, vzala si neschopenku. Probrala všechno a mimochodem, Viktor se za celou dobu neozval. Nakonec se ale dala dohromady.
A co když byly ty fotky fakt falešné? Co když někdo chtěl jenom škodit? Dneska je možné s umělou inteligencí dělat divy… A ona, Libuše, to vlastně hned vzdala.
K jejímu překvapení dívka z fotek existovala. Našla ji na internetu i na sociálních sítích, kde se jmenovala Veronika, a ta ochotně souhlasila, že se sejdou.
To jsou staré fotky, uculila se Veronika, když Libuše vysvětlila situaci a ukázala snímky. Už to bude přes rok.
Jak to? Podívej, je tam jasné datum.
Ach jo! Tu změnit je to nejmenší, podívala se na ni Veronika soucitně. Jestli má někdo důvod…
Ty jsi to udělala?
Ale prosím tě! Proč bych to dělala? S Viktorem jsme už dávno skončili, ani jsme spolu moc nebyli, to stálo za prd. Navíc, teď se mám vdávat já.
Fakt? Žádného ženicha v tvých příspěvcích na síti nevidím, podezíravě utrousila Libuše.
Štěstí má rádo klid, Věra se nenechala rozhodit. Ale fotky ze svatby samozřejmě dám.
Takže někdo Viktorovi opravdu zkřivil pověst, a ona tomu hned uvěřila. Musela to napravit.
Jenže Viktor neodpovídal na zprávy ani telefony. Dva dny na to se rozhodla, že půjde přímo k němu.
Dorazila večer, aby ho určitě zastihla. Překvapeně však viděla, jak právě vystupuje z auta její dávné sousedky a bývalé kamarádky Kláry.
Obě vyrůstaly ve stejném paneláku a kdysi se bavily, ale Libuše si nerozuměla s Klárou, která byla vždycky hodně rázná, sebevědomá a okouzlující.
Časem zůstaly jenom u zdvořilého pozdravu. Do kontaktu se dostaly před rokem, když Libuši zemřela babička.
Klára jí nabízela, že od ní salon koupí. Prý by tam otevřela masérnu, pár poboček už měla, a to místo bylo náramně výhodné.
Jasně že Libuše věděla, jak to v podnicích paní Kláry chodí! Sama si salon chtěla nechat.
Kolikrát už nabídku odmítla a teď jí Klára chce odvést ženicha?
Jak jí to blesklo hlavou, uviděla, jak se Viktor s Klárou vřele loučí a ona odjíždí.
Vidíš to? Říkal jsem ti, že Viktor je lempl, ozval se tichý hlas těsně za Libuší. Až nadskočila.
Dobrý den, pane Vítku! zrudla Libuše.
Dobrý den, Libuško! Viktor se rozhodně nudit nebude. Vezmi si radši mě, usmál se Jiří Vítek, i když pohled měl najednou vážný.
Promiňte, já nemám čas, vyhrkla v rozpacích a rychle odešla.
Najít Kláru nebylo těžké. Když dorazila do jejich čtvrti, právě parkovala.
Takže jsi mi chtěla přebrat ženicha, jo? upřela Libuše oči na soupeřku. Jenže s těmi fotkami ti to nevyšlo! Všechno jsem odhalila.
Jaké fotky? zamrkala Klára překvapeně. Vůbec nechápu, o čem mluvíš.
No že bys mi neposlala fotky Viktora s nějakou jinou? Aby sis udělala cestičku ty sama?
Libi, jsi v pořádku? Já ti nic neposílala. A Viktor se začal kolem mě motat před týdnem. Myslela jsem, že vy už jste se rozešli
Libuše si Kláru změřila asi nelže. Potřebovala být chvíli sama a vše promyslet.
Já myslela, že už prodáváš salon! zavolala za ní Klára, ale Libuše už prostě šla.
Doma znovu vytočila Viktorovo číslo. Ke svému překvapení se tentokrát ozval.
No tak přijď, odtušil bez zájmu na její návrh se sejít. Mám nějakou chřipku, není mi dobře.
Libuše neváhala.
Viktore, já se spletla! Odpusť mi, prosím, jen jsem tě tolik milovala a žárlila jsem. Vypadalo to hodně věrohodně… Odpusť.
No dobře, pokrčil rameny. Stane se.
Ty jsi báječný! objala ho. Tak moc tě miluju!
Viktor ji ale jemně odstrčil.
Zůstaneme kamarádi.
Jak to myslíš? Copak jsme se nechtěli vzít?
Libi, zavřel oči Viktor, beru si Kláru.
Jak? Při tom ses mi ještě nedávno dvořil Copak
Prosím tě, nebuď hysterická. Právě kvůli tvojí… citlivosti jsem si to rozmyslel. Mám toho dost. Klára má lepší podnikání, víc vydělává. Musím myslet na svoji budoucnost.
Najednou ztratila řeč. Takže ji celý čas jen využíval a teď ji vyměnil.
Libuše utekla z jeho bytu, seběhla schody a venku doslova zkolabovala na lavičku.
Za chvíli k ní přišel Jiří Vítek.
Chudinko, pohladil ji po vlasech. Neplač, tak to je teď lepší vědět…
Ale kdo to všechno rozpoutal? Libuše se znovu rozbrečela.
Já, přiznal tiše.
Vy?! Proč?! popotáhla.
Zamiloval jsem se do tebe hned, když jsi k nám ten první večer přišla. Rozhodl jsem se, že si tě vezmu. Ale ty pořád jenom Viktor, Viktor Proč bys měla zůstat s takovým
Jste starší a já Viktora milovala.
No právě. Nejprve jsem tě chtěl pomluvit před jeho očima, ale pak jsem náhodou slyšel, jak se chlubí kamarádovi, že si bere bohatou nevěstu. Věděl jsem, že tě nikdy sám nepustí. Tak jsem to risknul. Měl jsem možnost Ale to už je jedno.
Vy jste mi rozbil život!
Ne, zachránil jsem ti ho. Bolelo by to později víc. Vezmi si mě, Libuško, ano?
Jste blázen! Libuše vstala a rozhodně zamířila domů.
Odjela z Prahy, ale Jiří Vítek ji nakonec našel a pořád ji přesvědčoval. Nakonec spolu začali komunikovat alespoň jako přátelé.
Za rok Jiří Vítek zemřel a všechno Libuši odkázal. Radost jí to ale neudělalo. Přivykla si na nevlastního otce bývalého snoubence.
Viktor se rozzuřil, že přišel o byt, ale Libuše se jím už vůbec nezabývá.
Konec.
