Podle duše měř a rozumem prověř
Holky, já jsem z té své úplně na nervy! Včera dorazila s hrncem bramboračky! Chápete to? Můj guláš jí není dost dobrý, protože její syn je zvyklý na tu její. Soňa odsunula prázdný hrnek kávy a vzala do ruky sklenku se spritem. No řekněte, odkud se berou takové tchyně? Budeme taky takové? Jestli jo, tak mě rozsypte po lese, ať už domů nedokážu najít cestu!
Soňo, klid! uklidňovala ji Líza a něžně poplácala po ruce. Třeba je to přechod, nebo je prostě jen sama. Vždyť má jen jednoho synka. A teď už neví, co se sebou, tak ti pomáhá. No a co uvařila polévku. Poděkuj a popros ještě! Aspoň budeš míň vařit. Ať se snaží.
Ani nápad! Za chvíli se mi nastěhuje do bytu! Už tak jí mám plné zuby. Pamatujete ten dárek, co jsme kupovaly před Vánoci?
Prádélko?
Jo. Vyhodila ho!
Cože? Líza nalévala čaj a po ubrusu se rozlila žlutá skvrna.
Prý nezdravé. Spodní kalhotky prý nejsou jaké mají být! nervózně se zasmála Soňa. Ani jsem jí neříkala, kolik to stálo. Sežrala by mě na místě.
No ty jsi ale nevděčná! Myslí na tvoje zdraví a tobě je to málo. rozesmála se Líza, ale hned zvážněla. Ale proč ti leze do šuplíku se spodním prádlem?
Tak to jí běž zeptat ty! Soňa mrskla ubrouskem o stůl a začala utírat čaj. Sakra, co to dělám. To už z toho nepůjde nikdy dolů!
Uklidni se už! promluvila zatím potichu sedící Olga, vzala jí ubrousek a podala nový hrnek kávy. Jsi sama celá nervózní. Takhle to dál nejde.
A jak bych nebyla! Holky, když jsme ještě bydleli v pronájmu, bylo tak dobře! Nepřicházela k nám, mohla jsem půl dne brouzdat po bytě, přemýšlet nad prací a nikdo se nestaral. Vysvětlit jí, že práce z domova je pořád práce, to prostě nejde. A že si skoro vydělám stejně jako její syn, to nechce slyšet. Ale od té doby, co máme byt, připadám si jak ve zvětšovacím skle přijde kdykoli, dělá, co ji napadne protože nám na byt přispěla na první splátku! Tak teď asi patřím jí. Jsem otrokyně! rozesmutnila se Soňa.
Změň zámky.
Nemůžu. Manžel jí stejně dá klíč. Vždyť je to přece maminka! Kdybych to nějak hrotila, skončí to minimálně rozvodem…
Ale Soňo, no tak! Bývala jsi největší dračice na škole a teď? Kde je ta tvoje povaha? rozčilovala se Líza.
Spálila jsem ji na ohníčku z nenaplněných snů. zhluboka se napila a vydechla. Asi už vážně musím něco podniknout. Začínám být nervózní od rána do večera, až se mě malý včera ptal, proč jsem tak naštvaná. A co mu mám říct? Že jeho babička mě deptá? Máte pravdu, holky, dál to tak nejde…
No jasně, že ne! Potřebuješ si najít sirotka, kterému nebude mět kdo vařit polívku. zavolala na číšníka Líza. Dáme si nějaký zákusek, ať ten stres zajedem.
Klidně… otřela si Soňa oči a usmála se. Chcete vidět, jaký jsem naposledy pekla svatební dort? Ještě sama se divím!
Holky se naklonily nad její telefon a sborově uznaly:
Nádhera!
Soňo, jak jsi to udělala? Vypadá to, že visí ve vzduchu!
Tajemství! Syn mi radil, stavěl stavebnici a já to okoukala. Dovážet to na místo, to bylo za trest, ale už mám šest objednávek na dva měsíce dopředu. Jenže… Nevím, kdy to budu dělat.
Tak babičce šoupni vnuka a třeba ji to na chvíli zaměstná!
Ach jo, ty jsi naivní! zasmála se Soňa. To ji nebere, při prvním hlídání ji bolí všechno.
No tak pošlete malého s manželem na návštěvu k babičce.
Soni ruka zůstala trčet nad šálkem.
Olgo, jsi génius! Alespoň se mi nebude motat pod nohama a ona bude spokojená. Syn si dá maminčin guláš, a to přímo z těch jejích správně umytých talířů. Jen přibalit malému pár bonbónů, ať jí dá co proto.
Holky propukly v smích, protože všichni dobře věděli, co s Jirkou dělají sladkosti. Jakmile si dal do pusy cukr, změnil se v malého čertíka, takže na všech dětských oslavách měla Soňa oči na stopkách.
Co ty, Olgo? obrátila se Líza na kamarádku. Celý večer mlčíš, tvá tchyně tě nežere?
Zatím těžko, jsem vdaná teprve pár měsíců. Olga pomalu ochutnala zákusek a otřásla se. Kdo do pusinek dává tolik cukru?
Běž je to tam naučit! rozesmála se Líza, ale pak se zarazila, když se podívala na Olgu. Co je?
Nevím… Je to nějak podezřele klidné, když poslouchám Soňku. Vlastně by to tak nemělo být.
Neblázni, možná jsi vyhrála v loterii normální tchyni! Ne všichni mají ohňostroj jako Soňa. Taková tchyně je málokde.
Olga si najednou vzpomněla na svatbu a slova, která jí tehdy řekla budoucí tchyně paní Marie Váchová.
Olgo, nejsem žádná perníková chaloupka, abys mě musela mít ráda hned. Známe se sotva chvíli, teta jsem protivná a vztahovačná, takže se budeme sbližovat asi obtížně. Ale hlavní je pro mě rodina a štěstí mého Adama. Když si tě vybral, měl proč. Tvé přednosti zatím příliš nevidím, krom toho, žes krásná a zřejmě chytrá, když jsi dostudovala vysokou s červeným diplomem. Ostatní ukáže čas. Porady vám dávat nebudu, už nejste děti. Když budeš potřebovat pomoct, ozvi se. Jinak uvidíme.
Taková upřímnost ji rozhodila. Říkat tohle holce, kterou viděla asi desetkrát…
Olga se s Adamem seznámila na svatbě kamarádů. Kdysi večer stáli bokem od ostatních, když měl být házen kytičkou. Olga na podpatcích věřila, že je určitě přeroste.
Proč se taky nehrnete chytat kytici? Nechcete se vdávat?
Nechci.
Proč ne? Všechny holky o tom sní.
O svatbě?
No ano.
Tak to máš mylné informace. Některé možná ano, ale většina touží být milovaná, a ne mít razítko v občance.
A proto neskáčeš do chumlu?
Kdepak usmála se. Popravdě, protože na těchhle botách těžko stojím, natož skáču.
Celý večer si povídali a odešli spolu. Adam ji doprovodil domů a políbil jí ruku na rozloučenou a vyžádal si číslo.
Celou noc pak Olga nespala a hladila si místo, kam dopadl ten nečekaný polibek.
Její babička Božena Kavková ji vychovávala sama, protože její syn zemřel a Olžina matka odjela do Brna za prací. První dva roky posílala peníze, dárky a pohledy, pak zmizela nadobro. Božena už chtěla matku hledat, ale přišel dopis vdaná, má dítě a Olgu prý nemá sílu živit. Olga postupně pochopila, že její jediná rodina je babička. Že byla máma jen jméno v rodném listu.
V pubertě se Olga vybíjela na nejbližší, což byla právě babička. Doma ji ale vždy čekala polévka a laskavé ruce, co ji pohladily po zčernalých vlasech.
Babička onemocněla, když Olze bylo patnáct. Od té doby byla Olga doma, nemocnice, škola a léky. Babička bojovala se smrtí s takovou silou, že místo roku prožila ještě tři roky, než odešla, když už byla Olga na vysoké.
Matka přijela až dva měsíce po pohřbu.
Jinak to nešlo… krčila rameny.
Dost ji rozčílilo, že byt a zahrádku nechala babička Olze.
To není fér. To se má dělit.
Olgu tenkrát popadla hrůza i vztek a na mámu zařvala všechno, co za ty roky držela v sobě. V očích měla obrazy z nemoci babičky a prosila v duchu: Buš, srdíčko, ještě chvíli, ať se nebojí.
Věděla, že je to sobeckost. Ale bála se zůstat úplně sama. Matka si našla jinou rodinu, nikoho jiného neměla.
Matka vyslechla všechno, co Olga řekla, sbalila se a odešla z jejího života.
Olga sebrala síly a šla dál. Slib babičce dodržela ve škole měla vždycky výsledky, těžší ale bylo mít brigádu. Líza, jejíž otec vlastnil velkou firmu s nábytkem, ji přijala ke svému tátovi.
Táta sice nevěří, že to zvládneš, ale já vím! radovala se Líza.
Temperamentní Líza měla smůlu jen na chlapy.
Holky, kde jsou normální chlapi? Jako bych měla být matka tří dětí a nikde nikdo! Bych ho láskou umořila, kdyby konečně přišel!
Domov a rodina byly pro ni sen. Raději by vyměnila advokátní kancelář za dětský pokoj.
Ona, Soňa i Olga byly nerozlučné ze školy až do dospělosti. Líza z bohaté rodiny, Soňa byla vychovávaná samotnou maminkou, často bez koruny na chleba. Soňa bydlívala u Olgy a ráda tam s Lízou hodila večeři od babičky Boženy hlavně její slané koláče. Když máma chtěla napadnout dědictví, stála za Olgou.
Ať to zkusí! V soudní síni ji roztrhám.
Nakonec stačil jeden rozhovor mezi Lízou a Olžinou matkou. Soud nebyl, matka zmizela.
Pak přišel Adam a po dvou letech by se vzali. Na svatbě chytila kytici Líza a drtila pod paží Adamova kamaráda Jiřího.
Jdeme tančit?
Olga a Soňa pobaveně sledovaly, jak Líza flirtuje. Bohužel, s Jiřím po měsíci skončila beze slova. Holky chápaly, že s tím nehne nic.
Jiří byl často u Olgy a Adama na návštěvě, ale Líza se mu vyhýbala.
Proč, Lízo? divila se Olga. Vypadá v pohodě.
Dej si pozor, hodnej chlap, moc nevěřím.
Olga to nechápala. vždy měl vtip, byl pozorný, Adama znal od školy, a dokonce vychvaloval Olgu před jeho mámou, až to Marii štvalo.
Šel rok, druhý a Olga zjistila, že čeká dítě. Bylo to nečekané. Připravovala se na umělé oplodnění, a najednou se povedlo přirozeně navzdory lékařským předpovědím.
Je to zázrak, Adame! brečela Olga na Adamovy narozeniny, kdy tam byla i jeho matka. To je tvůj dárek!
Největší! objal ji manžel, sledujíc, jak Marie vrtí hlavou.
Co se děje, mami? ptal se po cestě autem.
Nevím, synku. Je to všechno nějak rychlý…
Co tím chceš říct?
Marie se natočila na syna:
Důvěřuješ svojí ženě?
Mamko!
Důvěřuješ jí? opakovala naléhavě.
Úplně! A už o tom nebudu slyšet ani slovo. Adam řídil a spiklenecky se na ni podíval.
Narodil se malý Jirka a Olga žila jen pro dítě. Marie se nikdy nenutila s péčí, ale když Olga poprosila, nikdy neodmítla.
Olgo! Hej, vnímej! mávala Líza před Olgou rukou, když se zasnila. Co se děje?
Ale, zamyslela jsem se… Neřešme teď smutky. Lízo, co tvoji nápadníci?
Olga koukla na telefon už dvě hodiny doma a od Marie ani jeden hovor. Možná mám opravdu zlatou tchyni. Právě ona ji sama poslala, ať jde mezi lidi.
Běž, odpočiň si, už tě tu zavalí prach! Pohlídám ti Jirku.
Děkuju… Olga nebyla moc sdílná. S Marií měla vztah klidný, ale pod povrchem vždy cítila něco. Malý, ostrý kamínek. Nedovedla pojmenovat, co jí stále vadí.
Jen jedním uchem poslouchala, jak se Líza směje a vypráví o dalším nápadníkovi. Olga se vrtěla na židli. Co mi chybí? Vždyť všechno je v pořádku…
Ten telefonát ji vystrašil a skoro upustila sklenici.
Olgo… hlas Marie byl tak tichý, že jí nejdřív nepoznala. Olgo…
Co bylo potom, už si Olga pořádně nevybavila. Holky ji profackovaly, nosily jí ledovou vodu, zavolaly taxi, Líza všechno zařizovala a Soňa ji držela nad vodou. Nevěděla, jak se dostala domů, kde Marie, najednou zestárlá o půl století, tiše předala Jirku Lízě a řekla:
Pojedeš se mnou? Je mi hrozně…
Adam havaroval najel do otevřeného kanálu, auto ho vyhodilo naproti náklaďáku a byl konec. Olga propadla bolesti a den za dnem buď plakala, nebo s posedlostí uklízela. Nabízela Marii, ať se nastěhuje k nim, ale Marie odmítla.
Nemůžu… Doma jsou jeho věci, jeho pokoj. Někdy mám pocit, že se za chvíli objeví ve dveřích a poprosí o lívance.
Doma mi o ně nikdy neříkal…
Muselo nám něco zůstat každé, ne? usmála se smutně Marie. Ke mně na lívance nikdy nechtěl, prý tvoje lepší.
Jirka běhal mezi maminkou a babičkou a hladil jim tváře. Nechápal, proč jsou smutné a kam se poděl táta.
Olga si všimla, jak Marie při vnukovi pookřává, a začala ji víc zvát na hlídání. Bylo jasné, že jí to prospívá.
Uběhlo půl roku a s blížícími se Vánocemi to bylo čím dál horší. Měly to být první svátky, kdy se rozhodli s Adamem strávit je v Krkonoších. Jeho sen naučit se lyžovat měl konečně splnit.
Budu dobývat svahy, a ty budeš sáňkovat s Jirkou!
Tak nauč se nejdřív stát na lyžích! popichovala ho Olga.
Adam se smál: Tebe už jsem dobyl, zvládnu i kopec!
Ty zájezdy chtěla vrátit, ale Marie rozhodla:
A co když nepojedeme? Ale pojedeme jinam. Spolu, ty, já a malý Jirka. Třeba to bude lepší i pro něj poprvé skutečné Vánoce…
Olga souhlasila.
Zasněžené Jeseníky je přivítaly deštěm, týden pršelo, jen jednou se prošli až k řece. Malý Jirka vždycky výskal, když voda narážela na kameny a ptal se mámy, jestli se jí to líbí.
Silné, Olgo, živly bojují… Marie stála a zírala na peřeje. V tu chvíli k ní přešla Olga a pevně ji objala. Sama sebe překvapila nikdy jí nebyla tak blízko.
Marie se opřela hlavou o Olžino rameno.
Jsem ráda, že jste mi zbyly…
Že jsme zbyly?
Ano. Málem jsem přišla i o vás.
Jak to?
Jiří… vydechla to jméno a Olga ztuhla.
Co Jiří?
Byl za mnou. Po týdnu. Po… Říkal, že byl pryč, že chce mluvit.
Proč? Pomoc nabízel?
Kdepak. Chtěl mi říct, že Jirka prý není Adamův syn. Dokonce naznačoval, že jeho. Věděl, že u Adama byla problém s plodností a ty sis to prý vyřešila.
Olgu strnula, ruce jí spadly dolů.
Vy jste věřila?
Jak myslíš? Byla bych tady s vámi, kdybych věřila tomu šmejdovi?
Olga jen mlčky hleděla na Marii.
Vyhodila jsem ho, řekla Marie prostě a objala ji.
Proč? divila se Olga.
Protože lhal, a já to viděla. A hlavně Adam ti věřil beze zbytku. Nebyly jsme si blízké, když jste spolu byli. Ale pokud chceš, budu tady pro vás a dáme to dohromady. Vím, že ty to nepotřebuješ, spíš já. Prosím…
Ne! podívala se jí do očí Olga. Nic neproš vás prosit netřeba. Jsme rodina. A jak říkala babička Božena: Co je to za rodinu, když nestojí při sobě? To není rodina.
Ani já nechci, aby to byla jen… bublina. Marie objímala malého Jirku. Mrzneš, broučku? Pojďte, ať nepřijdeme pozdě na večeři. Olgo, povídej mi o své babičce.
A šly spolu v dešti po rozmoklých cestách, povídaly si, poprvé upřímně.
Po chvilce se Olga zeptala:
Proč to Jiří řekl?
Nevím, Olgo. Někdy lidi něco dělají jen ze zloby. Adam byl lepší, studoval s ním, byl pořád ten úspěšnější. Na škole, v práci, pak sis vzala Adama, Jiřímu se přitom tolik nevedlo. Třeba žárlil. Ale už o něm nechci slyšet.
Ani já…
Tehdy Olga ještě nic neřekla o tom, že za ní Jiří přišel po devíti dnech. Byla v kómatu jednala za ni Líza, teď u ní bydlela a starala se o ní. Mezi Lízou a Jiřím došlo k hádce slyšela hlasitý křik a bouchnutí dveří. Když se ptala, Líza jen:
Neřeš to. A jestli se tu ještě ukáže, tak ho bez milosti vyhodíš. Není to tvůj kamarád. Ani nepřítel. Horší
Dnes už Olga věděla, co tím myslela.
Zbytek pobytu trávily povídáním, Jirka střídavě objímal jednu nebo druhou. Líbily se jim ty nové chvíle, a občas si málem řekly: co bude dál…
Za půl roku vytáhla Olga ze skříně staré podpatky, postavila se do nich a zasténala:
To je čínské mučení!
Jednou to vydrž, krásu to chce snášet! smála se Marie a zapínala jí šaty.
V lodičkách nemůžu být krásná?
Přinejmenším bys zametala podlahu šatama. Vezmi si druhé boty do kabelky.
Marie vzala vnoučka za ruku a přidala jemu svatební kytici.
Tak šup, ať nezmeškáme obřad!
Z toho by se Líza zbláznila! Roky na to čekala!
Svatba Lízy byla veselá a uspěchaná. Zpozdila se matrikářka, prstýnky držel pyšný malý Jirka, hosté se bezhlavě usazovali. Olga jako svědkyně došla ke Soni, která u dortu cosi napravovala.
Ty jsi v pohodě? pohladila Soňu po břiše.
Mám se skvěle! Se tchyní mír a včas, jinak byste tu byli bez dortu. Popotáhla nos a chtěla skrýt naříznutý dort. Všechno si musím dělat sama!
Proč, co se stalo?
Podívej! Sonja kývla k dortu. Rozmazali mi ho tři dny jsem na něm makala!
Stejně je to zázrak, Soňo! Líza přišla nenápadně zezadu.
Ty mě tedy děsíš! Chceš být kmotrou předčasně?
Dneska ne! To je můj den. Proč děláš scény?
Ale…
Já vím, ochutnala jsem dřív, promiň! Byl výborný.
Ty potvoro! zalapala po dechu Soňa.
Zabiješ mě potom, teď jdu tančit! usmála se Líza a odběhla.
Co s ní? Soňa zamávala rukou. Ta nás jednou přivede do blázince!
Unavená si sedla.
Kde máš ty svoje?
Tamhle tančí.
A co ty?
Dobrý, Soňo, dobrý…
Už jí říkáš mami?
Trochu se stydím.
Hloupé! Kdybych já měla takovou tchyni…
Olga se zamyslela a koukala, jak Marie tančí s Jirkou. Sonja má možná pravdu. A to slovo, které tolik znamená, sedí k téhle ženě z celé duše.
Maminko… potichu vyslovila Olga.
Zachytila Soni pohled, sama sobě přikývla a pak pevně zopakovala:
Maminko!
