Duší změř, rozumem prověř
Holky, moje tchyně už přijela o rozumu! včera se u nás objevila s celým hrncem zelňačky! Představte si to vůbec? Můj kvaskový chleba jí nesedí, prý synáček je zvyklý na ten její. Sonia odstrčila hrnek kávy a přisunula si sklenku vína. Odkud ty ženské vlastně lezou? Fakt se taky někdy proměníme v tohle? Jestli ano, zahoďte mě do lesa za Brnem, abych už nikdy nenašla domů cestu!
Uklidni se, Sonia! Lisa jí konejšivě pohladila ruku. Třeba má přechod anebo se prostě nudí. Vždyť tvůj muž je pro ni jediný syn. Co jiného jí zbývá, než se starat, jak uzná za vhodné? Zelňačka je ještě dobrý. Měla sis říct o přídavek. No ne?
To ještě ne, to by se k nám odstěhovala úplně! Teďka chodí podle libosti, ty hrnce a kecy mě ničí. Vzpomínáš na ten komplet, co jsme spolu pořizovaly před Vánoci?
Dáreček?
Přesně. Vyhodila ho!
Nevěřím! Lisa polila ubrus čajem, rozlila ho všude.
Prý škodí zdraví! Kalhotky nejsou dost z bavlny! Sonia nervózně zasmála. Ani jsem neodvážila říct, kolik stál. Hned by mě sežrala.
Tchýně o tebe pečuje, a ty stejně brbláš! Lisa se smála, pak zvážněla. A proč ti vůbec leze do spodního prádla?
Zeptej se jí! Sonia mrskla s ubrouskem na stůl a začala vysušovat louži. Už blbnu, tohle se nevypralo ani ve Vizovicích!
Klid! konečně se ozvala Olga a vzala jí ubrousek z ruky, vrazila jí zpět kafe. Jsi celá napjatá, takhle to nejde.
Normálně bych se z ní picla! Když jsme bydleli v podnájmu, bylo to lepší nikdy nechodila! Doma je doma, ale začala všechno měřit tím, co vložila do koupi bytu takže mám pocit, že mě mají za laboratorku pod mikroskopem.
Vyměň zámky.
Nemůžu. Manžel jí stejně klíče dá, víš? Copak můžu válčit s mámou svého muže? To abych se rovnou rozvedla!
Prosím tě! Kvůli takovým hloupostem? Neznám tě, Sonia! Ve škole byla největší rebelka a teď… Kde je tvoje jiskra?
Už shořela spolu s nesplněnými sny… Sonia si lokla vína a povzdechla. Potřebuju vzpruhu, jinak mě vlastní dítě začne brzy bát. Včera se mě ptalo, proč jsem zlá. Mám mu říct, že babička mě štve?
To teda ne! Hned bych si našla sirotka, aspoň by nikdo nevářil lepší zelňačku než já. Lisa kývla na obsluhu. Dáme si dezert. Na nervy!
Jó… Sonia si otřela oči a usmála se. Mimochodem, ukážu vám dort, co jsem upekla na poslední svatbu. Sama jsem koukala!
Naklonily se nad její telefon a v úžasu zírali.
Něco takového!
Jak to visí? To je fakt nádherné, Sonia!
Firemní tajemství! Syn mi poradil, když si hrál se stavebnicí. Mám už šest zakázek, ale nevím, jak je zvládnu…
Šoupni tchyni k vnukovi, aspoň jí zaměstnáš.
Ty jsi naivka, Lisko! To by jí muselo bavit. Ona radši simuluje všechny nemoci na světě.
Že by s dědečkem na chalupu?
Soniina ruka zůstala ve vzduchu.
Olga! Jsi génius! Oni si užijí, já si oddychnu! Jen tomu malému podstrčím pár bonbonů, ať udrží babičku ve střehu.
Smály se, protože Soniin syn po sladkém měnil byt ve varieté.
Olgo, jak je na tom tvoje? Lisa se obrátila na kamarádku. Neškrtí tě?
Za ty dva měsíce od svatby? To by musela být kouzelnice… Olga olízla lžičku a ušklíbla se. Ale cukr do sněhu cpou snad po kilech!
Uč je! Lisa se rozchichotala, ale pak zpozorněla, když uviděla Olžin zadumaný výraz. Jsi v pohodě?
Nevím, holky… Sonia si stěžuje, a mně přijde, že je u nás až podezřelé ticho.
Třeba jsi vyhrála v loterii normální tchýně. Lisa pohodila rameny. Ne každý potřebuje tu ohňostrojovou verzi jako Sonia. To je unikát.
Olga si vzpomněla na svatbu a slova své nové tchyně, paní Marie Vladimírové.
Olgo, nejsem perník ani pětistovka, abych se líbila každému. Neznáš mě, já budu nejspíš občas protivná. Pro mě je důležitá rodina a štěstí mého Alexandra. Když si tě vybral, měl důvod. Možná v tobě nevidím jiné přednosti než krásu a diplom, zbytek uvidíme časem. Radit se vám do života nebudu, jste dospělí. Pomoc nabídnu, pokud bude třeba.
Taková otevřenost Olgu zarazila. Zvlášť, když tu ženu do té doby potkala snad desetkrát.
Olga a Alexandr se dali dohromady na svatbě kamarádů: těch pár vysokých, co čekaly na kytici, Olga míjela na podpatcích, skoro o hlavu vyšší než Alex.
Proč nechytáš kytici? Nechceš se vdávat?
Nechci.
Všechny holky chtějí…
Vy asi znáte zvláštní holky. Já raději milovat a být milovaná, než sbírat svatby.
Nebaví tě tradice?
Ne, jsem ráda, že se vůbec na podpatcích držím! Olga se pousmála.
Mluvili spolu celý večer. Alex ji doprovodil domů, políbil ji na ruku a rozloučil se.
Tu noc Olga nemohla spát, hladila si stále polibkem poznamenanou ruku a vzpomněla si na babičku.
Ta by řekla: Konečně!
Sára Vávrová vychovala vnučku sama, poté, co ztratily syna, a Olžina máma odešla za prací do Prahy. První roky ještě psala dopisy a posílala drobné, pak zmizela. Sára už chtěla podat pohřešování, ale přišel jeden dopis máma se vdala a čeká dítě. Olga nejprve byla šťastná, ale brzy poznala, že její rodina je vlastně už jen babička. S mámou se už nikdy neviděla.
Přes pubertu se svým vztekem trápila právě Sáru, ne že by na to byla hrdá. Ať provedla cokoliv, doma ji vždy čekala polévka a laskavé ruce hladily její nastříkané černé vlasy, tiše.
Když Sáře v patnácti onemocněla, Olžin život se sesypal: skončily zábavy, začaly nemocnice, povinnosti a škola. Babička jí mezi sípáním řekla naposled:
Uč se! Zbyla jsi sama sobě, chci odejít klidná!
A Sáře místo jednoho roku ještě tři vydržela. Olga tou dobou úspěšně začala studovat, mámu viděla měsíc po pohřbu.
Nemohla jsem opustit druhé děti… omlouvala se.
Překvapilo ji, a mrzelo, že dům v závěti zůstal Olze.
To není fér. Měly bychom se podělit, Olgo.
Olga tehdy vybuchla všechen vztek let za ty roky na svou matku vylila. Ani jí nebránila, aby odešla navždy.
Chvilku byla ztracená, ale pak jí Lisa dohodila místo v tátově firmě. Lisa byla ve všem úspěšná kromě mužů.
Furt samý šašek! Kdy už přijde někdo pořádný? Uvařím mu! Přepeču ho láskou! Třetí už mám mít!
Malá, složená rodina byla Olin celý svět: Lisa, Sonia a ona. Všechny tři vyrůstaly spolu.
Sonia, kterou doma vychovávala jen máma a sem tam chybělo chleba, byla u Olgy často jako doma. Lisa zas vždy jedla s nimi polévku a chválila Sářiny buchty.
Když se máma pokusila zadat byt do dědického řízení, Lisa vyběhla do boje:
Jen ať zkusí! Vyřídím ji u soudu jak prázdnou baňku!
Nakonec zakročila jen domluvou soud nebyl, ale kontakt se vytratil docela.
Potom přišel Sash, dva roky spolu, svatba. Lisa chytla Olžinu kytici, popadla nejbližšího kamaráda ženicha k tanci ale vztah dlouho nevydržel. Lisa se Maximovi vyhla, co to šlo.
Pozor na toho chlapce, Olgo! Je nevyzpytatelný.
Olga nechápala Maxim vtipný, vstřícný, vždy ochotný pomoci. On i Sashova máma Olgu chválili až to působilo podivně.
Po dvou letech zjistila, že čeká dítě. Lékaři říkali, že Alex děti mít nemůže. Radost byla obrovská.
To je zázrak! plakala Olinka, Sash ji objímal, jenže Marie stála tiše. V autě se ptal:
Mami, co je? Měla bys být šťastná…
Jsi si jistý, že jí důvěřuješ?
Takové řeči už nechci slyšet, mami!
Narodil se Jirka a Olga se ponořila do rodičovství. Marie se nevnucovala, ale nikdy neodmítla, když bylo potřeba.
Teď, v kavárně, kontrolovala Olga mobilem čas tchyně ani nevolala, že je dlouho pryč. Skvělá tchýně, říkala si… Během Lisiných vyprávění o nápadnících byla však napjatá měla pocit, že někde v ní sedí kamínek, který nikdy nezmizí.
Najednou zazvonil telefon, Olga úlekem málem vylila sklenici.
Olgo… zněl odměřeně hlas Marie. Olgo…
Co se dělo dál, už si Olga nepamatovala. Přítelkyně ji vrátily do reality ledovou vodou a fackami. Dovezly ji domů. Tam stála šedivá Marie stárla snad o padesát let.
Pojedeš se mnou? Je mi hrozně…
Alex zahynul, když automobil v Brně vletěl do odkrytého kanálu, vyletěl do protisměru a skončil pod kamionem.
Olga spadla do mlhy bolesti, něco mezi úklidem, pláčem a mlčením. Nabídla Marii, ať se nastěhuje k nim, ta to odmítla.
Nemůžu. Doma jeho věci, jeho pokoj. Občas čekám, že přijde…
Mně nikdy o lívance neříkal…
Každý musí mít něco svého, Olgo… U mě palačinky nechtěl, u tebe ano.
Jirka, jejich syn, pobíhal mezi matkou a babičkou, nevěděl, kam se poděl táta, proč ženy pláčou.
Olga brzy pochopila, že Jirka a babička se potřebují. Po půl roce, s blížícími se Vánocemi, bylo Olze čím dál hůř. Tak si to nikdy nepředstavovala lyže v Krkonoších, Jirka první sněhulák, ona s Alexem…
Marie však přišla s jiným nápadem.
Nebudeme sedět doma. Vyrazíme někam. Ty, já a Jirka. Třeba nám to pomůže. Bude to jeho první Vánoce, které si zapamatuje
Olga souhlasila. Ale místo pohádky byla zima v Ostravě uplakaná, plískanice, na moře se dostaly jen jednou a vlny hnaly šedé jako deka.
Jak pochmurné… řekla Olga, stáhla Jirkovi čepici na oči a sledovala Marušku.
Silné… Bouří život, Olgo… Marie se objala, Olga ji vzala kolem ramen. Překvapilo je to obě. Nikdy předtím nebyly tak blízko.
Jsem ráda, že jste mi zůstali.
Také jsme zůstali? Olga nechápavě zamrkala.
Málem jsem vás obě ztratila… Maxim…
Co s ním?
Přišel za mnou týden po pohřbu. Že prý Jirka není Sashův.
Olga cítila, jak ji někdo udeřil kladivem.
Věřila jste mu? dodala s výbuchem.
Myslíš, že bych tu s tebou byla, kdyby ano? Poslala jsem ho pryč. Sash ti věřil, já taky. Pokud budeš chtít, budu blízko… Jestli to dovolíš.
Nemusíš nic říkat, jsme rodina. Jak říkala moje babička dokud je rodina blízko, všechno se zvládne…
Nechci být už nikdy jen takový… pšouk… vzala Marie do náruče vnuka. Pojď, Jiříčku, půjdeme na večeři. Vyprávěj mi něco o své babičce, Olgo.
Šly tmavými mokrými ulicemi pod žlutými lampami a konečně poprvé mluvily normálně upřímně, bez zábran.
A proč ti to řekl? Olga se, když se zastavila, musela zeptat.
Nevím. Lidi dělají věci, co by normálního člověka nenapadly. Zlo. Nesmíme mu podlehnout…
Zbytek pobytu trávily v hovoru. Jirka je objímal střídavě, ony se navzájem poprvé vzpomínaly na Sashu, pouštěly smutek ven.
O půl roku později vytáhla Olga z krabice střevíce a obula si je.
Tohle je fakt mučení!
Krása není zadarmo, rozesmála se Marie a pomohla jí zapnout šaty.
Co kdybych zkusila krásu v balerínách?
Umetáš si šatní sukni, je dlouhá. Přezuj se na místě.
Vzala Jirku za ruku, popadla kytici.
Pojď, ať nepřijdeme pozdě na svatbu.
Nene! spěchala Olga. Lisa by mi to nikdy neodpustila!
Lisiná svatba byla rozveselená a rychlá, vše jako ve zpětném filmu: oddávající zpožděná, Jirka pyšně drží prstýnky, všichni v rychlém tempu střídají stoly a tance.
Olga, družička, přichází za Sonjou:
Jak je?
Ach, skvěle! S tchýní jsme uzavřely příměří, jinak by tady nebyl dort. Bez ní už vůbec. Sonia ukazuje lehce rozpatlanou polevu. Nikomu se nedá věřit!
To je mistrovské dílo, Sonjo! Lisa se přikradla zezadu.
Jé, lekla jsi mě! Co to vyvádíš?
Promiň, už běžím tančit!
Co s ní budeš dělat, Olgo? Sonia si sedla.
Kde máš svoje?
Tančí…
Máš se dobře, Olinko?
Teď už ano. Už jí říkám mami…
Proč ne? Kdybych měla takovou tchýni…
Olga dlouho mlčela. Pozorovala, jak Marie tančí s malým Jirkou, a musela v duchu přiznat, že Sonia má pravdu.
Mami… šeptla nahlas, přivykla na to slovo, co v sobě nese celý svět. Sonia na ni mrkla. Olga kývla sama sobě a už pevně řekla:
Mami.
