Znáš ten typ člověka, se kterým fakt nechceš ani za nic trávit čas? No, jen málokdo snese tu takzvanou toxickou osůbku. Poslouchej, musím ti převyprávět jeden příběh, který se stal kamarádce mojí kamarádky, ale úplně bych ti to říkala, jako bych u toho byla sama.
S jednou svojí příbuznou mám vážně hezký vztah. Říkáme si upřímně, co si myslíme, vidáme se pravidelně. Tenkrát jsem se rozhodla, že půjdu za Milenou na čaj. Koupila jsem v cukrárně takovou pěknou bábovku a zamířila k ní.
Jenže jsem, jak to tak bývá, přišla v ten nejhorší možný okamžik. Milena už měla návštěvu v obýváku seděla její sousedka, paní Jaroslava. Starší paní, u které bylo známé, že ráda pije alkohol. Celý důchod klidně utratila za bílé víno nebo pivo. A protože jí nebaví pít o samotě, hluší se vždycky po chodbě, jestli nenajde někoho na skleničku. Jo a navíc je fakt otravná.
Já se Jaroslavě vyhýbám, protože ji vůbec nezvládám. Když se rozmluví, je to jak by nezvládala ani vnímat, co říká, nebo co vlastně dělá. Takže jsem se k ní vždycky stavěla hodně chladně. Vlastně už jsem v duchu přemýšlela, že uteču, ale Milena mě přemluvila, ať ještě chvíli zůstanu. Nechtěla jsem se hádat, řekla jsem si, že stejně dlouho nezůstanu. Dávala se právě vařit voda na čaj, když Jaroslava začala spustit svou přednášku.
Hele, opravdu ne každý zvládne takovouhle osobu. Buď mě dostane k slzám, nebo mě rozesměje, jaký nesmysly žvatlá. Milena má asi opravdu zvláštní vkus na lidi. Já bych tuhle otravnou sousedku nikdy nepustila přes práh.
Nakonec jsem to nevydržela a rychle jsem se rozloučila. Byla jsem unavená z těch jejích blábolů. Později mi Milena volá a povídá, že hned potom dorazila ještě další kamarádka. Prý to ze začátku bylo v klidu, ale Jaroslava začala zase vymýšlet svoje hry.
Nakonec to skončilo tak, že se Milena s tou kamarádkou pohádaly.
Ty bys tomu nevěřila, Jaroslava nás dokázala vytočit tak, že jsme se skoro popraly! Ještě nikdy jsem v životě neměla takovej pocit…
Tehdy jsem si poprvé opravdově uvědomila, co znamená toxická osoba. Jaroslava je prostě přesnej příklad. S ní je hádka jistá věc, vylítne to z čista jasna. Ví to už i půlka baráku, nikdo s ní moc nechce mít nic společného. Jenom Milena stále snášela její vtípky.
Ale i ona to začala chápat, pomaličku jí to došlo. Sama mi potom líčila:
Víš, já a Helena, my jsme spolu kamarádky už celé roky. Prožily jsme leccos. A teď najednou Jaroslava dovede postavit nás dvě proti sobě, a to kvůli úplné somarině. Když jsem se pak Heleny ptala, jak se při tom cítila, vytřeštila na mě oči a říká Hele, bylo to, jako bych byla zhypnotizovaná! Tohle se vážně může stát, že jo?
Milena si konečně přiznala, že někdy je lepší se nevnucovat každému. U některých lidí se prostě musíš učit je vyhýbat obloukem. A já si vlastně uvědomila, jaké mám štěstí v našem paneláku jsou samí normální sousedi.
Časem mi Milena oznámila, že Jaroslava se odstěhovala. Byt prodávají a ona teď bydlí u dcery. Prej kvůli nějakým rodinným problémům. V baráku zavládnul klid. Víš, někdy stačí jedna jediná osoba, a dokáže pokazit náladu víc lidem najednou.
Na tom prostředí fakt záleží. Upřímně všem přeju, ať mají v baráku i v rodině normální lidi. S bláznama prostě nemáme tolik nervů nazbyt, viď.
