Jmenuji se Václav. Je mi pětašedesát let. Jsem ženatý, ale v mém stáří jsem se zamiloval do jiné ženy. Moje žena, Ludmila, má dvaašedesát let. Máme dospělého syna, ten je také už ženatý a dokonce má vlastní děti. Když náš syn dospěl a založil svůj vlastní život, všiml jsem si, že jsme si s Ludmilou naprosto odcizili.
Když jsme odešli do důchodu, přál jsem si, abychom si koupili domek na venkově. Ludmila o to moc nestála, ale nakonec jsem ji přemluvil. Brzy jsme koupili pěkný malý domek a v létě jsme se tam přestěhovali. Mně se tam moc líbilo, ale Ludmila byla na venkově nešťastná. Nejraději ležela na gauči, četla knihy a dívala se na televizi. Odmítala mi pomáhat na zahradě, prý se necítila dobře. Všechno jsem musel dělat sám.
Na podzim jsme se vrátili zpět do města. Ludmila byla tím nadšená. Ale už po týdnu jsem si sbalil věci a odjel zpět na venkov. Tam jsem se cítil mnohem lépe. Ludmila zůstala ve městě a od té doby se vídáme jen málokdy.
Na venkově jsem se pak zamiloval do ženy jménem Bohdana, která má šedesát let. Nejprve na mé city moc nereagovala, ale dnes je nám spolu dobře. Chci se s Ludmilou rozvést, ale bojím se, jak to ponese náš syn. Ludmile zatím říkám, že dělám jen práce kolem domu, ale trávím spoustu času s Bohdanou.
Ludmila o tom zatím nic netuší. Stále se nemohu odhodlat jí říct, že chci rozvod. Nevím, co mám dělat… Ohlížím se zpětně a stále tápám.
