Žiju s mužem, který tvrdí, že peníze mají „nízkou energii“. Jsme spolu skoro dva roky, vše bylo v pořádku – pracoval, přispíval, měl režim. Pak ale přišel domů a oznámil, že zažil „duchovní probuzení“ a práce už není v souladu s jeho posláním. Hned další týden dal výpověď. Zpočátku jsem ho podpořila. Řekl mi, že potřebuje čas najít sebe sama, že je unavený ze systému a chce žít „z vědomí“. Já dál normálně vstávala, spěchala do práce, vracela se vysílená. On zůstával doma – meditoval, sledoval videa o osobním rozvoji a pálil vonné tyčinky. Tvrdil, že „se léčí“. Po dvou týdnech stále nepřispěl ani na nájem. Když jsem se zeptala, řekl, ať se nebojím – vesmír vždycky zařídí. Tím vesmírem jsem však byla já. Začala jsem platit jídlo, účty, dopravu – všechno. On jedl, užíval domov, internet, vodu, elektřinu, ale tvrdil, že nevěří na účty, protože to je život ve strachu. Jednou jsem přišla z práce úplně vyčerpaná a našla ho, jak leží a poslouchá nahrávky o hojnosti. Řekla jsem, že si musíme promluvit o financích. Odpověděl, že mám „mentalitu nedostatku“, můj stres prý přitahuje špatné vibrace a mám pustit kontrolu. Rozčílila jsem se. Řekla jsem, že to není kontrola, ale odpovědnost. On se na mě soucitně podíval a řekl, že jsem se ještě „neprobudila“. Sliboval, že brzy začne vydělávat svými znalostmi. Že bude poskytovat konzultace, terapie, něco. Dny plynuly a nic se nedělo. Jediné, co se změnilo, bylo, že začal komentovat vše moje – jak mluvím, myslím, reaguji. Když jsem byla unavená, tvrdil, že mám nízké vibrace. Když jsem přišla v špatné náladě, řekl, že jsem emocionálně blokovaná. Jeden moment mě zasáhl. Vrátila jsem se s nákupem, položila tašky na stůl a požádala ho o pomoc. Řekl, že je v hluboké meditaci a nemůže rušit svoji energii. Mlčela jsem. Když jsem vše skládala sama, napadlo mě, že nemám partnera, ale dospělého člověka, který odmítá převzít odpovědnost za svůj život. Nedávno jsem ho požádala, ať si najde práci – jakoukoliv. Odpověděl, že se už nikdy „nepodřídí“ něčemu, co ho ničí, jen aby platil účty. Prý bych ho měla chápat a podporovat jako „uvědomělá partnerka“. Řekla jsem mu, že jedno je podpora a druhé živit někoho, kdo nic nedělá. Urazil se. Řekl, že v něj nevěřím. Stále pracuji, platím vše a přemýšlím, kdy se z toho, že mám přítele, stal sponzoring duchovní stáže u sebe doma. Nevím, jestli jsem partnerka, nebo jeho duchovní mecenáška. Vím jen, že jsem unavená a kolik vonných tyčinek zapálím, účty se samy nezaplatí. Co mám dělat?

Žiju s mužem, který tvrdí, že peníze jsou nízká energie. Jsme spolu skoro dva roky a až do před třemi měsíci bylo všechno normální. Měl práci, přispíval na domácnost, měl svůj režim. Ale jednoho dne přišel domů a řekl, že prošel duchovním probuzením a že jeho práce už není v souladu s jeho posláním. Hned další týden dal v práci výpověď.

Nejprve jsem ho podporovala. Říkal mi, že potřebuje čas, aby se znovu napojil sám na sebe, že je unavený ze systému a chce žít vědomě. Já zatím chodila do práce jako dřív. Vstávala jsem brzy ráno, spěchala do práce, po návratu byla úplně hotová. On zůstával doma meditoval, koukal na motivační videa, pálil vonné tyčinky. Tvrdil, že se léčí.

Za čtrnáct dní se ale na nájmu ani jednou nepodílel. Když jsem se ho na to zeptala, řekl mi, ať se nestresuju že Vesmír vždycky zařídí. Ten vesmír jsem ale byla já. Začala jsem vše platit sama: jídlo, nájem, složenky, MHD všechno. On jedl, bydlel, používal internet, elektřinu, vodu, ale říkal, že na složenky nevěří, že to je žití ve strachu.

Jednoho dne jsem přišla z práce zničená a on ležel a poslouchal audio o hojnosti. Řekla jsem, že si musíme promluvit o penězích. Odpověděl, že jsem v módu nedostatku, že moje stresy přitahují špatné vibrace a že musím pustit kontrolu. Rozčílila jsem se. Řekla jsem mu, že to není o kontrole, ale o zodpovědnosti. Podíval se na mě lítostivě a řekl, že jsem se ještě neprobudila.

Sliboval, že brzy začne vydělávat svými znalostmi. Že bude dělat poradenství, terapie, něco. Dny plynuly a nic se neměnilo. Jediné, co začalo být znát, byla jeho snaha mě neustále opravovat jak mluvím, myslím, reaguju. Když jsem si stěžovala, že jsem unavená, tvrdil, že vibruju nízko. Když jsem měla špatnou náladu, říkal, že jsem mentálně blokovaná.

Nejvíc mě dorazil jeden okamžik. Vrátila jsem se z obchodu s taškami, položila je na stůl a poprosila ho, ať mi pomůže je vybalit. Řekl mi, že je v hluboké meditaci a nemůže si narušit energii. Mlčela jsem. Když jsem sama uklízela nákup, napadlo mě, že nemám partnera, ale dospělého člověka, který se rozhodl, že nebude převzít odpovědnost za svůj život.

Nedávno jsem ho požádala, aby si našel aspoň nějakou práci. Odpověděl, že se už nikdy nebude podřizovat něčemu, co ho ničí, jen proto, aby platil složenky. Že bych ho měla chápat a stát při něm jako uvědomělá partnerka. Řekla jsem mu, že jedna věc je podpora a druhá uživit někoho, kdo nic nedělá. Urazil se. Prohlásil, že v něj nevěřím.

Dnes pořád chodím do práce, platím všechno a přemýšlím, kdy se z toho, že mám přítele, stal sponzor duchovního praktikantu u sebe doma. Nechápu, jestli jsem ještě jeho partnerka, nebo už jen jeho duchovní mecenáš. Vím jen to, že jsem vyčerpaná a že i když zapálím sebevíc vonných tyčinek, složenky se samy nezaplatí.

Co mám dělat?