Nejdřív jsem vůbec nechápala, proč má moje dcera takové fofry, aby si vzala svého přítele, se kterým se znala sotva měsíc. Chvilku jsem si dokonce myslela, že v tom bude dítě. Jaký jiný důvod by přece mohl být? Ale dcera tvrdila, že miminko není v plánu. Prý se prostě jen strašně milují a bez té své lásky nemůžou vydržet ani den. No, v tu chvíli jsem byla vlastně docela ráda. Ne každý má to štěstí narazit na takovou osudovou lásku. Hned se začala plánovat svatba ženichovi rodiče dali nějaké peníze, my jsme taky něco poslali, a bylo to.
Obřad proběhl, hosté se smáli, všichni spokojení, kolem dokola veselo. Jenže já si všimla, že ženichova maminka paní Kvasničková vypadá jak za trest. Nejdřív mě napadlo, že jí není po chuti výběr nevěsty a radši bych za ní ani nešla. Něco mi ale nedalo, tak jsem nakonec přece jen přistoupila. Na otázku, co se děje, dlouhou chvíli mlčela, ale pak zvedla hlavu, oči plné slz, a spustila svěřovací monolog.
Tahle svatba vůbec neměla být, řekla. Můj syn nikdy tvou dceru šťastnou neudělá. On ji vůbec nemiluje. Vůbec. Žení se jenom ze msty! Jeho bývalá ho nechala kvůli jeho nejlepšímu kámošovi. Takže se rozhodl jí to nějak vrátit. Já mu říkala, ať toho nechá, že to není správné. Ale mladí si stejně nedají říct…
Slyšela jsem tohle všechno a upřímně si řekla: Co to je zas za povídačky! Dceru jsem se mnohokrát ptala, jestli je všechno v pořádku, a vždycky mi s úsměvem řekla, že je to úžasné. Tehdy jsem mávla nad slzami své nové příbuzné rukou myslela jsem, že se jí jen nechtělo na svatbu.
Jenže přesně za dva měsíce mi dcera nakráčí domů, oči jako vodopád, kufry za sebou. Ukázalo se, že manžel požádal o rozvod. Prý stále miluje svou bývalou, moje dcera ho nebere a celé to byla jen pomsta. A teď si lámu hlavu, proč jsem to nezastavila. Vždyť jsem… to tušila.
