Minulý víkend jsme s manželkou vyrazili na návštěvu k jejím rodičům na rodinnou večeři. A právě tehdy se to zvrtlo.
Začalo to úplně normálně seděli jsme u stolu, povídali si o všem možném. Jenže, nevím jak, zase jsme skončili u tématu mého zaměstnání. Zase to otevřela moje žena, Jitka.
Vlastně to nebylo úplně mimo mísu. Poslední dobou jsme totiž řešili, jestli u nás u rodičů nepřistavíme bazén. O tom jsme snili už roky, a letos Jitka rozhodla, že už nemá smysl to dál odkládat.
K tomu jsme chtěli vyměnit auto zimy tady v Brně jsou tvrdé, a už nějakou dobu se bavíme o tom, že stávající Škoda už nebude dlouho sloužit. No a v létě jsme si plánovali dovolenou u moře, protože jsme tam nebyli už tři roky. Jenže u nás v rodině jsem jediný, kdo do práce chodí.
Mně to vyhovuje, aspoň co se týče mojí práce nestěžuju si, fakt mě to baví. Jenže firma, kde dělám, teď bojuje s nějakými finančními problémy. Pár lidí už muselo odejít a ostatním snížili plat na dobu neurčitou.
Tak jsem prostě řekl, že máme něco naspořeno, ale stačí to maximálně na skromnou dovolenou v Chorvatsku a pokud ceny nepolezou nahoru, koupíme nějakou hodně základní Fabii.
Ale Jitka byla pořád přesvědčená, že bazén jejích rodičů musí mít přednost před našimi plány. To mě naštvalo, takže jsem jí to řekl no, a hádka byla na světě. Skončilo to tím, že mi vyčetla lenost a že nemám snahu najít si lepší místo, aby rodina měla dost peněz na všechno.
A jasně, u stolu se to rozjelo znova. Už jsem se nedokázal ovládat a chladně jsem připomněl, že její rodiče od nás každý měsíc dostávají slušnou podporu v korunách, a pokud bych byl přímý, celá tahle večeře je skoro na můj účet.
Takhle jsem to neměl říkat, jenže bylo pozdě. Najednou jsem seděl nad kyselým zelím a Jitka začala svoji emočně nabitou řeč. Byla dotčená a hodila mi ještě pár “zajímavých” věcí na hlavu. Dlouho jsem to nevydržel, prostě jsem v tichosti odešel domů.
Tam jsem sebral její věci a odnesl je k jejím rodičům do Židlochovic. Přijde mi, že takové pitomosti do manželství vůbec nepatří a že bychom se takhle chovat neměli prostě to jde přes čáru. Teď sedím doma, mám v hlavě prázdno a fakt nevím, co dělat dál…
