15.května
Přemýšlím, jak složitý je život, a přitom si ho jen komplikujeme sami.
Už na základní škole jsem, jako Vendula, poznala, že Tomášovi se líbím. Byl to tak zřejmý fakt, že to sotva schovával. Po vyučování v desáté třídě čekal, až vyjdu ze školy, a šel se mnou vedle jako věrný rytíř. Když mu něco povídal, smála jsem se nahlas, ale vztahovala se na něj jen přátelsky.
Spolužáci nás zpočátku šprýmovali: když Tomáš nebyl poblíž, ptali se:
Kam jdeš sama, kde je tvoje ochrana?
Nevím, odmrškařila jsem a zasmála se.
Vendula (to jsem já) si byla vědoma, že Tomáš je do mě zamilovaný, a hrála si s tím, jak chtěla. Seděli spolu při hodinách, pomáhal mi s testy, byl výborný student, na rozdíl ode mě, která se topila v trojkách.
S kamarádkou Bárou jsem si povídala, že Tomáš je čestný chlap, z něj by mohl být dobrý manžel.
Ach, Bára, nelíbí se mi, že je Tomáš tak skromný a žije s matkou. Co z něj vezmu? Bude celý život obyčejným rodinným mužem. Já toužím po vášních a vzrušení, řekla jsem v jedenácté třídě.
Vendulko, myslíš, že z Antona se stane pravý manžel? zeptala se Bára. Nemůžeš tak otevřeně ukazovat klukovi, že se ti líbí. Všichni ve třídě, včetně Tomáše, vědí, že o tebe bloudíš.
Odkud to víš? Ty jsi přece ještě nikdy netvořila nic s klukem, jsi tichá. Proč bych to měla skrývat? Anton to taky ví a dokonce spolu mrkáme, odpověděla jsem.
Vím to z knih, filmů a máma mi vždycky říká, ať raději kluk běží po tobě, ne ty po něm, odvětila Bára. Vendula a Bára jsou přátelé od dětství, nemají před sebou žádná tajemství. Já jsem spíše rychlá, Bára klidná a tichá.
Školní láska
Na promoci z ničeho nic Anton, který do té doby jen lehce přitahoval mou pozornost, mě spatřil v elegantní šatech, štíhlou a téměř nehmotnou. Přistoupil, vzal mě za ruku a vedl ke středu sálu. Tančili jsme, a náš pár přitahoval obdiv. Tomáš stál stranou smutně, zatímco Bára ho sledovala a chápala jeho smutek.
Pak Anton řekl:
Co kdybychom se spolu sešli? Dnes jsem tě viděl úplně jinýma očima. Jsi krásná a máš zářivý úsměv.
Dobře, odpověděla jsem, snažíc se schovat radost, ale selhalo to byla jsem v sedmém nebi.
Anton už dlouho věděl, co se mi líbí, ale kolem mě bylo tolik dívek, a výběr byl těžký. Mé srdce mělo širokou a milující duši. Tuto noc jsme se s celou třídou tancovali až do rána, pak jen my dva, a Anton mě doprovodil až domů. Tomáše jsem vůbec nepřemýšlela, odešel brzy domů, protože jeho matka byla nemocná, a ne jen kvůli tomu. Proč bych měla myslet na Tomáše, když je tu Anton? Jak se říká: Bolíme ty, kdo nás milují, ale dobré nepoznáme.
Od té chvíle jsem snila o společném životě s Antonem, i když studium ještě čekalo. Co by mě mohlo zajímat o studium, když přichází taková láska? Mluvila jsem s Antonem o budoucnosti, on jen přikyvoval.
Antoni, chci studovat na lékařské škole, a co ty? zeptala jsem se.
Já vůbec nic neplánuju. Sotva jsem dostal maturitu, smál se. Učitelé se radovali, když jsem konečně odešel ze školy. Půjdu učit se řídit u vojenské služby a pak nastoupím do armády.
Tak budeš sloužit, ale počkám na tebe, neměj vůbec pochybnosti, slíbila jsem, přitiskla se k němu.
Nemám pochybnosti. Vojna, vrátím se a vezmeme se, řekl a pevně mě objal. Cítila jsem, že touží po blízkosti a lehce naznačoval.
Antoni, ne počkej, snažila jsem se ho uklidnit. Když se vrátíš, podáme žádost o sňatek a budu tvoje. Tak mě vychovala mamka.
Anton souhlasil, nevyvíjel tlak. Netušila jsem, že po mě odejde k volnější Anětě a brzy se vrátí domů.
Počkávala jsem ho v armádě a čekala upřímně. Tomáš ke mně několikrát přicházel a říkal:
Vendulo, Anton není ten člověk, koho potřebuješ na celý život. Věř mi. Smála jsem se a brala ho jen za kamaráda.
Tomáš byl jediný syn své matky, která už dlouho ležela v posteli. On se o ni staral, občas volal sousedku Věru, aby mu pomohla umýt matku.
Jakmile matku postavím na nohy, budu mít víc času, říkal známým. Studoval na místní vysoké škole, nechtěl jezdit do Prahy.
Čekání a zklamání
Čas plynul, Anton se vrátil z armády. Když jsem po škole běžela k němu, vstoupila jsem do jeho domu a zůstala jsem ztuhlá obejmul ho jiná dívka, smáli se společně. Stres mi přepadl jako bouře a vyběhla jsem domů jako rozhozená.
Máma mě uklidňovala:
Dcerko, říkala jsem ti, že Anton si tě nezaslouží, a Tomáš ti o tom říkal. Jsi tvrdohlavá, přisvojila sis, že kromě Antona nikoho nepotřebuješ.
Později jsem se dozvěděla, že Aněta, se kterou jsem ho přistihla, čeká dítě a brzy se vezou. Šla jsem k Tomášovi a nabídla mu sňatek na oplátku za Antona. Možná Tomáš už něco tušil.
O dva roky později jsem žila s Tomášem v míru. Jeho matka zemřela, zůstali jsme v Tomášově domě. Cítila jsem, že manžel mě miluje celým srdcem a čeká něco víc než jen úctu, ale já se nemohla přenutit. Uzavřela jsem se v lastu před světem, vycházela jen občas. Nějak jsem se pochylela na celém světě.
Jednoho dne jsem šla z obchodu a náhodou jsem narazila na Antona. Pozdravila jsem ho a chtěla odejít, ale vzal mě za ruku.
Ahoj, Vendulo. Omlouvám se, že jsem tě zranil.
Co teď? Už jsem ti odpustila, řekla jsem, chtěla jsem rychle odejít. Anton byl krásnější, dozrál, a já se bála, že to nezvládnu.
Počkat. Poslouchej mě. Vím, že tě miluji jen tě. Vím, že jsi na mě čekala po armádě a se žádnou nešla. S Anětou jsme se rozešli. Dítě nebylo moje. Podvedla mě, řekl upřímně a já mu uvěřila.
Opravdu? To je pravda? nevěřila jsem vlastním uším.
Pravda, nemám důvod tě klamat.
Zavřela jsem dveře a život se mi zkomplikoval.
Můj život se převrátil naruby. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na Antona. Přiznala jsem se Tomášovi:
Setkala jsem se s Antonem, rozvedla jsem se. Miluji ho.
Vendulo, co děláš? křičela máma, Budeš litovat milionkrát. Tomáš tě miluje opravdu, ten Anton tě nestojí.
Tomáš mi opět říkal:
Vendulo, vzpomeň si, už tě jednou podvedl, proč to znovu přežíváš?
Vy s máma nic nechápejte. Miluji ho, odpověděla jsem a odešla k Antonovi.
Čas plynul, cítila jsem se nejšťastnější na světě. Anton občas přicházel z práce s trochou opilý, a já na to přikláněla růžové brýle. Jednoho rána však přišel domů s otiskem cizí rtěnky.
Antoni, co to je? přiložila jsem otisk k nosu a zeptala se, kde jsi byl.
Nevím, odkud to, předstíral, možná někdo chtěl, abychom se pohádali. Pak šel do práce.
Takový život Anton pokračoval často přicházel ve stavu lehké opilosti a s rtěnkou. Už jsme podali žádost o rozvod. Po dalším jeho výstřelku jsem vzala papíry a odešla. Nevolal mě, nechtěl mě najít. Žila jsem u mámy.
Máma mě varovala, Tomáš varoval. Neposlouchala jsem, láska mě zničila! často jsem přemýšlela v noci. A teď si kousám lokty, proč jsem zradila Tomáše? Jaký je můj osud?
Sama sobě však připouštím, že jsem zavřela dveře v manželství. Cítím hněv a chtěla bych křičet.
Často jsem myslela na Tomáše, chtěla bych se k němu vrátit, ale pýcha mě držela. Jednou jsem mu pomyslela poděkovat, když jsem ho uviděla na prahu našeho domu.
Víš, Vendulo, možná je to dobře, že se to stalo takhle. Teď konečně víš, kdo tě miluje pravdivě, řekl, aniž by se podíval do očí.
Běžela jsem k němu:
Díky, milý. Všechno jsem pochopila, děkuju, že jsi přišel.
Znovu jsme se vzali. Změnila jsem se. Byla jsem vděčná manželovi. Žili jsme s opravdovými city. Narodil se nám syn Jakub. Oba jsme v něm měli radost. Manžel mi pomáhal ve všem, cítila jsem jeho lásku a péči.
Neštěstí
Když mu bylo pět, vracela jsem ho z mateřské školy a potkala mě známá žena.
Vendulo, neviděla jsi, že Tomáš tě podvádí?
Jak? Ne, nikdy jsem si toho nevšimla. On to nedokáže
Všichni muži jsou takoví Ale viděla jsem Tomáše u sousedky Verky. Šla s její dcerou ven. Vypadalo to, že odchází z jejího domu. Dávej si na něj pozor, řekla a odešla.
Stála jsem jako přikovaná, i když Jakub držel mou ruku.
To nemůže být pravda! Přece to ne. Ale sledovala jsem ho a viděla jsem Tomáše s malou holčičkou. Nic se nezeptala, nic neřekla, vzala jsem syna a odešla. Zůstala jsem u přítelkyně Rádi v sousedním městě, podala rozvod. Stále jsem nechápala, jak mohl Tomáš udělat takové.
Poslední rozvod
Čas plynul. Tomáš nás s Jakubem nenalezl hned. Ani máma nevěděla, kde jsem. Byl hubený a smutný, zastavil mě před domem, kde jsem dočasně bydlela.
Vendulo, musíme si promluvit.
O čem? Nechci nic slyšet
Všechno jsi špatně pochopila Jsem i já vinen, měl jsem ti to říct dřív, ale bál jsem se, že mi neuvěříš. Žena, kterou jsem navštěvoval, byla manželkou mého přítele Igora. Igor havaroval, a ona měla rakovinu. Požádala mě, abych se staral o jejich dceru, když nemohla vyzvednout z mateřské školy. Když tě s Jakubem odešla, chtěl jsem tu dcerku vzít za sebe. Když tě našel, chtěl jsem vše vysvětlit. Je pozdě
Byla jsem v šoku, ale po zklidnění jsem objala bývalého manžela. Všichni jsme se vrátili domů. Rozvedli jsme se potřetí, naposled a tentokrát navždy.
Alinku jsme adoptovali a vyrostla spolu s Jakubem jako sourozenci. Děti dospěly, vystudovaly se, založily vlastní rodiny. Teď jsem s Tomášem bohatá na vnoučata. Často se scházíme u nás doma. Vždy děkuji osudu, který mi daroval lásku, štěstí, milého manžela a děti i když ne hned. Třikrát jsem se provdala. A všechny tři roky za jednoho muže. Stává se to
