Během práce poznal Vilém dívku jménem Doubravka. Vzali se tam a když Doubravka otěhotněla, Vilém ji přivedl domů ke svým rodičům. Ti však z novinky příliš nadšení nebyli.
Doubravka měla na bedrech spoustu povinností: vařila pro všechny, prala prádlo, uklízela celý dům, dojila krávu, čistila chlév a někdy dokonce i štípala dříví. Často dělala práci, kterou by jinak vykonávali muži, ale nejtěžší pro ni bylo, když rodiče pořádali návštěvy. Obvykle jich bylo minimálně sedm a ona se musela postarat o to, aby byli všichni pohostěni a najedeni.
Vařila proto spoustu jídel, a za hodinu na stole téměř nic nezůstalo. Když unavená dosedla na kraj stolu a nabrala si na talíř karbanátek, tchyně se na ni podívala a ušklíbla se:
Doubravko, dneska jíš nějak moc. Jsi taková drobná, ale vydáš toho za dva, rozesmála se nahlas.
Poté se do Doubravky začali navážet i ostatní hosté. Dívka potichu vstala od stolu a šla do kuchyně. Tam se rozplakala, protože celý den nic nesnědla. Její manžel mezitím jen mlčky přihlížel, jak jeho žena sklízí urážky. Z kuchyně Doubravka slyšela, jak tchyně pronáší:
Včera jsem na trhu potkala svoji bývalou snachu. Pořád mi říká maminko! To byla hodná holka, ne jako tahle!
Když všichni návštěvníci odešli, Doubravka se pustila do uklízení nádobí a zamířila s ním do kuchyně. Tchán šel za ní.
Stála u dřezu potichu a tchán si ji dlouho prohlížel. Po nějaké chvíli řekl:
Doubravko, víš, že tě nemám rád?
Dívku to velmi zabolelo, a proto raději nic neřekla. Tchán se jí zeptal ještě jednou, a Doubravka tiše odpověděla:
Vím.
Je to zvláštní. Všechno tu obstaráš, všem pomáháš, nikdy jsi na nikoho nebyla zlá, a stejně tě nesnesu. Není to divné?
Asi ano…
Doubravka věděla, že se po tomto rozhovoru nic nezmění a že si z ní budou dál dělat legraci. Nerozuměla tomu, proč to snáší…
Dokázala bys žít s mužem, kterému vůbec nevadí, že jeho žena denně sklízí urážky?
