Dnes si píšu něco do deníku, protože poslední roky mého života mi ukázaly, co v člověku opravdu je. S manželkou Evou jsme spolu sedm let. Žili jsme si hezky, řekl bych že přímo výborně. Můj byznys se rozhojňoval, Evča chodila do práce spíš jen proto, že ji to bavilo. Jedno jsme však měli společné za těch sedm let jsme neměli děti.
Jednoho večera jsem jí bez zvláštního důvodu objednal luxusní dovolenou na měsíc v Karlových Varech. Byla z toho nadšená, plánovala nám každý den a těšila se jak malé děcko. Jenže těsně před odjezdem mi přišel naléhavý obchodní telefonát. Musel jsem jednat a mohl na tom záviset i náš další život. Řekl jsem Evce, že budu muset zůstat doma a že jí navrhuju, aby vzala alespoň svou nejlepší kamarádku Lenku, ať si to spolu pořádně užijí a ona se nenudí.
Lenka to měla v životě pořádně těžké. Její máma často pila a na výchovu neměla čas ani náladu. Po maturitě Lenka nečekaně otěhotněla a brzy byla vdaná. Její muž ale chodil domů opilý a hádky byly na denním pořádku. Proto, když jsem jí to nabídnul, byla upřímně vděčná a Evča jí poděkovala i za mě.
Po měsíci, co se holky vrátily, jsem přijel Evče naproti na letiště v Ruzyni. Přivezl jsem ji domů, kde byla nachystaná večeře při svíčkách a na posteli okvětní lístky růží, aby věděla, že mi chyběla. Všechno bylo jak z pohádky.
Za další dva týdny mi Evča oznámila zprávu, která mě opravdu dojala čeká dítě. Byli jsme šťastní snad jako nikdy předtím. Jenže těsně před porodem se stalo něco, co bych nepřál ani svému největšímu nepříteli. Lenka doběhla za mnou a začala tvrdit, že Eva v lázních měla poměr s někým jiným a že to dítě prý není moje.
Ten den, když jsem to zjistil, jsem měl pocit, že se svět kolem mě rozpadá. Bál jsem se, že Evča zůstane sama, že se nám život rozbije na kousky a že budu muset přijít o to, co mám nejradši. Ale k mému překvapení bylo všechno úplně jinak.
Šel jsem za Evou, držel v náručí naši holčičku, a i když opravdu není celá po mně, rozhodl jsem se ji vychovávat jako vlastní. V ten den jsem Lence řekl, že pro nás přestává existovat.
Moje ponaučení? Láska někdy čeká zkoušku tam, kde bych ji nejméně hledal. Důvěra a odpuštění jsou důležitější než pýcha. Všechno, co dáváme jako rodina, se nám ve štěstí vrátí zpátky. Bez toho by život nebyl životem.
