Moje tchyně měla podivně tvrdohlavou a těžkou povahu, jako by její hlas v domě byl slyšet i ve snu. Hádky, její neustálé připomínky a zásahy do našeho života pluly mlhavě mezi kuchyňskými hodinami a pavučinami v rohu, takže s manželem jsme si mír hledali všude, i v šustění záclon. Navzdory tomu, že nesouhlasila, naše rodina musela pod jednou střechou žít hned po svatbě v Brně je draho a rodinné okolnosti se vlekly jako potah kočáru v podzimním dešti.
Občas jsme chodili s tchyní na snové výlety do lesa, kde sbírání borůvek pro marmelády připomínalo dávné pohádky. Zbylé ovoce nikdy nedošlo na naši rodinu, i když hrnce v kredenci cinkaly prázdnotou. Nejdřív jsem se účastnila jen víkendových sběrů, protože pracovní povinnosti mi svázaly ruce jako stará vázanka. Po narození dcery Elišky jsem však začala chodit téměř každé ráno, jak tchyně poručila prý nejlépe za ranního šera, přestože les voněl horkem, bzučeli komáři, byla všude čvachtající mokřina a žádný keř neposkytoval útočiště. Všechny plody stěhovala do své mrazničky, která vší tou úrodou brněla.
Jednoho surrealistického dne, když se sklenice s drobnými mincemi korun začaly vyprazdňovat, muž můj Marek s ní konečně promluvil o naší finanční nouzi. Povstal z gauče jako stín a jeho slova se rozplynula mezi závěsy. Rozhovor skončil neslavně nad miskou polévky, do které tchyně vložila jen tenký proužek masa, jakoby omylem do nebe. Cítila jsem se zahanbená a smutná, tak jsem se schovala do koupelny a slzy mi stékaly do umyvadla jako drobné šedé koruny.
Nakonec jsme si pronajali maličký byt na ulici Husitské. Malovali jsme si nový život bleděmodrými barvami, svoboda voněla nově v chodbách. Občas jsme starý dům navštívili, matně, jako v mlžné vzpomínce ale čaj, který tchyně vařila u kuchyňského stolu, jsem odmítala pít. Bylo to mé tiché gesto, snový protest, znak nesouhlasu s jejími útrapy. Myslím, že tchyně moje v tom poznala znamení, ale zda jí to vadilo, zůstalo v mlze.
Tak mi teď, v té snové krajině, povězte co si myslíte o podivné hře mezi snachou a tchyní? Kdo má pravdu a kde se ztrácí smysl za vírem českých dnů?
