Moje vlastní maminka mě vyhodila z bytu, protože její nový manžel jí byl přednější!
Do pěti let jsem žila s tátou a tehdy jsem byla spokojené dítě. Když ale zemřel, maminka se ke mně začala chovat odtažitě a hledala si svůj nový život. V osmi letech jsem najednou měla nevlastního otce, který se snažil řídit každý náš krok a převrátil můj svět vzhůru nohama.
Žili jsme podle rozvrhu, který určil on, rozdával úkoly, ale sám nehnul ani prstem, protože prý byl unavený z práce. Mamka mě nutila dělat všechno, co chtěl, protože se bála, že se naštve a bude zas hádka.
Jakmile jsem trochu povyrostla, začala jsem se bouřit bylo mi líto, že po škole domů neběžím odpočívat, ale nahoru do kuchyně vařit, uklízet, mýt nevlastnímu otci auto a dělat, co si zrovna vymyslel, zatímco ten zamilovaný pár jen seděl u televize. Když jsem se ozvala, dostala jsem facku a poslouchala kázání, jak jsem nevděčná, když pro mě tolik obětovali.
Kromě střechy nad hlavou a jídla, které jsem si vlastně vysloužila službou, mi nic nedali. Když jsem chtěla do kroužku, na doučování nebo do fitka, smáli se mi, že bych si měla nejdřív vydělat koruny, než je utratím. Oblečení mi skoro nikdy nekoupili. Když už jsem něco dostala, připomínali mi to týdny
Když mi bylo osmnáct a dodělala jsem střední školu, řekla mi mamka, že je čas najít si svůj vlastní podnájem, že nemám chodit na vysokou, nýbrž si najít práci, protože už u nich nemůžu bydlet.
Jsme z malého městečka na Vysočině, kde se práce shání těžko. Navíc jsem doufala, že až rodiče uvidí, že zvládám studium sama, vezmou mě zpět. Ale maminka na mě tlačila víc a víc, takže jsem poslední tři měsíce před maturitou místo učením trávila čas jako servírka od rána do noci, za pár korun, s minimálními dýšky, vydělala jsem sotva na nájem na dva měsíce a na jídlo mi nezbývalo. Maturita dopadla mizerně, protože jsem chyběla na klíčové hodiny, nestihla jsem se připravit a nedostala jsem se na státní vysokou, školné bych stejně sama nezaplatila.
V létě jsem dala výpověď a začala hledat lepší práci, protože mamka s jejím mužem se denně ptali, kdy už konečně odejdu, až mě opravdu vyhodili z bytu
Zkusila jsem ještě práci v drogerii, ale po pár dnech jsem si přivodila otravu a když jsem se chtěla vrátit, řekli mi, že už vzali jinou holku. Čas běžel, zkoušela jsem různá místa, ale nikde jsem si nebyla schopná vydělat na to, abych se uživila sama.
V půlce léta jsem slavila narozeniny a přijela za mnou teta Jitka. Nikomu jsem o svých potížích neříkala, ale když se mě v soukromí zeptala, už jsem to nevydržela a rozbrečela se. Ten den mi pomohla sbalit věci a vzala mě k sobě domů. Tak jsem splnila přání rodičů a odstěhovala se, a paradoxně mi tím bylo lépe.
Teta mi našla práci v knihkupectví přímo v našem městě, zvládala jsem studovat a vydělávat zároveň. Příští rok jsem udělala maturitu a konečně jsem se sama dostala na státní univerzitu v Praze. Teta mi se vším pomáhala, byla mi oporou i když mi rodiče znovu a znovu vyčítali, jaká jsem nevděčnice.
Čas plynul, vystudovala jsem, našla si fajn práci, vydělávám slušně v korunách a teď můžu být oporou já jí. Děkuji tetě za to, že mě v těžkých časech nenechala samotnou vracím jí to, jezdíme spolu na pěkné dovolené a podporuji ji, jak nejvíc umím.
