Tak si představ můj život a životní eskapády mého bráchy. Chodil skoro rok s jednou dívkou jménem Zdena. Byla opravdu krásná, vždycky upravená jako ze žurnálu a dovedla s každým prohodit pár vtipných slov. Se všemi skvěle vycházela, dokonce i já jsem se s ní spřátelila. Trávili jsme spolu dost času, courali po obchodech po Praze a posedávali v kavárnách u dobré kávy. Klasické pohodové dny.
Zdena byla opravdu výrazná osobnost, kolem ní se točila spousta přátel a měla slušnou známost. Pracovala jako marketérka ve známé české firmě, jezdila si ve své vlastní Škodovce a vždycky byla v obraze, co se právě letí mezi kabelkami a botami. Jako rodina jsme si potají přáli, aby si ji brácha nakonec vzal a byli spolu šťastní až do smrti, ideálně i o pár let déle. Jenže život by nebyl život, kdyby vždycky všechno hladce vyšlo. Bratr se Zdenou rozešel a komunikace s ní skončila. Bylo jasné, že tohle přátelství už je passé.
Ani měsíc neuběhl a bráška nám představil svou novou známost: Květu. K velkému překvapení oznámili, že se berou. Květa byla úplně jiný svět než Zdena: tichá, skoro nenamalovaná, obyčejné džíny, tričko, žádný velký povyk. Když jsme byli všichni pohromadě, spíš tam jen nesměle seděla s prázdným talířem a vidličkou v ruce. Ne že by byl brácha zrovna fanda módních blogerek, ale přece jen jsme čekali spíš druhý typ dívky.
Naše máma byla z Květy vyloženě zklamaná. Mezi náma, nebylo to jen tím, že byla tichá rodina Květy nebyla zrovna z centra Prahy, spíš odněkud z Hané, kde si s platem nevyskakují a místo univerzitní diplomy mají pořádné domácí brambory. Navíc, máma si neodpustila poznámky, že se Květa obléká jako paní učitelka po padesátce. Zatímco Zdena byla první třída, tady to bylo spíš retro.
Bratr si máminy rady vyslechl, ale šel si tvrdě za svým. Oznámil nám, že pokud Květu nepřijmeme, nebude s námi bydlet, ale klidně se odstěhuje s ní do podnájmu v Plzni. Přes všechny mumlání a zvednutá obočí se nakonec vzali a dnes, světe div se, žijí si v klidu a pohodě. Květa se u nás po čase úplně zabydlela, domácnost má jak z reklamy na čisticí prostředky a v lednici je pořád něco dobrého. Máma postupně uznala, že Květa bráchu opravdu miluje, a přijala ji mezi nás.
Nedávno jsem náhodou narazila na Zdenu. Smála se, zdravila, ptala se, co je nového. Pořád lítá po obchodech, značky, nejnovější outfity, vše na splátky. Na budoucnost moc nemyslí (kromě trendů na další sezónu). Když to teď porovnám, děkuji osudu za Květu. Zdena sice pořád vypadá jako katalogová modelka, ale to je tak všechno. Jsem vděčná, že všechno dopadlo jak mělo, i když jsem ze začátku s Květou moc nesouzněla.
Závěr? Všechno dobře dopadlo. Květa čeká mimino a my čekáme dalšího člena naší české rodinky. Někdy život prostě ví líp než vaše představy s diářem a tužkou.
No řekněte sami není to celé trochu k smíchu?
