Velmi atraktivní mladá žena nastoupila do letadla s takovou jistotou, jako by právě vyhrála jackpot ve Sportce. Na očích obří sluneční brýle; na rameni luxusní značková kabelka, kterou by si průměrný Čech koupil až po dvaceti letech šetření. Když našla své místo, ihned si všimla, že bude sedět vedle staršího pána skromně oblečeného, s čistou, ale už hodně ošoupanou košilí a botami, které pamatují ČSSR.
Usadila se, okamžitě zapnula zvonek a přivolala letušku.
Můžete mě přesadit jinam? pronesla hlasem, který by roztál i led na Lipně v zimě. Nemůžu přece cestovat vedle někoho takového podívejte se na něj, ty boty jsou snad z časů Karla IV. Já si zasloužím lepší společnost.
Letuška, překvapená až zaskočená, ale stále typicky klidná, se usmála: Omlouvám se, slečno, ale v ekonomické třídě máme všechna místa zarezervovaná.
Mladá žena protočila panenky na úroveň tělocvičného výkonu, zatvářila se jako při pohledu na nedělní knedlo-vepřo-zelo bez zelí a zadívala se znechuceně z okna.
Starý pán mlčky sklopil oči. Ani slovo.
Letuška, které bylo situace trapná, odběhla až k pilotovi – kapitánovi Novákovi, aby mu vše převyprávěla. Ten ji vyslechl, usmál se, pokrčil rameny a řekl: Nechte to na mně. To vyřešíme.
Za pár minut přichází zpět letuška, tentokrát s úsměvem, jaký mají prodavačky před zavřením krámu.
Slečno, promluvila zdvořile, kapitán povolil změnu místa. Omlouváme se, že jste byla nucena cestovat vedle tak nepříjemného člověka.
Mladá žena hrdě zvedla bradu, popadla kabelku a už si představovala, jak bude sedět v první třídě, roztahovat nohy a popíjet prosecco.
Vtom se ale letuška obrátila na staršího pána a s úctou pronesla:
Pane Černý, byl byste tak laskav a šel se mnou? Kapitán vás zve do první třídy.
Nastalo ticho, jaké by záviděl i chrám svatého Víta při mši.
A potom, jako by celý letadlo zadrželo dech, kabina explodovala potleskem, že by se za něj nestyděli ani na vyhlášení České Miss.
