Přestože jsem se už opravdu těšil domů a spěchal, zastavil jsem ještě u kraje silnice vedle místní skládky v okrajové části Plzně. Mezi tím neřádem, kde se obvykle povalují vyhozené bundy, kelímky od jogurtu, rozbité krabice a další všelijaké odpadky, jsem tentokrát zahlédl velký pytel, který sebou podivně cukal a zněly z něj slabé nářky.
Vůbec jsem nečekal, že v takovém místě narazím na něco jiného než na harampádí. Když jsem pytel opatrně roztrhl, naskytl se mi smutný pohled uvnitř na mě hleděl vystrašený štěně, někdo ho tu prostě zbavil a nechal napospas osudu, bez kapky vody pod pražícím letním sluncem.
Nedokázal jsem to nechat být. Zvedl jsem zoufalé štěňátko, opatrně vložil do auta a okamžitě vyrazil do nejbližší veterinární ordinace. Veterinářka paní doktorka Horáková ho prohlédla a zjistila, že je naštěstí v pořádku, jen hodně hladové a vyčerpané.
Poté jsem kontaktoval spolek na ochranu zvířat v Plzni s prosbou, jestli by mu nenašli milující domov. Měl jsem radost, že se jim hned za pár dní povedlo najít laskavý mladý pár, kteří si štěně vzali a pojmenovali ho Fanda. Fanda tak konečně našel domov plný lásky, kde o něj bude dobře postaráno.
Je mi upřímně smutno z představy, že se mezi námi stále najdou lidé, kterým je úplně jedno utrpení bezbranných tvorů. Zvířata oproti tomu chtějí jen trochu něhy a na oplátku nám dávají svou oddanost, jakou dokáže nabídnout málokdo. Každý živý tvor si zaslouží šanci stát se součástí laskavé rodiny.
Co se týče těch, co dokázali takto bezcitně vyhodit štěně na skládku, mohu jen doufat, že jednou pocítí důsledky svého krutého chování a snad si uvědomí, co způsobili. Ideálně by měli projít kurzem zodpovědného zacházení se zvířaty. Je nezbytně nutné, aby spolupracovaly organizace na ochranu zvířat s úřady a soudy, aby se podobné případy řešily důsledně a zejména aby se jim v budoucnu předcházelo. Musíme si v naší společnosti mnohem víc vážit empatie, soucitu a odpovědného přístupu k domácím mazlíčkům, nejen kvůli nim, ale i kvůli sobě samotným.
