Když zavzpomínám na staré časy, vybaví se mi příběh Marka, kterého jsem tehdy znal. Po absolutoriu na Karlově univerzitě v Praze cítil, že nastal vhodný okamžik vzít si svou první lásku z gymnázia, krásnou a bystrou dívku jménem Doubravka. Tehdy zrovna dokončovala diplomovou práci, a tak se mladý pár domluvil, že svatba bude brzy po jejím obhájení.
Marek s nadšením oznámil plány na svatbu matce, ale ta pro něj neměla dobré zprávy. Jeho matka prohlásila, že pokud si nevezme sousedku Andreu, nevezme si nikoho. Zeptala se syna, co je pro něj důležitější: úspěch nebo láska? Ve svých představách vždy viděla Marka jako úspěšného muže v Praze.
Andrea pocházela ze zámožné rodiny a už dlouho byla do Marka zamilovaná, zatímco jeho srdce patřilo Doubravce, děvčeti z chudých poměrů a s matkou, o které se v Libni šířily všelijaké pověsti. Co by tomu řekli lidé, pomyslela si matka…
Další snachu nepotřebuji. Udělej, co uznáš za vhodné, řekla nakonec matka.
Marek matku dlouho přemlouval, ale ona byla jako skála. Nakonec řekla, že pokud si vezme Doubravku, zřekne se ho. Marek strachy ustoupil. Ještě půl roku se s Doubravkou vídal, ale jejich vztah postupně vyhasl.
Nakonec si vzal Andreu. Ta Marka milovala, ale dohodli se, že svatbu nebudou slavit Marek nechtěl, aby Doubravka někde viděla svatební fotografie. Andrea byla z dobře situované rodiny, a tak se Marek nastěhoval do jejich velkého domu na Vinohradech. Její rodiče mu pomohli rozjet kariéru, ale opravdové štěstí mu to nepřineslo.
Děti nikdy nechtěl. Když si Andrea uvědomila, že ho k rodině nepřesvědčí, sama podala žádost o rozvod. V té době bylo Markovi čtyřicet a Andree třicet osm. Andrea se později znovu vdala, narodilo se jí dítě a našla opravdovou spokojenost.
Marek si stále přál oženit se s Doubravkou, zkoušel ji najít, ale bez úspěchu. Jako by se po ní slehla zem. Později mu jedna známá pověděla, že Doubravka po jejich rozchodu rychle vstoupila do manželství s prvním mužem, kterého potkala a ten se z ní vyklubal surovec. Ubil ji k smrti.
Po této tragédii se Marek stáhl do starého bytu svých rodičů na Smíchově, odkud již téměř nevycházel a utápěl svůj žal v pivu a slivovici. Večer co večer seděl u stolu, před sebou fotografii Doubravky, a nikdy si neodpustil matčinu neústupnost.
