Už byl večer. Zeť přivedl svou tchyni domů. Položil dvě z jejích kabelek na podlahu v předsíni a ona šla navštívit Sáru.

Byl už podvečer. Zeť přivedl tchyni domů. Položil dvě její tašky na chodbě na zem a šel se podívat za Jitkou. Když Jitka spatřila svou matku, pohltila ji vlna zklamání. Takže teď se o tebe budu muset starat celý zbytek svého života? Stejně se už nevrátíš zpátky do vesnice…?

Před časem jsem se dozvěděla příběh své staré známé, která se nechovala hezky k osudu své stárnoucí matky. Nakonec však vše dopadlo dobře a o její matku se postaral právě její zeť, který jí zaplatil dobrý pobyt v soukromém sanatoriu. Jenže Jitka tehdy netušila, co se vlastně stalo, a zjistila to až po propuštění své matky z kliniky.

Jitčin manžel přivedl tchyni domů a řekl své ženě: Tvoje maminka je teď zase v pořádku, nakoupil jsem jí všechno, co potřebuje, ale nějakou dobu musí být pod dohledem. Takže u nás bude bydlet pár týdnů. Doufám, že ti to nevadí?

Samozřejmě by bylo logičtější, kdyby se Jitka sama svého muže na něco takového zeptala. Vždyť šlo o její vlastní matku. Namísto vděčnosti za péči ovšem Jitka rozpoutala zvláštní a nepochopitelnou scénu: Mami, právě jsem se přestěhovala do Prahy, začínám si konečně uspořádávat svůj život, a najednou jsi tady! Chceš tu žít v jednom bytě se mnou! A to znamená, že se o tebe mám starat celý život, už nebudeš chtít zpátky do naší vesnice?

Starší maminka se po těch slovech cítila velmi smutná, ale nejvíc byl překvapený Jitčin manžel.

Konečně jeho žena ukázala svou pravou tvář. Takovou Jitku tehdy, když ji žádal o ruku, neznal. Maminka si začala balit své věci s úmyslem vrátit se na venkov, a Jitka s bouchnutím dveří uraženě odešla ke kamarádce. Když se v noci pozdě vrátila domů, našla u dveří sbalené kufry a na stole jízdenku na vlak. Nechápala, co se děje, a zeptala se muže:

Proč? Maminka ještě neodjela? Nebo ty někam jdeš?
Ne, tohle jsou tvoje věci a tvoje jízdenka. Možná bude lepší, když zatím budeme bydlet odděleně. Dlouho jsem toužil po dítěti, ale po dnešku jsem si uvědomil, že si nepřeju, aby naše děti měly takovou matku. Zamysli se nad tím, co děláš. Pobývej chvíli na venkově v domě své matky, ona zatím zůstane tady. Až přijdeš k rozumu, vrať se, oznámil jí muž své rozhodnutí. Jitka by si nikdy nepomyslela, že by její muž něco takového udělal.

Rate article
DoN
Už byl večer. Zeť přivedl svou tchyni domů. Položil dvě z jejích kabelek na podlahu v předsíni a ona šla navštívit Sáru.