Kristýna se vdala hned, jakmile jí bylo dvacet. Její manžel byl o něco starší, ale věkový rozdíl ji nikdy neodradil. Vždy stála za Ondřejem jako skála. V poslední době ale začala litovat, že s ním kdy vůbec začala chodit. Tady je její příběh.
Bydlíme v bytě 2+1, který patří mému muži. Má dobrou práci a slušně vydělává, jenže často cestuje služebně. Já mám svou malou firmu, kterou se snažím rozjet. Ještě k tomu dálkově studuji vysokou školu. Domácí povinnosti mi samozřejmě nikdo neodpustí. Snažím se mít doma uklizeno a vždy něco navařeno.
Ondřej platí všechny poplatky za byt o to se vůbec nestarám. V poslední době mi ale začal vyčítat, že prý spotřebuji příliš vody a elektřiny. Zpočátku jsem tomu nevěnovala moc pozornost, ale později mě jeho neustálé řeči opravdu začaly rozčilovat.
Odteď si budeš platit elektřinu a vodu sama. Já pořád pracuju, často jsem na pracovních cestách. Když utrácíš, tak si to plať! Zbytek složenek dál zaplatím já, ale tyhle dvě jsou tvoje. Jestli nezaplatíš, nebudeš mít ani světlo, ani vodu.
To máme opravdu krásnou rodinu! Vůbec tě nenapadlo, proč spotřebuji tolik elektřiny a vody? Možná proto, že vařím, uklízím, peru, dělám na počítači! A mimochodem proč tolik vyčítání? Mám šetřit vodu, sedět potmě a mýt nádobí ve studené vodě? Už ti přeskočilo?
Jestli nechceš platit ty, nemusím ani já. Můžu bydlet u rodičů a nebudu počítat, kolikrát si umyju ruce nebo kolik kilowatthodin spotřebuju. Tak si klidně vař, per a spoř! Mimochodem, budeš muset nosit prádlo, co už není zrovna čerstvé. Máš rád čisté košile? Tak se zeptej, kolik elektriky a vody žere pračka!
Po téhle odpovědi už neměl Ondřej žádné další výhrady.
Zachovala se Kristýna správně, nebo ne?
