Dnes zažila Šárka nepříjemný incident v práci. Kousek jablka vylétl směrem k ní. Všichni zákazníci v obchodě, kolegové, vedoucí, ředitelka byli svědky této situace.
Podle vzhledu by člověk neřekl, že se chová nepatřičně, poznamenali návštěvníci. Žena, která urážku směrem k Šárce vyslala, působila vzorně měla elegantní kostým, čerstvě upravený účes, precizní manikúru. Její lodičky s vysokým podpatkem se leskly v záři světel. Kolegové si tuto paní pamatují naposledy ji viděli před dvěma měsíci. Tenkrát tu strávila pět hodin vybíráním šatů a měli dost času ji poznat.
Jste všichni tak líní a nevychovaní? tehdy řekla. Nikdo se s ní ale nehádal, šaty si koupila a odešla. Dnes se vrátila rozhodla se šaty vrátit. Vypadalo to, že je možná vadné, ale nebylo. Prostě je nosila dva měsíce, barva ji omrzela a chtěla je vrátit, ačkoliv termín na vracení dávno vypršel. Šárka zdvořile odmítla její požadavek. Tak mi udělejte reklamaci na vadu, navrhla paní. Omlouvám se, ale to není možné bez zjevné vady, odpověděla Šárka. Pokud chcete, můžeme šaty poslat na posouzení, dodala klidně.
Nemám čas čekat na posouzení. Souhlasím, napište prostě, že tam je vada,” začala paní zvyšovat hlas. Rozumím, že souhlasíte, ale nemůžeme označit za vadu bez expertizy. Mám snad letět do jiné země, aby mi šaty vyměnili? Šárka vůbec netušila, proč paní mluví o jiné zemi. O čem to vůbec byla řeč? Žena pokračovala a postupně začala křičet. Vedoucí vyšla ze své kanceláře, zaslechla její křik.
Co se tady děje? ptala se. Vy jste ředitelka? Peníze mi vráceny nebudou? Můžete mi dát datum nákupu? Co máte pořád s tím datem? Šaty jsou vadné, je na nich skvrna!” Ano, je tam skvrna, ale nemůžeme šaty přezkoumat bez posouzení. Musíme zjistit, jestli skvrna byla tam už při koupi…
Podvod, švindly všude! přerušila ředitelku žena hlasitým výkřikem. Šárka zkusila znovu: Omlouvám se, ale ty šaty jste nosila dva měsíce, ušpinila jste je, teď je chcete vrátit. Nemůžeme dávat věci zadarmo, nemůžeme vyměnit šaty. Tehdy Šárka ucítila nával ponížení, když ji zasáhl ten kousek jablka. Nikdo si ani nevšiml, odkud ho paní vzala. Šárku to hluboce ranilo a odešla z místa. Zákaznice se dál hádala s vedoucí a ředitelkou.
Dejme jí peníze a ať odejde, navrhla vedoucí. Ne, odmítla ředitelka, která byla zvyklá uklidňovat konflikty, nebudeme tancovat, jak ona píská. Přišla nás obalamutit, nenecháme se manipulovat, řekla a přivolala policii.
Nad obchodem se rozprostřelo napětí; pohledy zaměstnanců, hněv zákaznice, Šárčina tichá bolest a nespokojenost visely ve vzduchu. Nikdo netušil, jaký konec bude mít tento den jen tichá douška, že spravedlnost je v každé korunce, i v těch, které nevrátíte zpět.
