Cestou domů si Tomáš vzpomněl na ráno, kdy mu jeho žena oznámila, že je těhotná. Toužil ji překvapit, a tak se pustil do přípravy slavnostní večeře ovoce plný vitamínů, jak by řekla jeho maminka: Pořádná dávka švestek dělá divy! Po třech letech, co marně doufali v miminko, přišel konečně ten okamžik Tomáš byl štěstím bez sebe.
Než manželka přišla domů, ještě stihl zaběhnout do zlatnictví na Vinohradské a koupil jí náušnice s nadějí, že jí to vykouzlí úsměv na tváři větší než výhra ve Sportce. Jenže když dorazila, vypadala bledá skoro jako pálenka ze Strakonic a během chvíle už choulila deku na gauči. Tomáš, lehce nervní jak student u státnic, volal doktora, ale žena ho rychle ubezpečila, ať ji nechá být že prý je to dobrý.
Celý večer si povídali jen tak na půl huby, slavnostní večeře zůstala stát na stole jako socha svatého Václava. A čas běžel. Pak přišlo to slavné slovo porod! Sestřička jim oznámila, že mají syna.
Jenže když Tomáš zašel s porodní bábou za doktorem, čekala ho studená sprcha. Doktor pravil, že kluk je fešák, ale jedna noha se nezdá v pořádku možná nikdy nebude chodit jako běžný malý pražák. A co víc, Marie, jeho žena, se už rozhodla nechá malého v porodnici.
Tomáš byl v šoku jak u rozbitého litru medoviny. Zkoušel Marii přemluvit, aby si dítko nechali dokonce i její maminka prosila. Ale kdepak, se ženami z Brna nikdy nehneš. Na konci si Tomáš sbalil věci, zajistil byt, nakoupil za pár tisíc korun českých postýlku, kočárek, plenky a stal se plnohodnotným tatínkem.
Se zarputilostí sobě vlastní ponořil se do hledání informací o synově nemoci. Zjistil, že poblíž jejich vesnice žije paní, která by mohla pomoct a šel za ní pro radu. Tajně doufal, že najde starou babičku s šátečkem, místo toho otevřela mladá žena. Přislíbila pomoc malému Martinovi ale pod podmínkou, že Tomáš s nimi bude bydlet.
Po šesti měsících už se Martin sápal po nábytku jejího bytu. Tomáš mezitím zjistil, že se do té ženy zamiloval. Mezi nimi to zajiskřilo víc než na Petříně o prvním máji. Přestože měl obavy ze svého minulého vztahu, otevřeně jí vyznal city. Ona souhlasila a řekla své trefné české ANO. Martin tak získal milující mámu a Tomáš oddanou ženu.
Dva roky nato, když slavili v jedné rovné pražské porodnici narození druhého dítěte, narazili na Marii. Poznala svého prvního syna, Martina, podle toho, jak pobíhal chodbou. Dívala se na něj s takovou pýchou, jako by právě skóroval v hokeji za nároďák a možná jí taky trochu zacukala brada.
