Jan a já se seznamujeme, když nám oběma je sedmadvacet. V té době už má Jan úspěšně ukončenou vysokou školu s červeným diplomem a připravuje se na obhajobu. Daří se mu ve studiu i v životě. Stihne si během studia vydělat na dvoupokojový byt v Brně a k tomu přikoupí garáž. Hned po škole má v plánu si pořídit auto. O rok později máme svatbu. A za dalšího půldruhého roku se nám narodí dcera. Když slavíme třicáté narozeniny, naše dítě má už dva měsíce.
Blíží se Janovy narozeniny a já navrhuji, že bychom je mohli oslavit v restauraci, i s jeho rodiči. On ale nesouhlasí. Říká, že chce mít své narozeniny jen s námi, se svými holkami.
A tak to také uděláme. Druhý den, po práci, jede Jan k rodičům. Dlouho tam ale nezůstane. Vrací se brzy domů, usedá na gauč a rozpláče se. Zůstávám v šoku. Dospělý, samostatný muž, otec rodiny, najednou pláče jako malé dítě. Sedám si k němu a začínám ho tišit. Teprve tehdy se otevře. Vyjde najevo, že v dětství dostával výprask prakticky za každou maličkost: za hraní s míčem, za špinavé tričko, za kaňku v sešitě Bil ho nejen otec, ale i matka.
Když jsem byl starší, přestali mě bít, ale hezké slovo jsem od nich nikdy neslyšel. Vystudoval jsem technickou školu s vyznamenáním.
No a co, je to jen průmyslovka. Ty půjdeš na vysokou. A tak šel, i když to nepotřeboval.
Koupil si byt.
To je jen padesát metrů. Kritizovali ho, přestože dodnes žijí v domě, který má sotva třicet metrů čtverečních. Oženil se Ta tvoje je malá a hubená. Ta vůbec neporodí?
Porodila.
Kdo ví, čí to je dítě. Není na něm nic našeho!
A nakonec mu rodiče vyčtou, že neudělal hostinu k jejich výročí svatby.
Neprominutelný, nevděčný syn!
To je jejich verdikt. A Jan se mě ptá:
Jsem opravdu tak špatný člověk, že mě rodiče nemilují? Odpovídám mu, že někteří lidé prostě neumí milovat. Jan měl smůlu, že se narodil do takové rodiny. Teď má ale mě a naši dceru. My ho máme moc rády. Protože je ten nejlepší na světě.
Nevíš, jak šťastná je tvoje dcera, když tě slyší večer přicházet z práce? A když si Jan vzpomene, jak se na něj dcerka směje a svítí jí oči, zase se uklidní. A nakonec se na mě usměje.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
