Když jsem býval běžným zaměstnancem, makal jsem jako každý jiný za pár korun, všichni moji příbuzní mě z nějakého důvodu milovali, zvali mě na každou rodinnou oslavu, pomáhali mi, kdykoliv bylo třeba.
Jednoho dne už jsem měl toho života po krk a rozhodl jsem se, že si od píky založím vlastní podnikání. Jenže jsem neměl ani halíř do začátku. Rodiče mi zemřeli, když mi bylo devatenáct oba zahynuli při autonehodě.
Moje teta se později vdala za bohatého muže. Myslel jsem, že by mohla pomoci, že to nebude problém. Mýlil jsem se.
Teta tvrdila, že podnikání je moc riskantní a nechce do toho dávat svoje peníze. Upřímně řečeno, nezlobím se na ni. Kdybych byl na jejím místě, zachoval bych se stejně. Byla to její volba, chápal jsem to a necítil se uražený. Půjčka z banky pro mě nepřicházela v úvahu úroky jsou obrovské, to bych neutáhl. Musel jsem šetřit na všem, dokonce i na jídle, hledat si další brigádu a spořit na rozjezd svého podniku.
Postupně se mi v hlavě začalo vše vyjasňovat. Dobře jsem věděl, jaký typ podnikání chci, co přesně potřebuji pro jeho rozjezd, kolik musím našetřit a jaké náklady mě čekají. Byl jsem rozhodnutý to dotáhnout až do konce, bez ústupků. O vlastním podnikání jsem snil už jako kluk a teď jsem měl šanci si to splnit. Jediné, co mě mrzelo, byly narážky od tety. Pokaždé, když jsem se někde objevil, smála se a říkala:
No podívejme, velkopodnikatel dorazil! Máme tu VIP hosta, sám pan podnikatel si přisedl ke stolu s námi.
Když se mi konečně podařilo otevřít vlastní agenturu, většina příbuzných ode mě dala ruce pryč, hlavně teta. Ale mě to neodradilo. Právě naopak, nikdy jsem nebyl víc odhodlaný. Za rok a půl jsem otevřel v našem městě několik poboček.
Po nějaké době mi teta zavolala, že její syn bude nastupovat na vysokou školu. Poprosila mě o finanční pomoc a chtěla mu zařídit i bydlení. To už byla rozvedená, bez práce a jen těžko zvládala vyjít aspoň s minimálním příjmem. Vzpomněla si, že existuji.
Já jí ale odmítl pomoct. Plánoval jsem otevírat pobočky i ve vedlejších městech, což vyžadovalo spoustu peněz syn mé tety prostě nebyl moje priorita. Po mém odmítnutí se ode mě definitivně odvrátila, ačkoliv se mi předtím sama neozývala…
Dnes mám své pobočky úspěšně v provozu. Podnikání mi každým dnem kvete a syn tety pořád sedí mámě na krku. Nikdo z příbuzných mu nechce pomoct ani ho vzít pod střechu tehdy je totiž teta všechny odehnala.
