Hele, víš, moje žena byla vždycky šíleně plachá. Když jsme byli v partě s kamarády, spíš poslouchala, do hovoru se nezapojovala, dokud se jí někdo nezeptal. Nikdy neměla potřebu být středem pozornosti, nevyvolávala žárlení ani žádné scény. Prostě si mě vážila, nikdy mi nedávala žádné ultimáta a s laskavostí přijímala všechny dárečky, co jsem jí přinesl.
Na náš vztah by každej koukal a řekl, že je prostě vzorovej. Nic jsme si netajili, všechno jsme řešili společně. Když jsem přišel domů z práce, věděl jsem, že na mě čeká teplá večeře, uklizený byt a usměvavá žena taková Zdeňka. Co víc si člověk může přát?
No jo ale znáš to. I když jsem měl skoro pohádkovej rodinnej život, začalo mi chybět trochu vzrůšo. Něco mě pořád hlodalo hlavně teda náš intimní život. Popravdě, skoro žádnej nebyl. Nebylo mi to po chuti, takže jsem si nakonec začal něco bokem.
Jednoho dne na to Zdeňka přišla a rozešli jsme se. Šel jsem bydlet ke své nové přítelkyni, ale teprve tam mi došlo, jaká to byla pitomost. V bytě byl věčnej chaos, po práci mě nečekala žádná voňavá večeře a ani jsme si neměli moc co říct.
A když jsem se chtěl vrátit ke Zdeňce, už bylo pozdě. Mezitím si našla někoho jiného.
Furt si to vyčítám. Svojí hloupostí jsem přišel o fakt výjimečnou ženskou a už to nikdy nevezmu zpátky.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
