Tchyně
Jaroslava Hrušková byla ženou, kterou byste nejraději vytesali do kamene. Nechůze, nýbrž kráčení. Ne pohled, ale pohled, co proráží železo. Ne řeč, ale výroky, které se zapisují do kronik. Kdyby ji někdo postavil na podstavec, byl by to památník, nikoli obyčejná žena.
Vlastnila velkoobchod s potravinami, měla za sebou dvě soudní řízení za výtržnictví a jedno za neúmyslné ublížení na zdraví, a k tomu tři dcery, které se jí narodily mezi těmi procesy. A samozřejmě tři zetě.
Po svatbě jim přečetla práva a povinnosti, a důkladně jim oznámila seznam trestů za jejich porušení.
Do drobných hádek se Jaroslava nepletla, šetřila si nervy. Dcerám kategoricky zakázala rušit mamku kvůli maličkostem naučte se řešit si věci sami. Obracet se na ni bylo povoleno pouze když se ztratí někdo nebo něco důležitého, případně když je potřeba něčí mrtvolu uklidit.
Zetě politiku nezasahování oceňovali a raději se s tchyní nehádali, protože výraz v afektu měla Jaroslava vyrytý mezi obočím.
Nejmladší zetě, Tomáš, si na ní moc nezakládal strach neměl, rodinu vedl v sousedním městě, a cítil se nezávislý a svobodný. Až do chvíle, kdy se rozhodl přijmout pozvání šéfa na sobotní pánskou saunu s dalšími třemi kolegy.
Ženě Tomáš oznámil, že bude pracovat déle, musí něco dodělat. Zkušenější kolegové si připravili lepší alibi: jeden vzal z domu pruty a stan, prý pojede s přáteli na ryby, a pro manželku objednal kýbl živých kaprů. Další dva si sbalili notebooky pro noční turnaj v tankové hře. Šéf saunu před ženou neskrýval.
Když už bylo kolem půlnoci, pití a saunování přestalo bavit, rozhodli se, že trochu zpestří večer a vybrali peníze na dívky. Na dvě jim vyšlo, ale byly tak nepěkné, že šéf navrhl výměnu za jednu hezčí, kolegové však raději koupili další láhev slivovice.
V půlnoci, když už byla Jaroslavina nejmladší dcera Martina úplně na nervy, se rozhodla zavolat matce.
Mluv rychle, mám skládku na dvoře, prohodila Jaroslava.
Mami, Tomáš se nevrátil z práce, mobil vypnutý, pracovní také, nemohu se dovolat kolegům ani šéfovi. Mami, co když se něco stalo!
No sakra, ten blbec! Neboj, Martino, zjistím to!
Jaroslava dala úkol skladníkům, nasedla do auta a zamířila do sousedního města, cestou vyřídila několik telefonátů.
Za půlhodinu věděla, v které sauně a s kým se její zetě baví, za hodinu už byla před městem, a za čtvrt hodiny vešla do sauny, doprovázena vyděšeným zaměstnancem.
To rozproudilo večerní klid, a Tomáš získal solidní alibi v podobě hematomu a ulomeného zubu.
Šéf se snažil vzít kontrolu:
Co si dovolujete, paní?! Kdo vlastně jste? Volám policii!
Ale neznal Jaroslavu Hruškovou! Kopání do zetě zastavila, jednou rukou popadla nůž ze stolu, druhou sáhla šéfovi na krk:
Jen to zkus, frajere! Uříznu ti jazyk! Já jsem tchyně toho troubu!
Klid, holky! křikla na dívky u bazénu a zamířila s nožem na zetě.
Tak co, miláček, něco tě tlačí v kalhotách?
Mami! udiveně v koutě vzdychl Tomáš, Vy to neuděláte!
A proč bych měla váhat?
Nezradil jsem vaši dceru! Zeptejte se klidně kohokoliv!
Jaroslava se otočila na dívky.
Nikdo nezradil, zachroptil šéf, snažíce se popadnout dech.
Vidím, holky jsou divné! Proč jste vůbec brali takové?
Nalila do sklenky slivovici a podala Tomášovi:
Pij. Analgetikum.
Tomáš, klepající se, sklenici vypil.
Tak co je tady za bordel? Mluvte!
Chtěli jsme si odpočinout, ale moc to nešlo. Nudné to bylo a dívky nevábné.
Jaroslava usedla ke stolu, odkrojila kus salámu:
Fantazie nemáte, chlapci, řekla s plnou pusou. To je co? kývla na pruty.
Moje alibi, ozval se rybář.
A tohle? kopla vedro s kapry.
Taky.
Hezky promyšlené, aspoň něco. Bez mě byste se v tom plácali. Ale máte štěstí!
Obrátila kapry do bazénu, ryby okamžitě zmizely v různých směrech.
Tady máte, podala jeden prut rybáři, druhý tankistovi, budete ryby chytat. Holky, do vody! Pracovat na odměnu!
Dívky rychle vpluly do bazénu.
Pravidla: chlapi chytají pruty, holky rukama. Kdo něco uloví, odchází celý.
Ty, ukázala na druhého tankistu, zapisuješ výsledky. Já a šéf sázíme. Dávám na žlutou plavky, že chytí rybu první.
Ani náhodou! zapojil se šéf. Sázím na Pavla. On je náš rybář!
Slyšíš, žlutá! zvolala Jaroslava, když chytíš jako první, máš bonus ve výši denní mzdy.
A co já? ozvala se druhá dívka.
Ty dostaneš bonus, pokud chytíš víc než žlutá.
Po půlhodině zaměstnanec sauny opatrně nakoukl do dveří. Ozýval se hluk, křik, smích… Dívky lovily ryby holýma rukama, Pavel chytal na střídku chleba, tankista honil dívku kolem bazénu, Tomáš a druhý tankista, s velkým ručníkem jako sítí, se snažili něco zabrat. Šéf stál u okraje a horlivě vše řídil.
Jaroslava poslala dceři SMS, že jejího muže napadli neznámí, když šel domů, dostal pár ran, ale je živý, a právě podává výpověď policii. Jakmile vše skončí, přiveze Tomáše domů. Nakonec připsala: Mám tě ráda, mami. Ano, klid vlastní dcery pro matku znamená víc než zničený zub zetě nebo její jedna noc strávená v sauně. Tomášovi pak poslala na účet pěknou sumu v korunách na opravu zubu, konec konců nebyl vinen, ale do budoucna aby si dal pozor, s kým a kde se baví.
A tak je někdy lepší nebýt hrdinou, ale použít rozum: rodinné vztahy a upřímnost mají větší cenu než kuráž na špatném místě.
