Tchyně
Jaroslava Ševčíková byla žena skutečně monumentální. Její kroky připomínaly spíš pochod vojska než chůzi, pohled měl sílu rentgenu a slova? Ne výrazy, ale prohlášení. Postavit ji na podstavec a byl by to spíš pomník než žena.
Vlastnila skladiště s potravinami, měla za sebou dvě vězeňské návštěvy za výtržnictví a jednu za neúmyslné zabití, mezi tím stihla porodit tři dcery. A samozřejmě tři zetě.
Všem zeťům po svatbě vždy jasně oznámila jejich práva a povinnosti a přečetla seznam trestů za jejich porušení.
Jaroslava se do malých hádek vůbec nepletla, šetřila nervy. Dcerám přísně zakázala obracet se na matku s hloupostmi ať se naučí řešit své problémy samy. Dovoleno bylo žádat o pomoc jen v případě, že se ztratí někdo či něco významného, nebo pokud bude třeba schovat něčí tělo.
Zetě si její nezasahování naučili vážit, konfrontace s tchyní by se jim nevyplatila. Stačilo se podívat na Jaroslavu a bylo jasné, že trest “v afektu” má vepsaný přímo na čele.
Ale nejmladší zeť Jaroslavy, Ivan Čermák, se s tchyní nestýkal příliš často, takže před ní necítil strach. Bydlel s rodinou ve vedlejším městě, považoval se za nezávislého a svobodného. Tedy než ho napadlo přijmout pozvání svého šéfa na sobotní pánskou zábavu šli do sauny s dalšími třemi kolegy.
Manželce Ivan řekl, že zůstane v práci, že je potřeba něco dodělat. Zkušenější kolegové šli dál jeden z nich si z domova vzal pruty a stan, že prý jede s přáteli na ryby, a ještě objednal k tomu kbelík živých ryb pro manželku. Dva další vzali notebooky s tvrzením, že budou celou noc hrát “tankové hry”. Šéf večer v sauně před ženou neskrýval.
Kolem půlnoci už pánská parta nudila, pití a sauna ztrácely kouzlo, a tak se rozhodli kolektiv osvěžit složili se na dvě prostitutky. Peněz bylo právě na dvě, a obě byly tak děsivé, že šéf navrhl je vyměnit za jednu hezčí. Nakonec se skupina rozhodla raději přikoupit další vodku.
V půlnoci už byla mladší dcera Jaroslavy zoufalá a zavolala matce.
Mluv rychle a věcně, mám kamion s nákladem na vykládce, řekla Jaroslava.
Mami, Ivan nepřišel z práce, nebere telefon, kolegové taky. Nevim, co se děje, nemůžu se dovolat ani šéfovi. Mami, něco se mu stalo!
Já toho skopčáka roztrhám! Uklidni se, holka, zjistím, co a jak!
Jaroslava dala pokyny skladníkům, nastartovala svoje auto a vydala se směrem k sousednímu městu, cestou rozjela pár telefonátů.
Za půl hodiny měla jasno, ve které sauně a s kým si její zeť užívá, za hodinu vjížděla do města, a za čtvrt hodiny, s vyděšeným saunovým pracovníkem, vpadla do znuděné společnosti. V místnosti bylo najednou živo, Ivan si získal skvělé alibi v podobě rozsáhlých modřin a zlomeného zubu.
Šéf se snažil převzít kontrolu:
Co si to dovolujete, paní? Kdo jste? Já volám policii!
Bohužel o Jaroslavě nevěděl vůbec nic! Přestala kopat do zeti, jednou rukou popadla nůž ze stolu a druhou mu chytla šéfa pod krkem:
Jen to zkus, ty parchantu! Jazyk ti uříznu! Jsem tchyně toho blbce!
Ticho, holky! houkla na prostitutky, které hystericky zaječely při pohledu na nůž, nůž promněla v ruce a zamířila k Ivanovi.
Tak co, šašku, něco tě pálí v kalhotách, ne?
Mami! vyhrkl Ivan, couvajíc do rohu, Vy to neuděláte!
A co by mě mělo zastavit?
Já vaší dceři nezradil! Můžete se ptát komu chcete!
Jaroslava se zadívala na prostitutky.
Nikdo nezradil, zachroptěl šéf, masíruje si krk.
Vidím, hnusný holky! Proč jste vůbec brali takové?
Nalila vodku do sklenice a podala ji Ivanovi:
Pij! Anestezie.
Ivan, s třesoucími zuby, vypil vodku.
Co je tu za bordel? Mluvte!
Jen jsme si chtěli odpočinout, řekl šéf, ale nějak to nevyšlo. Nudné. Prostitutky úplně mrtvé.
Usadila se ke stolu a odkrojila pořádný kus klobásy:
Fantazii nemáte, chlapi, žvýkala Jaroslava klobásu. Copak tohle? kývla k prutům, To je z erotického obchodu?
To je moje krytí, ozval se “rybář”.
A tohle? kopla do kýble s rybou.
Jo.
Hezky promyšlené. Co byste beze mě dělali, blbečkové? Ale dnes vám přeje štěstí!
Převrhla kýbl ryb do bazénu, ryby se rozprchly.
Pojďte, Jaroslava podala jeden prut “rybáři” a druhý “tankistovi”, chytáte ryby na prut, holky rukama. Kdo něco chytí, ten odejde celý.
Ty, ukázala na druhého “tankistu”, zapisuješ výsledek. My se šéfem děláme sázky. Sázím na tu v žlutých plavkách. Chytí rybu první.
Nesmysl! zapojil se šéf. Sázím na Miroslava. Ten je u nás největší rybář.
Hele, žlutá zvolala Jaroslava vítězce bude bonus za jeden den, když chytí první rybu.
A já? rozčilila se druhá prostitutka.
U tebe bonus za větší úlovek než žlutá.
Za půl hodiny saunér opatrně nakoukl do dveří. Byl tam hluk, křik a smích… Holky lovily ryby holýma rukama, Miroslav chytal ryby na chlebovou střídku, “tankista” lovil prostitutku, Ivan s druhým “tankistou” tahali velký ručník jako síť a taky zkoušeli něco ulovit. Šéf stál na břehu a nadšeně organizoval akci.
Jaroslava poslala dceři zprávu, že na Ivana zaútočili neznámí, když šel domů, zbili ho, ale žije, je relativně v pořádku a právě dává výpověď policii. Jakmile bude vše vyřešené, doveze Ivana domů. V závěru: líbám tě, máma. Ano, klid vlastní dcery je pro Jaroslavu cennější než zlomený zub zetě a její probdělá noc v sauně. Ivanovi ale poslala přes účet slušný obnos na opravu zubu nebyl vinen, ale ať si příště rozmyslí podobné výlety.
