Přátelé říkali, že měl s manželkou smůlu, ale ještě větší smůlu měl se svými tchány.
Alena pocházela z bohaté pražské rodiny a byla zvyklá mít se dobře. Rodiče jí dopřáli vše, co si zamanula vystudovala výbornou univerzitu, dostala podporu, kde bylo třeba. Když po škole nastoupila do práce, to, co si vydělala, šetřila jen pro sebe její spořicí účet rostl. Její otec to nazýval uměním hromadění kapitálu a byl na Alenu velmi pyšný, zato svému zeti Miroslavovi často vyčítal, že do domácnosti nepřináší dostatek peněz.
Musíš být pevný pilíř, aby se má dcera měla o co opřít jako o kamennou zeď. Uměl bys ji zabezpečit, kdyby onemocněla? Máš dost peněz, abys ji vzal na dovolenou třeba do Rakouska?
Samotné mladé manžele otázky financí netrápily, s rozpočtem vycházeli obstojně. Ale otec Aleny to při každé příležitosti připomínal a rýpal. Nakonec to zašlo tak daleko, že Miroslav z každého setkání s tchány trnul a hledal výmluvy, proč nemůže přijít. Doufal, že unikne i oslavě tchánových narozenin, ale Alena ho skoro násilím posadila ke stolu a donutila, aby se usmíval na všechny otcovy hosty.
Co vlastně Miroslav dělá? zeptala se najednou jedna ze starších dam.
Ále, je to jen obyčejný úředník, odpověděl oslavenec s pohrdáním. Domů nosí jen pár korun, naše Alenka to táhne sama
Miroslav už měl těch urážek dost. Bylo to ponižující a hlavně mu to bralo chuť do života.
Za prvé, nejsem obyčejný úředník, vedu celý plánovací tým. A za druhé, můj plat rozhodně není malý. Všechno platíme s Alenou napůl. Bohužel nemůžu lusknout prstem a stát se hned generálním ředitelem, abych jí mohl kupovat byty a drahá auta. Ale když už chcete pro svou dceru to nejlepší, proč jste nám nepomohli s bydlením, když jste na to měli? opáčil Miroslav.
To tchána pobavilo a spokojeně se uchechtl. Bylo vidět, že ho reakce mladého muže těší.
Když bylo po svíčkách, dortu a čaji, šel si Miroslav na balkon zakouřit a tchán ho následoval.
Nebojuješ špatně, řekl zamyšleně starý pán. Zlepšuješ se, víš, za co stojíš, a umíš si to obhájit. Člověk nemusí být pořád jen trpělivý, jinak zůstane celý život na místě.
Miroslav si uvědomil, že tchán ho úmyslně dráždil, aby ho vyprovokoval a zjistil, kam až může zajít. Peníze nejsou tím nejdůležitějším mnohem víc záleží na tom, jestli si umíš bránit vlastní hranice a stát za těmi, které miluješ. Od té chvíle si ho tchán s tchyní začali vážit, protože z něj cítili sílu a odhodlanost.
Život naučí, že skutečná hodnota člověka nespočívá v penězích, ale v charakteru, odvaze a schopnosti bránit to, na čem mu záleží.
